Ručení příjemce zdanitelného plnění
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský
Daňové spory, a.s.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 28.4.2016, sp. zn. 4 Afs
294/2015,
www.nssoud.cz
K předpisům:
I. Úmysl poskytovatele zdanitelného plnění dostat se do postavení, kdy nemůže daň
zaplatit, vyjadřuje jeho psychický vztah k jedné ze skutečností uvedených v
§ 109 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty, na jejichž základě vzniká ručení za nezaplacenou daň z tohoto plnění
příjemcem zdanitelného plnění.
II. Za situace, kdy poskytovatel zdanitelného plnění neuhradí cenu díla za
vybudování fotovoltaické elektrárny a její uvedení do provozu na základě smlouvy o dílo a následně
kupní smlouvou prodá movité věci tvořící součást technologického vybavení téže fotovoltaické
elektrárny jiné společnosti, se kterou se téhož dne dohodne na odložení kupní ceny až do převodu
licence k výrobě elektrické energie, musí být poskytovateli zdanitelného plnění zřejmé, že nebude
mít dostatek finančních prostředků na zaplacení daně z přidané hodnoty z tohoto plnění
[§ 109 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004
Sb., o dani z přidané hodnoty].
Ručení příjemce zdanitelného plnění je navzdory svému zavedení v roce 2011 stále velmi
málo používaným institutem. Důvodem je především fakt, že namísto tohoto zákonného ustanovení
finanční správa přímo aplikuje judikaturu Soudního dvora EU. Na tomto místě však došlo k tomu, že
institut ručení příjemce zdanitelného plnění byl v daňovém řízení aplikován. Nejvyšší správní soud
tak měl po dlouhé době konečně příležitost se vyjádřit k mnoha otázkám s tímto spojeným. Předmětem
tak byly nejenom
interpretace
úmyslu na straně poskytovatele zdanitelného plnění, leč také skutkové
okolnosti dávající vzniknout ručení.