Zaměstnávání uchazečů o zaměstnání z pohledu zdravotního
pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Stále se nejen mezi zaměstnavateli objevují různé názory týkající se výkladu pojmu
nekolidující zaměstnání. Je pravdou, že se tato forma zaměstnání návazně projevuje i ve zdravotním
pojištění, proto by měli zaměstnavatelé při řešení vzniklé situace důsledně postupovat v souladu s
právní úpravou zdravotního pojištění.
Nekolidující zaměstnání
Někteří zaměstnavatelé se domnívají, že již není možné, aby jedna a tatáž osoba byla
současně uchazečem o zaměstnání na úřadě práce a zaměstnancem v pracovněprávním vztahu, jinými
slovy, že již neplatí úprava týkající se tzv. nekolidujícího zaměstnání. Opak je však pravdou. V
právní úpravě nekolidujícího zaměstnání sice došlo k datu 1. 1. 2011 k určitým změnám, ovšem nikoli
v tom smyslu, že by byl daný souběh vyloučen.
Uchazeči o zaměstnání evidovaní na úřadě práce patří ve zdravotním pojištění mezi osoby,
za které je plátcem pojistného stát. Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění
nepřicházelo v úvahu, aby mohly tyto osoby současně vykonávat výdělečnou činnost. Vpravdě průlomovou
změnu však v této souvislosti přinesl ve sféře placení pojistného na zdravotní pojištění zákon č.
435/2004 Sb. Podle aktuálně platného ustanovení § 25
odst. 3 tohoto zákona je od 1. 10. 2004 u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh
zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání. Ve smyslu tohoto zákonného
ustanovení nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:
a)
výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek
nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo
b)
výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti,
pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na jeden měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne
polovinu minimální mzdy.
V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé
měsíční výdělky (odměny) sčítají.
Výkon práce v rámci nekolidujícího zaměstnání nesmí bránit uchazeči o zaměstnání v
poskytování součinnosti úřadu práce při zprostředkování zaměstnání a v přijetí vhodného zaměstnání
podle § 20 zákona o zaměstnanosti.
Povinnost vůči úřadu práce
Uchazeč o zaměstnání má v souvislosti s nekolidujícím zaměstnáním oznamovací povinnost
vůči úřadu práce. Bez ohledu na výši měsíčního výdělku je povinen oznámit tomuto úřadu výkon
nekolidující činnosti při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání nebo nejpozději v den nástupu
k ní. Ve lhůtě stanovené úřadem práce musí dokládat výši měsíčního výdělku nebo odměny. Pokud bez
vážných důvodů tuto povinnost nesplní, bude z evidence vyřazen. Opětovně může být do evidence úřadu
práce zařazen na základě nové písemné žádosti, a to nejdříve po uplynutí doby tří měsíců ode dne
vyřazení z této evidence.
Podpora v nezaměstnanosti
Do konce roku 2010 si mohl uchazeč o zaměstnání výkonem činnosti na základě nekolidujícího
pracovněprávního vztahu „přivydělat“ k podpoře v nezaměstnanosti, to znamená, že byl možný souběh
pobírání příjmu z takového vztahu a podpory v nezaměstnanosti. Od 1. 1. 2011 však byla možnost
legálního přivýdělku k podpoře v nezaměstnanosti v tzv. nekolidujícím zaměstnání zrušena. Podle
ustanovení § 39 odst. 2 písm. d) zákona č. 435/2004
Sb. nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání, který ke dni, k němuž má
být podpora v nezaměstnanosti přiznána, vykonává některou z činností podle § 25 odst. 3 cit.
zákona.
Po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání tedy nenáleží uchazeči o zaměstnání podpora v
nezaměstnanosti. Doba, po kterou uchazeč o zaměstnání vykonává nekolidující zaměstnání a z tohoto
důvodu mu není vyplácena podpora v nezaměstnanosti, se nezapočítává do podpůrčí doby, a její běh se
de facto
přerušuje. Po ukončení nekolidujícího zaměstnání tak může být uchazeči o zaměstnání nadále
vyplácena podpora v nezaměstnanosti.Z uvedeného vyplývá, že nekolidující zaměstnání je vhodné zejména pro ty uchazeče o
zaměstnání, kterým buď nevznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti, nebo jim již uplynula podpůrčí
doba pro její poskytování. Reálně se tak může stát tato činnost „ekonomicky nezajímavou“, neboli
příjem na základě nekolidujícího zaměstnání může být nižší než podpora v nezaměstnanosti.
