Další novela zákona o spotřebních daních

Cílem návrhu zákona je v souladu s již dříve schváleným nelegislativním materiálem Ministerstva zemědělství²⁾ rozšířit stávající daňové zvýhodnění minerálních olejů (v praxi se jedná o motorovou naftu s podílem bioložky a čistou motorovou naftu) spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě, která v současné době zahrnuje pouze výrobu rostlinnou, i na minerální oleje spotřebované při vybraných činnostech živočišné výroby a produkci zvířat. Výše nároku na vrácení spotřební daně bude u vybraných činností živočišné výroby a produkce zvířat stanovena ve stejné výši jako u rostlinné výroby. Tento nárok se bude vztahovat i na minerální oleje spotřebované od 1. 1. 2016 tak,³⁾ aby podpora reagovala na aktuální problémy českého zemědělství. Vrácení části spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro živočišnou výrobu tak má mít podle zákonodárce pozitivní efekt především na zlepšení nebo dosažení potravinové soběstačnosti v komoditách vepřové a drůbeží maso, zvýšení rentability výroby mléka či výroby hovězího masa, nárůstu počtu kusů některých druhů chovaných hospodářských zvířat a zvýšení ochrany přírody a ovzduší rozšířením pastvy hospodářských zvířat.

Nově má být formulován § 57 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“ nebo „ZSD“), který má nově znít následovně:

V rámci systému vracení části spotřební daně, která byla zahrnuta do ceny nakoupených minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě, tak bude nově rozšířen okruh činností, na které lze daný nárok vztáhnout. Nově tedy bude možné nárok uplatnit i na vybrané činnosti v živočišné výrobě a produkci vyjmenovaných zvířat (chov skotu, prasat, drůbeže, ovcí nebo koz za účelem získávání, zpracování nebo výroby živočišných produktů nebo produkce těchto chovných a plemenných zvířat). Stejně jako v případě rostlinné výroby si budou moci nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu uplatnit pouze osoby podnikající podle zákona č. 252/2007 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Tento nárok lze uplatnit v souladu s § 57 odst. 11 ZSD v daňovém přiznání do 25. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém tento nárok vznikl. Výše nároku na vrácení spotřební daně je u vybraných činností živočišné výroby a produkci zvířat stanovena ve stejné výši jako u rostlinné výroby. Pro výše uvedené minerální oleje a směsi bude výše nároku na vrácení spotřební daně činit paušálně 4 380 Kč / 1 000 litrů.⁴⁾

Navrhovaná právní úprava je plně v souladu s mezinárodními požadavky [vyplývajícími jak ze Sdělení č. 209/1992 Sb., federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících (dále jen „Úmluva“), tak z práva Evropské unie], neboť, jak konečně dovozuje i rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), je oblast daňových záležitosti doposud pevně v rukou jednotlivých členských států, když tvoří součást tzv. tvrdého jádra výsad veřejné moci, přičemž veřejný charakter vztahu mezi daňovým poplatníkem a daňovým úřadem nadále převládá. Jednotlivým členským státům je přitom zároveň svěřena výhrada přijímat taková právní opatření (myšleno mimo jiné i právní regulaci), která považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní. Z uvedeného tak vcelku jednoznačně vyplývá, že aplikace Úmluvy je v daňové oblasti jen velmi omezená, resp. prakticky vyloučená. V tomto ohledu lze případné zájemce o hlubší problematiku upozornit či odkázat na rozsudek ESLP ze dne 12. 7. 2001 ve věci Ferrazzini proti Itálii (stížnost č. 44759/98),⁵⁾ v němž ESLP vyloučil aplikaci článku 6 Úmluvy na daňové spory, byť samozřejmě s určitými výjimkami. Za takovou určitou výjimku lze považovat například daňová řízení, v nichž dochází ke zvýšení vyměřené daně, neboť ESLP v rozsudku velkého senátu ze dne 23. 11. 2006 ve věci Jussila proti Finsku (stížnost č. 73053/01)⁶⁾ dovodil, že právě kvůli odstrašující a represivní povaze institutu zvýšení daně lze tento institut daňového práva podřadit pod pojem trestní obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, kdy daňové penále má funkci paušalizované náhrady eventuální újmy, kterou může stát jako příjemce daně utrpět, není-li daň zaplacena řádně a včas a musí-li si kvůli tomuto výpadku daňových příjmů opatřit peníze jiným způsobem, přičemž právě s ohledem na základní funkci penále (paušalizovaná náhrada eventuální škody) je nelze chápat jako sankci za správní delikt či trestní obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Z výše uvedeného je zřejmé, že návrh zákona netrpí závažnými vadami, pro které by jej nebylo možno shledat rozumným, potřebným, a tedy racionálním,⁷⁾ proto lze očekávat, že úspěšně projde legislativním procesem a nabude účinnosti, čímž se tak stane další novelou již tolikrát novelizovaného zákona o spotřebních daních. Jedinou drobností, kterou zákonodárce bude muset v průběhu legislativního procesu upravit, je otázka nutnosti revize termínu nabytí účinnosti návrhu zákona, neboť je zřejmé, že k datu 1. 7. 2016 návrh zákona skutečně nestihne nabýt účinnosti,⁸⁾ když ke dni 1. 10. 2016 je stále v Senátu, kde se čeká na jeho schválení. Po věcné i formální stránce však lze – v ostatním – návrh zákona přivítat.