Legislativní novinky s komentářem
Mgr.
Kateřina
Zemanová
JUDr.
Jan
Šafra
LL. M.
Novinky ve spotřebitelském právu a odstoupení spotřebitele od
smlouvy
Nový občanský zákoník přinesl kromě jiného
změny v oblasti spotřebitelského práva. Tyto změny mají za cíl poskytnout spotřebitelům vyšší míru
ochrany v případě uzavírání spotřebitelských smluv. Nový občanský zákoník, tj. zákon č.
89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen
„NOZ“) tak reaguje především na evropské komunitární
právo, konkrétně na směrnici 2011/83/EU o právech
spotřebitelů1), kterou prostřednictvím
NOZ implementuje do českého právního
řádu.
Definice spotřebitele je obsažena v ustanovení §
419 NOZ, kde je stanoveno, že: „
spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své
podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s
podnikatelem
“. Spotřebitelem je tedy člověk jakožto fyzická osoba a nemůže jím být osoba
právnická. Pro účely NOZ je podstatná definice
spotřebitele jako osoby uzavírající smlouvu s podnikatelem. Vzhledem k tomu, že v tomto smluvním
vztahu je spotřebitel zpravidla slabší stranou, která často nedisponuje takovými znalostmi a
zkušenostmi jako podnikatel, poskytuje NOZ spotřebiteli
vyšší úroveň ochrany spočívající jednak v informacích, které je podnikatel povinen spotřebiteli
ještě před uzavřením smlouvy poskytnout a dále v širší možnosti spotřebitele odstoupit od již
uzavřené smlouvy.Tato vyšší míra ochrany spotřebitele se projevuje zejména u dvou typů spotřebitelských
smluv, které jsou nově upraveny společně v ustanovení §
1820 a následujících NOZ.
Prvním typem jsou
smlouvy, které uzavírá podnikatel se spotřebitelem mimo svoje
obchodní prostory
. Sem patří typicky nákup zboží během různých zájezdů a prodejních akcí, dále
se může jednat o nabízení zboží v místě bydliště spotřebitele nebo na nějakém veřejném místě
atp.Druhým typem jsou smlouvy, které podnikatel uzavírá se spotřebitelem
tzv. distačním
způsobem a smluvní strany se tak fyzicky nepotkají.
Jedná se zejména o nákup zboží na internetu
prostřednictvím e-shopů, objednávání zboží v rámci tzv. teleshoppingu atp.
NOZ v těchto případech stanoví přísnější informační
povinnost podnikatele. Podnikatel musí u těchto typů smluv poskytnout před uzavřením smlouvy kromě
obecných informací uvedených v ustanovení § 1811 odst.
2 NOZ, týkajících se zejména kontaktních údajů podnikatele, údajů o charakteru a ceně zboží a
služeb atp., také informace ve smyslu ustanovení § 1820
odst. 1 NOZ. Nesplnění této povinnosti podnikatele může mít vliv např. na možnost
spotřebitele odstoupit od smlouvy.NOZ v § 1829 stanoví, že spotřebitel má
právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů. Přičemž u kupní smlouvy počíná tato lhůta běžet ode dne
převzetí zboží, zatímco u jiných smluv běží tato lhůta ode dne uzavření smlouvy. Lhůta, v níž může
spotřebitel od smlouvy odstoupit je však výrazně spojena právě s informační povinností podnikatele
stanovenou v ustanovení § 1820 odst. 1 NOZ.
Jednou z informací, kterou musí podnikatel dle uvedeného ustanovení spotřebiteli před uzavřením
smlouvy poskytnout je totiž informace o podmínkách odstoupení od smlouvy
(§ 1820 odst. 1 písm. f NOZ). V případě, že
podnikatel tuto informaci spotřebiteli před uzavřením smlouvy ani v průběhu trvání smlouvy
neposkytne, prodlužuje se lhůta spotřebitele na odstoupení od smlouvy na 1 rok a 14 dní. Pokud
podnikatel uvedenou informaci poskytne dodatečně až v době trvání smlouvy, spotřebiteli počne běžet
14denní lhůta pro odstoupení od smlouvy od tohoto okamžiku.
Novinkou je skutečnost, že uvedená lhůta spotřebitele pro odstoupení od smlouvy je lhůtou
procesní, a proto postačí, pokud spotřebitel v této lhůtě
oznámení o odstoupení od smlouvy
odeslal
a nevyžaduje se, aby bylo takové oznámení podnikateli ve lhůtě doručeno. Samotné
odstoupení od smlouvy je spotřebiteli usnadněno i potud, že
NOZ stanoví podnikateli, v případě smluv uzavíraných
mimo jeho obchodní prostory a distančních smluv, povinnost poskytnout spotřebiteli formulář pro
odstoupení od smlouvy, který spotřebitel pouze vyplní a odešle podnikateli. Celý proces odstoupení
od smlouvy je tak pro spotřebitele zjednodušen a riziko toho, že se v textaci oznámení o odstoupení
od smlouvy dopustí chyby, v důsledku které by mohlo být odstoupení od smlouvy považováno za
neplatné, je tak minimální.Lze tedy konstatovat, že nová právní úprava navazuje na evropský trend v oblasti
spotřebitelského práva a směřuje k větší ochraně spotřebitelů, kteří se často jakožto slabší strana
stávají obětí nekalých praktik některých podnikatelů. Až praxe však ukáže, nakolik jsou nová
opatření dostatečná. Podnikatelům, kteří uzavírají smlouvy se spotřebiteli lze doporučit, aby s
ohledem na NOZ, provedli aktualizaci své doposud
používané smluvní dokumentace.
1) směrnice 2011/83/EU, o
právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady
93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady
1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady
85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady
97/7/ES