Komisionářská smlouva

Komisionářská smlouva musí obsahovat podstatné části, které jsou uvedeny v základním ustanovení tohoto smluvního typu. Podle základního ustanovení se

(I když to není uvedeno výslovně, má - obdobně jako mandatář - jednat vždy v zájmu komitenta).

Svými podstatnými částmi se ovšem neodlišuje komisionářská smlouva jen od mandátní smlouvy, ale odlišuje se i od jiných smluv, se kterými může mít některé shodné znaky.

Podstatnými částmi komisionářské smlouvy jsou:

je povinen při zařizování záležitosti jednat s potřebnou odbornou péčí podle pokynů komitenta. Od pokynů komitenta se může odchýlit, jen když je to v zájmu komitenta a nemůže-li si vyžádat jeho včasný souhlas. Při porušení této povinnosti nemusí uznat jednání za uskutečněné na svůj účet, jestliže účinnost jednání pro sebe odmítl bez zbytečného odkladu poté, co se o obsahu jednání dověděl.

Lze jen doporučit, aby pokyny a podmínky zařizování určité obchodní záležitosti byly pokud možno co nejpřesněji vymezeny ve smlouvě. Situace, kdy se bude potřebovat od vymezení ve smlouvě odchýlit v zákonem vymezeném rozsahu, nelze však zcela vyloučit. je povinen chránit jemu známé zájmy komitenta související se zařizováním záležitosti a oznámit mu všechny okolnosti, jež mohou mít vliv na změnu komitentových příkazů. Kromě ochrany zájmů komitenta je komisionáři uložena oznamovací povinnost. Protože je povinen chránit jemu známé zájmy, a nikoli zájmy, které mají být známy, lze doporučit komitentům, aby své zvláštní zájmy komisionáři sdělili, a to nejlépe ve smlouvě.

je povinen obstarat pojištění, jen když to stanoví smlouva nebo když k tomu dostal příkaz od komitenta, a to na účet komitenta. Zprávy o zařizování záležitosti je povinen podávat způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak na výzvu komitenta.

Pokud to není ve smlouvě vyloučeno, je povinen použít ke splnění smlouvy jiné osoby, jestliže nemůže svůj závazek splnit sám. (Ani komisionářská smlouva - stejně jako smlouva mandátní - nemá ze zákona výlučně osobní charakter.) je tedy povinen plnit závazek sám, a teprve pokud jej sám nemůže splnit, je povinen použít jiné osoby. Zákonná formulace přitom nestanoví jen možnost komisionáře použít jiné osoby, ale určuje to přímo jako povinnost.

Při použití jiné osoby ke splnění závazku [§ 580 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodní zákoník")] odpovídá , jako by záležitost obstaral sám (srovnej jiné řešení § 573 obchodního zákoníku pro mandátní smlouvy).

Z jednání komisionáře nevznikají komitentu ve vztahu k třetím osobám ani práva, ani povinnosti. sice jedná na účet komitenta, ale jedná vlastním jménem. však může přímo na třetí osobě požadovat vydání věci nebo splnění závazku, které pro něho opatřil , jestliže tak nemůže učinit pro okolnosti, které se týkají jeho osoby. Toto oprávnění komitenta je vlastně vyjádřením skutečnosti, že se jedná pro komitenta a na účet komitenta. Toto zvláštní právo komitenta se však uplatní jen tehdy, jestliže tak nemůže učinit z uvedeného důvodu.

Podle dalšího ustanovení obchodního zákoníku může požadovat na komisionáři splnění závazku třetí osoby, aniž tato splnila svůj závazek vůči komisionáři, jen pokud takový závazek písemně převzal nebo jestliže porušil příkazy komitenta týkající se osoby, s níž měla být smlouva na účet komitenta uzavřena. V takovém případě platí přiměřeně ustanovení o ručení. Závazek ručení, pokud je sjednán, se označuje jako "delkredere" (zvláštní odměna náležející osobě, jež jedná jménem druhého, za převzetí ručení za sjednaný závazek- i u dalších druhů příkazní smlouvy).