Jak je tedy zapotřebí nahlížet na výše uvedené podmínky z pohledu zdravotního
pojištění?
Vyměřovací základ
Je-li zaměstnanec v nekolidujícím zaměstnání registrován u zdravotní pojišťovny ve
„státní“ kategorii po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele)
povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený
příjem, tedy bez povinnosti dopočtu do zákonného minima. S účinností od 1. 8. 2004 již nelze u osob,
za které platí pojistné stát, uplatňovat nárok na odpočet od dosaženého příjmu, zákonná výjimka je
uvedena v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992
Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Oznamovací povinnost
Pokud se zaměstnavatel rozhodne zaměstnat osobu evidovanou na úřadě práce jako uchazeče o
zaměstnání, vyplývají pro něho úkoly jak při plnění oznamovací povinnosti, tak z hlediska placení
pojistného. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatel oznamuje na formuláři
Hromadné oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně (kódem „P“), že se přihlašuje k platbě
pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost
rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K
ukončení této kategorie se pak používá kód „J“.
Evidence na úřadě práce po část kalendářního
měsíce
V takovém případě musí zaměstnavatel přihlédnout k tomu, aby byl v tomto měsíci zabezpečen
odvod pojistného alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu, a to za kalendářní dny,
ve kterých zaměstnanec na úřadě práce evidován nebyl.
Příklad
Zaměstnanec byl evidován na úřadě práce do 9. 3. 2016. Dne 10. 3. nastoupil do zaměstnání
na zkrácený pracovní úvazek a za měsíc březen mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 3 800 Kč. Na
tohoto zaměstnance se jinak standardně vztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z
minimálního vyměřovacího základu.
Bez ohledu na rozsah pracovního úvazku musí být v tomto případě pojistné na zdravotní
pojištění odvedeno nikoliv z aktuální celkové výše minimální mzdy, nýbrž z poměrné části minimálního
vyměřovacího základu v návaznosti na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci březnu, kdy
zaměstnanec již nebyl uchazečem o zaměstnání, tedy nejméně z vyměřovacího základu, vypočteného podle
vzorce:
PČ min VZ = (22 / 31) x 9 900 = 7 025,80 Kč,
kde:
PČ min VZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu
22 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci březnu – mimo evidenci na úřadě
práce
31 = počet kalendářních dnů v daném měsíci
9 900 = výše minimální mzdy od 1. 1. 2016
To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 7 025,80 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za
zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 949 Kč (7
025,80 x 0,135). S ohledem na příjem (3 800 Kč) činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku
513 Kč. Jedna třetina (171 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (342 Kč) pak
zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod
pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz
výše). Aby zaměstnavatel postupoval dle zákona, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z
rozdílové částky 3 225,80 Kč, tj. 436 Kč. Tento doplatek, tedy 436 Kč, platí podle zákona
zaměstnanec, na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady přešla pouze za situace, kdyby byl
vyměřovací základ nižší z důvodů překážek v práci na straně organizace ve smyslu ustanovení
§ 207 až 209 zákoníku práce.
Z celkové částky pojistného 949 Kč zaplatí zaměstnanec 607 Kč (171 + 436) a zaměstnavatel
342 Kč.
Zaměstnavatel přihlásí zaměstnance kódem „P“ k datu 10. 3., současně může na Hromadném
oznámení zaměstnavatele kódem „J“ k datu 9. 3. oznámit ukončení registrace zaměstnance v kategorii
osob, za které platí pojistné stát. Použití kódu „J“ však není povinností zaměstnavatele, neboť dne
9. 3. osoba ještě zaměstnancem nebyla. Obecně platí, že pokud není pojištěnec zaměstnán, je jeho
povinností oznámit zdravotní pojišťovně vznik nebo zánik nároku na platbu pojistného státem
osobně.
Nekorektní jednání zaměstnance
Na základě výkonu kontrolní činnosti jsem se setkal se situací, kdy zaměstnanec při
nástupu do zaměstnání předložil zaměstnavateli doklad o evidenci na úřadě práce. Na základě této
skutečnosti zaměstnavatel řádně použil pro splnění oznamovací povinnosti současně kódy „P“ a „I“
(viz výše) a odváděl pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu, která v žádném z měsíců
nepřesáhla povolenou hranici poloviny minimální mzdy. Zaměstnanec však byl mezitím vyřazen z
evidence na úřadě práce. Svému zaměstnavateli tuto skutečnost nesdělil a ten „v dobré víře“ nadále
odváděl pojistné ze skutečné výše příjmu. Protože zaměstnanec neměl nárok na zařazení do některé z
jiných skupin osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ (a tudíž
nastupovala pro zaměstnavatele povinnost odvodu pojistného ze zákonného minima), doměřila zdravotní
pojišťovna při kontrole dlužné pojistné včetně penále.
