Od vstupu České republiky (ČR) do Evropské unie (EU) k datu 1. 5. 2004 se naši občané při svém pohybu v rámci Společenství začali řídit Nařízeními Rady (EHS) č. 1408/71 a 574/72. Uplynulým vývojem byla tato nařízení postupně překonána a s účinností od 1. 5. 2010 byla nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení č. 883/2004“), včetně prováděcího nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Tato nařízení představují základní a závazné normy, které jsou postaveny nad národní právní předpisy jednotlivých států, a podle nich postupují i občané a instituce z Norska, Islandu, Lichtenštejnska [států Evropského hospodářského prostoru (EHP)] a Švýcarska.
Evropská unie – vyslaní pracovníci a zdravotní pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Na základě členství ČR v EU můžeme z hlediska praktické aplikace institutu vyslání uplatňovat dvě varianty, a to buď vyslání pracovníka z ČR, nebo do ČR. V tomto příspěvku se soustředím na analýzu situace z pohledu občana ČR, vyslaného na území jiného členského státu EU.
Základní principy
Mezi základní principy, stanovené nařízeními, například patří, že osoba podléhá právním předpisům:
-
sociálního zabezpečení pouze jednoho státu,
-
toho členského státu, na jehož území vykonává výdělečnou činnost.
Z těchto základních principů však existují výjimky, mezi kterými registrujeme kupříkladu právě vyslané pracovníky, neboť institut vyslání pracovníka do jiného členského státu za účelem výkonu práce je běžnou formou, umožňující zaměstnancům i osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ) nadále setrvat v systémech sociálního zabezpečení vysílajícího státu.
Vyslání tak představuje jednu z poměrně často využívaných možností výkonu výdělečné činnosti v rámci „evropského“ prostoru, kdy nespornou výhodou tohoto institutu je skutečnost, že taková osoba (zaměstnanec nebo OSVČ) zůstává po dobu vyslání příslušná všem systémům sociálního zabezpečení státu, ze kterého je vyslána. Na tuto osobu se tedy nevztahuje jeden z principů koordinačních nařízení, a to princip
lex loci laboris
(podle místa výkonu práce), třebaže osoba v zemi, do které je vyslána, fakticky pracuje.Za vyslání se považuje situace, kdy je zaměstnanec nebo OSVČ, který normálně vykonává výdělečnou činnost na území vysílajícího státu, dočasně vyslán na území jiného státu, aby tam jako zaměstnanec vykonával činnost pro vysílajícího zaměstnavatele nebo jako OSVČ na vlastní účet. Základní podmínka stanoví, že předpokládaná délka vyslání nepřesáhne 24 měsíců.
Osoba vyslaná z České republiky
Pro účely nařízení č. 883/2004 se za osobu vyslanou z ČR považuje:
a)
zaměstnanec, který:
-
zůstává v zaměstnaneckém vztahu u původní mateřské organizace,
-
dočasně vykonává pro svého českého zaměstnavatele práci v jiném státě EU, EHP nebo ve Švýcarsku; zaměstnavatel práci vyslaného zaměstnance řídí a taktéž zaměstnance odměňuje,
-
je vyslán na dobu nepřevyšující 24 měsíců,
-
nebyl vyslán za tím účelem, aby nahradil jinou osobu, která dovršila dobu svého vyslání.
Důležitou podmínkou pro vyslání zaměstnance je prokazatelná ekonomická aktivita vysílajícího zaměstnavatele na území vysílajícího státu. Zaměstnance je možné vyslat tehdy, pokud byl alespoň jeden měsíc před vysláním příslušný k právním předpisům vysílajícího státu. Po dobu vyslání je pojistné za zaměstnance odváděno v ČR. Za vyslání v duchu výše uvedeného se nepovažuje případ, kdy zaměstnanec čerpá u svého zaměstnavatele v ČR pracovní volno bez náhrady příjmu (neplacené volno) a ve druhém státě EU pracuje v pracovněprávním vztahu, uzavřeném s jiným zaměstnavatelem.
b)
OSVČ, která dočasně vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území jiného členského státu, přičemž musí být splněny tyto podmínky:
-
OSVČ vykonává samostatnou výdělečnou činnost v ČR, kde nadále udržuje prostředky pro výkon samostatné výdělečné činnosti, s podmínkou alespoň dvou měsíců
relevantní
a prokazatelné ekonomické aktivity na území vysílajícího státu, tedy ČR,-
činnost na území přijímajícího státu musí mít podobný charakter s činností na území ČR,
-
OSVČ vykonává přechodně činnost v jiném členském státě po dobu maximálně 24 měsíců.
