Kaleidoskop informací z neziskového sektoru, 2. část

uvádí o „zakládání“ (nikoliv o „zakladateli“) ve spolkové úpravě § 219 NOZ²⁾. Z tohoto ustanovení a obecné logiky je možné dovodit, že pobočný spolek opravdu může vzniknout nejen tak, že ho hlavní spolek založí (v užším smyslu), ale i jinak.

Podle obecné legislativní zásady, kterou vyjadřují legislativní pravidla vlády a i důvodová zpráva k NOZ, mají pro stejné instituty být užívána stejná a naopak pro různé instituty odlišná jazyková vyjádření. Termín „zakladatel“ je v kontextu úpravy právnických osob civilního práva užíván pro zakladatele nadace, popř. nadačního fondu a ústavu. V případě těchto právnických osob pak zákon za zakladatele označuje osobu, která má ze zákona vůči jím založené PO³⁾ též trvalé postavení zahrnující řadu oprávnění, popř. i povinností. Zakladatel nadace tak má trvalý vliv a stanovenou zákonnou působnost vůči nadaci i za jejího trvání. Pro ústav či nadační fond platí v zásadě totéž.

Naopak v případě spolkové úpravy zákon vztahy mezi hlavním spolkem a pobočným spolkem, tedy vztahy po založení a za trvání pobočného spolku, zcela záměrně neřeší a ani je nepředpokládá, ledaže by takový vztah byl konstruován stanovami.

V praxi pak problém spočívá v tom, že v případě nadací (NF⁴⁾ a ústavů) někdy jejich partneři, např. obce či stát (do určité míry právem) vyžadují stanovisko či souhlas jejich zakladatele s některým jednáním, např. v procesu přidělování dotačních prostředků.

Zatímco u nadací (NF, ústavů) může mít takový požadavek určité odůvodnění a oporu v zákonné definici zakladatelských oprávnění, tak u spolků pro takový požadavek není žádná zákonná opora. Pokud rejstříky užívají bez opory v zákoně pro oba věcně odlišné instituty téhož termínu „zakladatel“, nahrávají tím mylné představě, že pobočný spolek má za svého trvání zakladatele v obdobném smyslu jako nadace (NF, ústav) - což může vést třetí osoby vstupující do vztahů s pobočným spolkem k mylné snaze zapojovat do „života“ pobočného spolku jeho hlavní spolek obdobným způsobem, jako by šlo o zakladatele nadace (NF, ústavů).

Nebylo pravděpodobně úmyslem technického tvůrce portálu justice.cz poskytovat nepřesné informace, při použití pojmu jde pravděpodobně o „legislativní zkratku“. Jedná se však o nepřesnost, která může být mírně matoucí. V praxi je podstatné správné porozumění problematice, nikoliv „štítek“ příslušné kolonky.

⁵⁾ Ministerstvo financí ČR předložilo návrh zákona o vnitřním řízení a kontrole ve veřejné správě. Účinnost zákona se předpokládá od 1.1.2016. Zákon se sice týká především státních NO, avšak upravuje např. i vztahy mezi státem a NNO v případě poskytování dotací. Tento zákon mění výrazně i řadu dalších zákonů, např. zákon o obcích⁶⁾, o krajích⁷⁾, o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů⁸⁾ ad.

Z navrhované úpravy vyplývá, že problematika finanční kontroly byla přejmenována na ověřování. Ustanovení § 39 návrhu vyřazuje z procesu ověřování finanční úřady, které dříve zajišťovaly mj. i kontrolu hospodaření s prostředky státního rozpočtu. Zásadně byl přepracován § 44a odst. 9, který dříve upravoval správu odvodů a penále za porušení rozpočtové kázně. Ten probíhal podle zákona o daňovém řádu⁹⁾, což bude nově nahrazeno právě zmíněným zákonem o vnitřním řízení a kontrole ve veřejné správě. Nemění se období, do kterého je možné uložit navrácení veřejných prostředků a penále, zůstává lhůta 10 let. Dle návrhu bude ověřováním (kontrolou) pověřeno ministerstvo a správci veřejných rozpočtů podle citovaného zákona.

