Zvýšení důchodů a zdravotní pojištění

Poživatelé důchodů mají specifické postavení i v oblasti zdravotního pojištění, kdy se jedná o jednu ze skupin osob, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“). Mezi další osoby, za které hradí pojistné stát, řadíme například ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, studenty, uchazeče o zaměstnání, osoby pečující o závislou osobu podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a další. Za všechny tyto osoby dostávají zdravotní pojišťovny průběžně každý měsíc platby pojistného. Je také pravdou, že tyto platby představují významnou položku v příjmech zdravotních pojišťoven, a zaujímají tak důležitou roli při zajišťování bilanční vyrovnanosti a finanční stability systému veřejného zdravotního pojištění.

Poživatelé důchodů dlouhodobě představují ve zdravotním pojištění velmi početnou skupinu osob, za které platí pojistné stát. Aby mohla zdravotní pojišťovna obdržet od státu pravidelnou měsíční platbu za každého „státního pojištěnce“, musí mít informaci o tom, že u takové osoby vznikl (případně zanikl) nárok na platbu pojistného státem.

V zákonné osmidenní lhůtě sděluje zdravotní pojišťovně tuto skutečnost:

Za porušení této důležité zákonné povinnosti může zdravotní pojišťovna uložit zaměstnavateli pokutu až 200 000 Kč a pojištěnci – fyzické osobě až 10 000 Kč. Neoznámením nebo opožděně podaným oznámením vzniká zdravotní pojišťovně reálná finanční újma (ztráta), protože platby pojistného od státu nelze nárokovat zpětně.

Pro tento účel oznámí zaměstnavatel na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele kódem „D“ té zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, skutečnost, že se na základě rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o přiznání důchodu stává od konkrétního data za dotyčnou osobu plátcem pojistného stát. Ve zdravotním pojištění se v této souvislosti řeší nejen důchody starobní, ale i invalidní (ve všech třech stupních), vdovský a vdovecký; sirotčí důchod je přiznán nezaopatřenému dítěti, což je ve zdravotním pojištění taktéž kategorie osob, za které hradí pojistné stát.

Rovněž pojištěnci, kteří nejsou zaměstnanci, by měli být v takovém případě velmi obezřetní a neměli by zapomenout oznámit zdravotní pojišťovně přiznání důchodu, tedy počátek platby pojistného státem. Za tyto osoby nikdo jiný tuto povinnost nesplní, snad jen s výjimkou udělení plné moci k zastupování. Například, je-li podnikateli jako osobě samostatně výdělečně činné (OSVČ) přiznán invalidní důchod, musí OSVČ oznámit tuto novou skutečnost zdravotní pojišťovně, přičemž takto podnikající osoba je od celého kalendářního měsíce trvání „státní kategorie“ zvýhodněna v tom smyslu, že ve své podnikatelské činnosti nemusí případně platit alespoň minimální zálohy a rovněž nemusí za takový měsíc dodržet minimální vyměřovací základ, platný ve zdravotním pojištění pro OSVČ. Obdobně, platí-li si pojištěnec pravidelně každý měsíc pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů a bude mu třeba v prosinci 2016 přiznán starobní důchod, tak naposledy ještě za měsíc listopad zaplatí pojistné 1 337 Kč a od prosince již bude osobou, za kterou platí pojistné stát, což však musí své zdravotní pojišťovně řádně oznámit s doložením rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) o přiznání důchodu.

Ve zdravotním pojištění je obecně přípustný souběh zaměstnání nebo podnikání s evidencí v kategorii osob, za které hradí pojistné stát. Specifikum v tomto směru představuje takzvané nekolidující zaměstnání, kdy je ve vazbě na zákon o zaměstnanosti přípustný souběh zaměstnání s příjmem do poloviny minimální mzdy a registrace na úřadě práce. Naproti tomu nelze akceptovat souběh výkonu samostatné výdělečné činnosti s evidencí uchazeče o zaměstnání, stejně jako nepřichází v úvahu, aby měla osoba bez zdanitelných příjmů u zdravotní pojišťovny vedenou ještě některou jinou kategorii.