V souvislosti s naplněním institutu vyslání (neboli dočasnosti výkonu výdělečné činnosti) je zapotřebí si uvědomit, že pracovník vyslaný z ČR nadále zůstává příslušen (účasten) v českém systému nejen zdravotního pojištění, ale i ostatních pojištění – důchodového, nemocenského, úrazového aj.
Kontroly v zemích Evropské unie
Za účelem ochrany svého pracovního trhu provádějí příslušné orgány kontroly osob, vykonávajících práci na jejich území, kdy vyžadují doložení příslušnosti k právním předpisům jiného státu. Skutečnost, že pro pracovníka jsou příslušné právní předpisy sociálního zabezpečení státu, ze kterého byl vyslán (v našem případě tedy ČR), se v případě potřeby prokazuje originálem přenositelného dokumentu A1, který výrazně usnadňuje volný pohyb osob.
Vystavení formuláře
O vystavení přenositelného dokumentu A1 žádají společně zaměstnavatel a zaměstnanec, nebo OSVČ prostřednictvím písemné žádosti, kdy tiskopis této žádosti je k dispozici na Okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ) nebo na webových stránkách České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Při splnění podmínek nutných pro vyslání vystaví ČSSZ přenositelný dokument A1 a zašle jej žadateli. Pokud žadatel splňuje podmínky pro vyslání, má na vystavení přenositelného dokumentu A1 právní nárok. Formulář A1 je v případě vyslání vystavován příslušnou OSSZ zpravidla podle sídla zaměstnavatele, resp. podle místa bydliště u OSVČ. V souvislosti s vystavováním těchto formulářů chci zdůraznit potřebu podání žádosti s patřičným časovým předstihem tak, aby byl k dispozici dostatečný prostor pro vyřízení všech náležitostí.
Nároky z titulu příslušnosti k pojištění v České republice
Pokud je vyslané osobě poskytnuta v přijímacím státě zdravotní péče, má tato osoba nárok na její poskytnutí v nezbytném rozsahu a za stejných podmínek jako místní pojištěnci, tedy i včetně případné spoluúčasti. Tato péče je poskytována na náklady české zdravotní pojišťovny. K prokázání příslušnosti k českému systému slouží Evropský průkaz zdravotního pojištění (European Health Insurance Card – EHIC), případně papírová podoba Potvrzení dočasně nahrazujícího EHIC.
Protože je pojistné jak zaměstnancem (prostřednictvím zaměstnavatele), tak OSVČ odváděno do českého systému, jsou tyto osoby oprávněny čerpat v případě splnění podmínek příslušné dávky.
Pokud zaměstnanec onemocní, musí navštívit tamního lékaře, který vystaví doklad potvrzující vznik dočasné pracovní neschopnosti. Tento doklad zašle zaměstnanec svému zaměstnavateli v ČR. Potvrzení o pracovní neschopnosti, vystavená ošetřujícími lékaři v jiných členských státech, mají stejnou právní hodnotu jako doklady vystavené českým lékařem. Na základě této skutečnosti jsou pro zaměstnavatele dostatečným dokladem pro výplatu náhrady mzdy za pracovní dny v době od 4. do 14. kalendářního dne pracovní neschopnosti. Trvá-li pracovní neschopnost déle než 14 kalendářních dnů, zasílá zaměstnanec zaměstnavateli společně s originály dokladů potvrzujících vznik pracovní neschopnosti a délku jejího trvání i žádost o nemocenské.
Kdyby vyslaná pracovnice během doby vyslání otěhotněla a následně by chtěla ze zahraničí uplatnit nárok na peněžitou pomoc v mateřství, musí navštívit tamního lékaře, který vystaví lékařskou zprávu, potvrzující předpokládaný den porodu. Tuto zprávu společně s tiskopisem žádosti o peněžitou pomoc v mateřství zašle zaměstnavateli v ČR. Kdyby byl nárok uplatňován až po narození dítěte, přikládal by se ještě rodný list.
Kromě nemocenského a peněžité pomoci v mateřství může vyslaná osoba uplatnit i nárok na ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Na základě žádosti lze tyto dávky vyplatit i do jiného členského státu na určený bankovní účet s odečtením nákladů na úhradu této výplaty.
Pokud je OSVČ v ČR dobrovolně nemocensky pojištěna, může z jiného členského státu uplatňovat nárok na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství.
Nezaopatření rodinní příslušníci
Pokud vyslaného pracovníka doprovázejí do členského státu EU jeho nezaopatření rodinní příslušníci, například manželka na mateřské dovolené a nezaopatřené děti, mají taktéž nárok na poskytnutí nezbytné zdravotní péče na účet české zdravotní pojišťovny. Bude-li však manželka – žena v domácnosti – zařazena u české zdravotní pojišťovny v kategorii osob bez zdanitelných příjmů, bude muset i nadále platit své české zdravotní pojišťovně pojistné v aktuální výši 1 337 Kč měsíčně.