K movitým věcem svěřeným komisionáři k prodeji má vlastnické právo, dokud je nenabude třetí osoba. Vlastnické právo k movitým věcem získaným pro komitenta nabývá již jejich předáním komisionáři. V souladu s charakterem smlouvy tedy k těmto věcem vlastnického práva vůbec nenabývá. Za škody na těchto věcech odpovídá podle ustanovení obchodního zákoníku o smlouvě o skladování.

Po zařízení záležitosti je povinen o výsledku podat komitentovi zprávu a provést vyúčtování. Ve zprávě označí osobu, se kterou smlouvu uzavřel. Jestliže tak neučiní, je oprávněn vymáhat vůči komisionáři nárok na plnění závazku z této smlouvy (§ 584 obchodního zákoníku).

je dále povinen bez zbytečného odkladu převést na komitenta práva získaná při zařizování záležitosti a vydat mu vše, co přitom získal, a je povinen je převzít (§ 585 obchodního zákoníku).

Jestliže osoba, se kterou uzavřel smlouvu při zařizování záležitosti, poruší své závazky, je povinen na účet komitenta splnění těchto závazků vymáhat, nebo jestliže s tím souhlasí, postoupit mu pohledávky odpovídající těmto závazkům (§ 586 obchodního zákoníku). Při neplnění třetí osoby je tedy vymáhání splnění závazků povinností komisionáře. Může však požádat komitenta, aby pohledávky převzal, a ten tak může učinit.

Nebyla-li výše úplaty sjednána, přísluší komisionáři úplata přiměřená uskutečněné činnosti a dosaženému výsledku s přihlédnutím k úplatě obvykle poskytované za obdobnou činnost v době uzavření smlouvy.

Na rozdíl od mandátní smlouvy - "smlouvy o vynaložení úsilí" - Komisionáři vzniká podle zákona nárok na úplatu, jakmile splní povinnosti stanovené v § 584 až 586 obchodního zákoníku. Sjednání úplaty není povinným obsahem smlouvy, bude však obvyklé. Vzhledem k dispozitivnosti úpravy bude obvyklé i dohodnutí záloh a postupné úplaty. Pokud výše úplaty sjednána není, je opět (jako u jiných smluv) jisté nebezpečí pohybu cenových hladin v době mezi uzavřením smlouvy a právem na výši úplaty ze zákona.

Zároveň s úplatou je povinen uhradit komisionáři náklady, které nutně nebo užitečně vynaložil při plnění svého závazku. V pochybnostech se má podle § 588 obchodního zákoníku za to, že v úplatě je obsažena i náhrada nákladů (srovnej jiné řešení § 572 obchodního zákoníku u mandátní smlouvy).

Pro komisionářskou smlouvu platí obdobně ustanovení § 574 a 575 obchodního zákoníku. Obdobně jako u mandátní smlouvy je tedy u komisionářské smlouvy upravena výpověď komisionáře a komitenta.

Je-li předmětem závazku komisionáře trvalá činnost, použije se na vztah mezi komitentem a komisionářem přiměřeně též ustanovení upravující smlouvu o obchodním zastoupení. Na rozdíl od obdobné úpravy výpovědi jako u smlouvy mandátní je použití smlouvy o obchodním zastoupení u trvalé činnosti jen přiměřené. Můžeme opět považovat za vhodné, aby i v těchto případech byla podrobnější ujednání v dané smlouvě.

Zatím není zřejmé, kdy nabude účinnosti nový občanský zákoník (zatím je určeno, že to bude k 1. 1. 2014, ale aktuální je změna pozdějšího data). Nový občanský zákoník komisionářskou smlouvu upravuje. Tato úprava má zásadně shodnou koncepci jako dosavadní úprava ob-chodněprávní.