Aktuální judikatura
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
Nevedení účetnictví jako podvod
Rozsudek soudního dvora EU ze dne 5. 10. 2016 EMaja EMarinova ET, C-576/15,
ECLI:EU:C:2016:740,
curia
.europa.euNevedení účetnictví, které by umožňovalo aplikaci DPH a její kontrolu správcem daně, a
neevidování vystavených a zaplacených faktur může bránit správnému výběru této daně, a tudíž ohrozit
řádné fungování společného systému DPH. Unijní právo tudíž nebrání tomu, aby členské státy měly za
to, že taková nesplnění povinností jsou součástí daňového úniku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne
7. prosince 2010, R., C285/09, EU:C:2010:742, body 48 a 49, jakož i ze dne 28. července 2016,
Astone, C332/15, EU:C:2016:614, bod 56).
Podvody na DPH jsou v současné době velmi rozšířenou agendou, kterou finanční správa řeší.
Přitom v rámci prokazování podvodů se zde častokrát střetávají dvě různé koncepce dokazování. Jedna
požadující po správci daně, aby prokázal minimálně nedbalostní zapojení daňového subjektu do
podvodu. Druhá, obecná, požadující po daňovém subjektu, aby prokázal dodání plnění deklarovanému
obchodnímu partneru či přijetí plnění od něj. To však velmi často bývá z důvodů nekontaktnosti
obchodního partnera problematické. Vyvstává tak otázka, zda již sama nekontaktnost, či např.
nevedení účetnictví, je důkazem podvodu, tudíž důkazní břemeno nese správce daně, kdy daňový subjekt
již to své unášet nemusí? V poslední době lze sledovat tendence, že tomu tak nejspíše bude. To
ostatně potvrzuje také citovaný rozsudek, který nevedení účetnictví za daňový únik (podvod)
považuje.