Změna právní úpravy nestátních neziskových organizací, 2. část

Problematice organizace spolku se věnují paragrafy nového občanského zákoníku s čísly 243 a vyššími. Oproti původní úpravě zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o sdružování občanů"), kde organizaci a orgánům sdružení nebyla věnována pozornost, je v nové právní úpravě detailně popsáno, jaké základní orgány mají všechny spolky mít. Původní úprava respektovala naprostou autonomii coby základní princip výkonu práva na sdružování. Praxe však ukázala, že mnohé různorodé podoby sdružení, spolků a hnutí jsou v ostatní právnické osoby a veřejnost značně "nečitelné" a díky horší dostupnosti informací ze stanov mohla vznikat určitá právní nejistota. Nová právní úprava toto jasně řeší. Zákonodárce koncipoval dikci právního textu maximálně fakultativně tak, aby si spolky mohly rozhodnout o svých orgánech podle zvážení vlastních potřeb.

Jsou vyjmenovány orgány spolku, kterými je . Dalšími orgány mohou být . Podstatná pro praxi je druhá věta § 243, tedy že spolky si mohou své orgány pojmenovat podle své úvahy, jen nesmí vzbuzovat klamný dojem o jejich povaze. Toto ustanovení je velmi potřebné, neboť nenutí původní občanská sdružení, aby pracně přejmenovávala na všech svých písemnostech a organizačních strukturách své orgány, byť jejich náplň práce by zůstala stejná.

Důležitým rozhodnutím u každého spolku je rozhodnutí o statutárním orgánu. Zákon dává na výběr, buď kolektivní statutární orgán (výbor, rada, představenstvo atd.), nebo individuální statutární orgán (obvykle pojmenovaný jako předseda, vedoucí atd.). I ve způsobu určení statutárních orgánů dává zákon možnosti dvě, buď jsou určeni nejvyšším orgánem spolku, nebo jejich způsob ustanovení určí stanovy.

Dále zákon určuje Určuje jej jako pětileté, ovšem spolek může ve stanovách ustanovit délku funkčního období dle své úvahy jinak. Jako praktické se jeví i ustanovení o možnosti kooptovat členy orgánů spolku i v průběhu funkčního období, pokud jejich počet klesl (například vlivem rezignace člena) pod polovinu. Opět je zde ponechána možnost vlastní úpravy spolkem prostřednictvím ustanovení ve stanovách.

Zákon praví, že stanovy určí, který orgán je nejvyšším orgánem spolku. Obvykle bývá pojmenováván jako valná hromada, sněm, členská schůze či sjezd apod. Do jeho patří rozhodování o hlavním zaměření činnosti spolku, změna stanov, schvalování hospodaření spolku, případně rozhodování o zrušení spolku s likvidací nebo o jeho přeměně. Pokud by stanovy nejvyšší orgán nestanovily, je automaticky nejvyšší orgánem spolku členská schůze.

Členskou schůzi svolává k zasedání statutární orgán spolku nejméně jedenkrát do roka. Zákon dále posiluje práva členů spolku, kteří chtějí svolat členskou schůzi, pokud například orgány spolku nepracují. Na žádost alespoň třetiny členů spolku nebo na základě žádosti kontrolního orgánu spolku musí statutární orgán členskou schůzi svolat. Pokud by na oprávněnou výzvu členů nereagoval do třiceti dnů, pak ji může ten, kdo podnět podal, svolat sám na náklady spolku.

Zákon dále upravuje detaily ohledně zasedání členské schůze, zveřejnění termínu a místa, případně zrušení svolání členské schůze. Paragraf 251 uvádí, že každý člen spolku je oprávněn se zasedání členské schůze zúčastnit a požadovat i dostat na něm vysvětlení záležitostí spolku (musí se týkat předmětu zasedání). Toto zákonné ustanovení nelze změnit stanovami.

Další § 252-254 jsou věnovány již technickým otázkám jednání samotné členské schůze. Týká se na příklad programu schůze a zařazování dalších bodů, ověření usnášení schopnosti, resp. zajištění zápisu ze schůze (je stanoven pevný termín 30 dnů od ukončení). Zákon výčtem uvádí, co se v zápisu musí objevit. Zápisy se stávají veřejnými listinami, neboť zákon přiznává právo nahlížení v sídle spolku, resp. jinak podle ustanovení ve stanovách. Novinkou v této oblasti je ustanovení § 255, které hovoří o tzv. dílčích členských schůzích. Pokud to připouštějí stanovy, pak se zasedání členské schůze mohou konat formou dílčích členských schůzí (například kvůli geografické vzdálenosti). Pro schopnost usnášet se a pro přijímání usnesení se zúčastnění členové a odevzdané hlasy sčítají. Jde o pozoruhodnou možnost uplatnit své členské právo. Svým charakterem se blíží "přímé demokracii". Bude zajímavé v praxi sledovat, zda se tato novinka osvědčí.