Možnost řešení
Jako vždy, i v takovém případě platí, že zaměstnavatel musí mít průkazně zdokumentovány
veškeré skutečnosti, které mají vliv na stanovení vyměřovacího základu, především pak v situacích,
kdy nemusí při odvodu pojistného zákonné minimum dodržet. Kromě předložení dokladu o evidenci na
úřadě práce bych v takovém případě doporučil písemné sdělení formou Čestného prohlášení, vystaveného
zaměstnancem, dle vzoru:
Čestné prohlášení
Čestně prohlašuji, že jsem od data ... registrován(a) na Úřadě práce v ... jako
uchazeč o zaměstnání. V případě ukončení evidence na úřadě práce sdělím tuto
skutečnost mému zaměstnavateli ... neprodleně, nejpozději pak do osmi dnů ode
dne ukončení této evidence. Jsem si vědom(a) důsledků vyplývajících z neoznámení
této skutečnosti mému zaměstnavateli.
Ve ... dne ...
....................
podpis zaměstnance
Jak v dalších měsících zaměstnání?
Pokud zaměstnanec již nadále není evidován na úřadě práce, pohlíží se na něj jako na
osobu, na kterou se vztahují všechny ostatní zákonné podmínky. Nejedná-li se o osobu vyjmenovanou v
ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.,
musí být od 1. 1. 2016 zabezpečen odvod pojistného alespoň ze zákonného minima 9 900 Kč, tedy včetně
eventuálního dopočtu a doplatku pojistného do této částky. V případě poskytnutí neplaceného volna
nebo při vykázané neomluvené absenci se vyměřovací základ zaměstnance od 1. 1. 2015 již nenavyšuje,
nicméně musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, pokud pro něj (a jeho
zaměstnavatele) tato povinnost platí.
Ukončení zaměstnání nebo podnikání
Jestliže je občan-pojištěnec zaměstnán, odvádí za něho pojistné zaměstnavatel, podniká-li
jako osoba samostatně výdělečně činná, platí si pojistné sám formou záloh na pojistné a případného
doplatku pojistného. Zcela jiná situace však nastává, pokud pojištěnec ukončí zaměstnání nebo
samostatnou výdělečnou činnost. V této souvislosti lze konstatovat, že v kalendářním měsíci, ve
kterém třeba i jen jeden den trvalo zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost (s placením alespoň
minimálních záloh), nevzniká pojištěnci v tomto měsíci z hlediska jeho účasti v systému veřejného
zdravotního pojištění žádný problém. Potřeba řešení této záležitosti se však stane aktuální již v
průběhu následujícího měsíce, kdy pojištěnec musí být registrován u zdravotní pojišťovny (alespoň po
část měsíce) v některé z těchto skupin:
-
zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 5
písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
-
osoba samostatně výdělečně činná [§ 5 písm. b) cit. zákona],
-
osoba, za kterou platí pojistné stát [§ 7 odst. 1 cit. zákona].
Není-li splněna ani jedna z těchto kategorií, stává se pojištěnec na celý příslušný
kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny do
této kategorie a zaplatit pojistné v částce 1 337 Kč (od 1. 1. 2016).
Další možností je vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, a to buď z
důvodu výkonu výdělečné činnosti ve státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (Norsko,
Island, Lichtenštejnsko) nebo ve Švýcarsku podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a
987/2009 nebo při dlouhodobém pobytu v zahraničí, kdy se musí jednat o nepřetržitý pobyt delší šesti
měsíců. Po návratu do ČR je však vždy nutno průkazně doložit dobu výkonu výdělečné činnosti nebo
pojištění tak, aby po pojištěnci nemohlo být jeho zdravotní pojišťovnou požadováno doplacení
pojistného za dobu pojištěním v zahraničí nepokrytou.
Závěr
Na rozdíl od výše popsaných podmínek přípustnosti souběhu zaměstnání s evidencí na úřadě
práce obecně nelze ve zdravotním pojištění akceptovat souběh zaměstnání s výkonem samostatné
výdělečné činnosti.