Navrhovaný zákon také mění orgán, který bude možné žádat o prominutí nebo částečné prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně nebo penále. Namísto Generálního finančního ředitelství bude možné žádat příslušné ministerstvo ve lhůtě 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo navrácení uloženo.

Návrh zákona mírně upravuje i kontrolní proces, díky vyloučení poměrně komplikované právní úpravy vyplývající z daňového řádu se dá očekávat, že ověřování bude přehlednější a bude mít jasnější pravidla. Z hlediska praxe by tedy navrhovaný zákon měl být přínosem.

I přes nespočet příspěvků na téma hlavní a hospodářské činnosti u spolků se stále v praxi setkáváme s nepochopením a nesprávnými výklady a to jak činovníků spolků, tak i představitelů veřejné moci. Ty jsou velmi časté například právě nyní v počínající plesové sezóně v souvislosti s koncesemi na prodej lihu.

Stručně zopakujme, že hlavní činností spolků je ta, která přímo naplňuje jejich účel. Je uvedena ve stanovách či zřizovacích listinách, popř. ji lze dovodit z definice účelu v zakladatelském dokumentu. Vedlejší činností je ta činnost, která poslání nenaplňuje přímo. Pro výkon vedlejší činnosti je nutnou podmínkou to, že zisk z ní vyplývající musí být využit na podporu hlavní činnosti spolku (nepřímá podpora hlavní činnosti).

NOZ dále ukládá, že hlavní činností spolku nesmí být podnikání (činnost vlastním jménem, soustavně, za účelem zisku...). To však nevylučuje, aby byl zisk vedlejším produktem, a tedy:

Charakter subjektů se totiž neposuzuje podle aktuálně dosaženého hospodářského výsledku, tedy účelu existence. Podobně jako není rozhodující, že se v daném roce podnikateli nezadařilo a zisk nedosáhl. Stejně zůstává podnikatelem. I u spolků tak nelze posuzovat jejich činnost podle toho, zda byly aktivity hlavní činnosti příležitostně plánovány nebo realizovány jako ziskové, za podmínky, že neziskový účel hlavní činnosti zůstane zachován. I v tomto případě zůstává hlavní činnost spolku nezisková a spolek se nestává podnikatelem.

¹⁰⁾ NNO netrpělivě očekávaly vývoj novely zákona o soudních poplatcích, od které očekávaly osvobození od soudního poplatku za zápis či změnu zápisu ve veřejném rejstříku. S ohledem na požadavky NOZ a zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, jsou všechny spolky (ale i většina ostatních NNO) povinny zapsat do veřejného rejstříku některé údaje. Podle aktuálně účinného znění zákona o soudních poplatcích musí navrhovatel za provedení zápisu zaplatit poplatek ve výši 1 000 Kč. Toto ustanovení v praxi znamená, že by rozsáhlejší NO s řadou pobočných spolků měly zaplatit mnoho tisíc korun za provedení změn ve veřejném rejstříku, v případě např. Junáka či Sokola by šlo o mnohasettisícové částky. Přitom nutnost zápisu vyvolal (přinejmenším nyní v souvislosti s nabytím účinnosti rekodifikačních zákonů) požadavek státu, nikoliv primárně potřeba samotných NNO. Proto usilovaly o novelizaci zákona o soudních poplatcích, kterou by se tyto poplatky zrušily.

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR v půlce roku schválila novelu zákona o soudních poplatcích, kterou částečně vyšla vstříc volání NNO a poplatkovou povinnost pro tyto PO zrušila, a to dočasně na dobu 18 měsíců od účinnosti zákona. Návrh zákona byl však vrácen Senátem do Poslanecké sněmovny s návrhem na odstranění časového omezení úlevy. Poslanecká sněmovna těsně před redakční uzávěrkou senátní návrh projednala a vrátila se ke svému původnímu návrhu - spolky, odborové organizace a organizace zaměstnavatelů budou od účinnosti této novely osvobozeny od soudního poplatku za zápis do veřejného rejstříku, a to po dobu 18 měsíců od nabytí účinnosti.

Nezbývá tedy než doporučit všem NNO, které musí provést zápisy či doplnit údaje do veřejného rejstříku, aby tak učinily právě v této 18 měsíční lhůtě, během které nebudou muset soudní poplatek platit.