Mnohá občanská sdružení v současné době používají místo členské schůze tzv. shromáždění delegátů. Každý delegát musí být volen stejným počtem hlasů. Pokud to není možné, je spolek oprávněn způsob volby delegátů upravit tak, aby odchylka od zákonné úpravy byla minimální. V praxi půjde o případy organizací s velkým počtem členů a několikastupňovou organizační strukturou. Do právní úpravy o nejvyšším orgánu spolku je vložena další novinka, a to jasná právní úprava o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku. Zákon ochraňuje zájmy člena nebo jiné osoby, které jsou hodné právní ochrany, a dává mu právo navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, pokud se této neplatnosti nemůže domoci u orgánů spolku. Pro tuto ochranu je stanovena lhůta, která je tři měsíce ode dne, kdy se dotyčný rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl. Maximální délka je rok ode dne přijetí rozhodnutí. Dokonce je jasně ustanoveno i právo na zadostiučinění, pokud spolek porušil zásadní členské právo zásadním způsobem.

Zákon stanoví, že spolek může ve stanovách zřídit kontrolní komisi. Pokud ji zřídí, musí být minimálně tří členná. Způsob ustavení kontrolní komise určí stanovy. Pokud ne, volí a odvolává členy komise členská schůze. Ve stanovách může být určeno omezení pro členy kontrolní komise. Minimálně nesmí jejich členství být slučitelné s členstvím ve statutárním orgánu spolku ani s funkcí likvidátora.

Náplní práce kontrolní komise je dohlížet, zda jsou záležitosti spolku řádně vedeny a vykonává-li spolek činnost v souladu se stanovami a samozřejmě právními předpisy. Stanovy mohou tento výčet rozšířit. Za důležité je třeba považovat ustanovení § 263, poslední věty, kde se uvádí, že zjistí-li kontrolní komise nedostatky, upozorní na ně statutární orgán, případně i další orgány spolku určené stanovami. Zákon zde respektuje oddělení mocí jednotlivých orgánů - výkonné a kontrolní, kdy kontrolní komise může ukládat povinnosti v souvislosti s organizačním zajištěním kontroly či požadovat vysvětlení. Z uvedené věty je třeba dovozovat, že odpovědnost za naložení se zjištěnými nedostatky je na statutárním orgánu spolku.

Stejně jako u kontrolní komise, tak i rozhodčí komisi může spolek ustavit podle stanov. Náplní její práce je rozhodovat sporné záležitosti spadající do spolkové samosprávy. Rozsah pravomocí je dán stanovami, minimálně však rozhoduje spory mezi členem a spolkem o placení členských příspěvků a přezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku.

Stejně jako kontrolní komise má i rozhodčí tři členy, pokud stanovy nestanoví počet jiný. Tito členové jsou voleni a odvoláváni členskou schůzí nebo shromážděním členů spolku. Zákon jasně stanoví, kdo se může stát členem rozhodčí komise. Mohou to být pouze zletilé, plně svéprávné a jen bezúhonné osoby. Platí zde neslučitelnost členů komise se členstvím ve statutárním orgánu nebo kontrolní komisi.

I původní zákon o sdružování občanů upravoval způsoby zrušení spolku. Zákon v § 268 uvádí výčet důvodů, pro které může být spolek zrušen soudem. Při zrušení spolku s likvidací sestaví likvidátor soupis jmění a zveřejní jej. Likvidátora jmenuje soud, a to (i bez jeho souhlasu) z členů statutárního orgánu spolku. Pokud to není možné, vybere některého člena spolku. Cílem práce likvidátora je zpeněžit likvidační podstatu v rozsahu, v jakém je to nutné pro splnění dluhů spolku.

Není dotčeno právo spolku rozhodnout, jak má být naloženo se zbylou částí likvidační podstaty (po uhrazení dluhů spolku). Pokud má likvidovaný spolek veřejně prospěšný , je možné likvidační zůstatek použít pouze pro účely veřejně prospěšné. Jednou z možností je nabídnout zůstatek spolku s podobným účelem. Není-li to možné, nabídne likvidátor zůstatek obci, na jejímž území má spolek sídlo. Pokud jej obec nepřijme do dvou měsíců, nabývá likvidační zůstatek příslušný kraj. Oba samosprávné celky mohou s likvidačním zůstatkem naložit pouze k veřejně prospěšným cílům. Poměrně velkou pozornost věnuje nový zákon možnosti spojení spolků, tzv. fúzím. Zúčastněné spolky uzavírají smlouvu o fúzi jako smlouvu o sloučení nebo splynutí spolků. Zákon podrobně upravuje náležitosti smlouvy a rozhodnutí orgánů spolku o fúzi. Rozhodnutí o fúzi se zapisuje do veřejného rejstříku.

Stejně tak existuje možnost spolků se rozdělit. Zákon opět podrobně definuje, jaké náležitosti má smlouvy o rozdělení spolků. Pro rozdělení musí být vyhotoven projekt, v rámci kterého se upraví všechny potřebné náležitosti rozdělení. Další úprava obsahuje mj. ustanovení o ručení za závazky, případně způsob ochrany dotčených práv členů či osob.