Přijímá-li zaměstnavatel zaměstnance s nárokem na zařazení do „státní kategorie“, oznamuje zdravotní pojišťovně nejen nástup zaměstnance do zaměstnání, ale i skutečnost, že za tohoto zaměstnance je současně plátcem pojistného i stát. Pokud se bude jednat o zaměstnání poživatele důchodu, použije zaměstnavatel současně kódy „P“ a „D“. V případě přiznání důchodu v době trvání zaměstnání se použije kód „D“ s datem přiznání důchodu. Pokud končí poživatel důchodu zaměstnání, přičemž pobírání důchodu trvá i po skončení zaměstnání, oznamuje zaměstnavatel pouze ukončení zaměstnání.

Zvláštní postavení mají v českém systému veřejného zdravotního pojištění někteří slovenští důchodci. Poživatel slovenského důchodu, kterému byl přiznán důchod a u kterého byl důchod vypočten s přihlédnutím k době zaměstnání před 1. 1. 1993 u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území společného státu, je také v českém veřejném zdravotním pojištění považován za osobu hrazenou státem. To však platí až v případě, že se z titulu zaměstnání stane pojištěncem účastným na českém systému veřejného zdravotního pojištění. Při nástupu tohoto zaměstnance do zaměstnání použije zaměstnavatel na Hromadném oznámení zaměstnavatele kódy „P“ a „D“, při ukončení zaměstnání takové osoby pak kódy „O“ a „H“.

U zaměstnaného poživatele důchodu:

Je-li důchodce jako zaměstnanec nemocen:

Nemoc zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, nemocnou osobu však započítává do celkového počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, měsíčně předkládaného zdravotní pojišťovně.

Není povinností platit zálohy na pojistné za kalendářní měsíce, v nichž byla OSVČ uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce. Pojistné placené OSVČ se za rozhodné období kalendářního roku vypočítává a odvádí sazbou 13,5 % z 50 % skutečně dosažených příjmů po odpočtu výdajů.

U poživatelů důchodu zaměstnavatelé poměrně často využívají pracovněprávní vztahy jdoucí mimo pracovní poměr, tedy dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce. Osoby pracující na základě dohody o pracovní činnosti se považují z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance tehdy, dosáhne-li zúčtovaný hrubý příjem alespoň 2 500 Kč. Aby byla osoba pracující na základě dohody o provedení práce ve zdravotním pojištění zaměstnancem, tedy s povinností placení pojistného zaměstnavatelem, musí dosažený příjem převýšit 10 000 Kč. Od data 1. 1. 2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání již sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Ve zdravotním pojištění se nebere v úvahu problematika tzv. zaměstnání malého rozsahu, důležitá je zásadně výše příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce.

Pokud se zaměstnavatel rozhodne zaměstnat osobu, za kterou je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného i stát, nemusí u dohody o pracovní činnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Vyměřovacím základem je úhrn skutečně dosažených příjmů (v každém případě však alespoň 2 500 Kč) bez ohledu na dobu trvání zaměstnání v daném kalendářním měsíci, období nemoci, případné neplacené volno apod.

Kdyby v případě trvající dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce poklesl příjem pod 2 500 Kč (u dohody o pracovní činnosti) nebo by nepřevýšil 10 000 Kč (u dohody o provedení práce), musela by být osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc odhlášena. Ve zdravotním pojištění by jí však nevznikl problém, neboť svůj pojistný vztah má řešen průběžnou registrací ve „státní kategorii“.

Nařízením vlády č. 181/2016 Sb., o stanovení vyměřovacího základu u osoby, za kterou je plátcem pojistného na veřejné zdravotní pojištění stát, se s účinností od 1. 1. 2017 zvyšuje vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za osoby, za které je stát plátcem pojistného, z částky 6 444 Kč, platné od 1. 1. 2016, na . Měsíční platba pojistného za osobu, za kterou stát pojistné platí, se zvyšuje od 1. 1. 2017 z do té doby platné částky 870 Kč na (13,5 % z částky 6 814 Kč po zaokrouhlení). To znamená, že za každou osobu, za kterou platí pojistné stát ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, obdrží příslušná zdravotní pojišťovna od ledna 2017 měsíčně navíc 50 Kč.

Od 1. 1. 2017 se tak částka odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance zvyšuje na 6 814 Kč. Tento nárok může podle § 3 odst. 7 zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, avšak pouze u zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod. Nárok na odpočet nemají žádní jiní „státní pojištěnci“ a ani OSVČ.