Zdanění hazardu od 1.1.2016

Vzhledem k velmi dynamickému průběhu některých legislativních návrhů upravujících provozování a zdanění loterií a jiných podobných her legislativním procesem, je záměrem článku aktuální vývoj ozřejmit a představit nový vládní návrh novely zákona o loteriích a jiných podobných hrách a to především z důvodu plánované účinnosti již od 1.1.2016.

Právě vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vládní návrh novely“), má v současné době největší pravděpodobnost, že se stane platným a účinným právním předpisem. Protože je vládní návrh novely vysokou prioritou koaličních partnerů, návrh velmi rychle probíhá legislativním procesem. Vládní návrh novely byl projednán dne 5. 11. v rámci druhého čtení v Poslanecké sněmovně a 11. 11. bude projednán garančním výborem před třetím čtením.

Hlavním cílem vládního návrhu novely je podle důvodové zprávy posílení předcházení a potírání sociálně patologických jevů spojených s provozováním hazardních her a ochrana hráčů. V důsledku navrhované právní úpravy dochází v souladu s programovým prohlášením vlády ke zvýšení výnosu odvodu z loterií a jiných podobných her plynoucího do státního rozpočtu. Vládní návrh novely v zásadě upravuje sazby odvodu z loterií a jiných podobných her a rozpočtové určení odvodu.

Pro loterie, kurzové sázky, sázkové hry v kasinu, karetní turnajové a hotovostní sázkové hry a ostatní loterie a jiné podobné hry platí, že dílčí základ odvodu tvoří částka, o kterou úhrn vsazených částek převyšuje úhrn vyplacených výher. Současná výše odvodu z loterií a jiných podobných her je 20% z výše uvedených dílčích základů odvodu. Vládní návrh novely navyšuje sazbu odvodu z dílčích základů odvodu z těchto her o 3 procentní body na 23%.

Základ odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických zařízení je tvořen poměrnou a pevnou částí. Zatímco poměrná část dílčího odvodu u tohoto typu hry je, stejně jako u předešlých her, tvořena částkou, o kterou úhrn vsazených částek převyšuje úhrn vyplacených výher (sazba také 20%), pevná část je stanovena jako fixní částka za každý kalendářní den, ve kterých byl každý z výherních přístrojů a zařízení povolen. Poměrná část dílčího základu odvodu se navyšuje o 8 procentních bodů na 28%. Pevná část dílčího základu odvodu se navyšuje ze současných 55 Kč na 80 Kč za každý kalendářní den, ve kterém byl hrací přístroj povolen.

Vládní návrh novely mění rozpočtové určení odvodu pro dílčí odvod z technické hry. Nově bude dílčí odvod z výherních hracích přístrojů a jiných technických zařízení rozdělen mezi rozpočty obcí a státní rozpočet v poměru 60: 40 ve prospěch rozpočtů obcí. Mezi pozměňovacími návrhy byl také ve druhém čtení načten pozměňovací návrh poslance Ing. Václava Votavy, který navrhuje rozdělení výnosu podle rozpočtového určení v poměru 63: 37 ve prospěch rozpočtů obcí. Předkladatel k pozměňovacímu návrhu zaujal souhlasné stanovisko a to především z důvodu možné nepřesnosti v odhadu růstu trhu nebo výskytu statistické chyby. Rozpočtové určení odvodu pro ostatní loterie a jiné podobné hry se zachovává v poměru 70: 30 ve prospěch státního rozpočtu.

V důsledku zvýšení sazeb odvodu a změny rozpočtového určení odvodu se očekává dodatečný výnos státního rozpočtu ve výši 1,8 až 2,2 mld. Kč. Výnos rozpočtů obcí se předpokládá zhruba ve stejné výši.

V souvislosti s vládním návrhem novely je vhodné zmínit nedávný rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále „SDEU“) ve věci C-98/14 (Berlington Hungary a další), protože je na první pohled možné nalézt mezi vládním návrhem novely zákona a novelou maďarského loterního zákona jisté podobnosti.

Řízení před SDEU bylo iniciováno žádostí městského soudu v Budapešti o rozhodnutí o předběžné otázce. Ta byla předložena SDEU v rámci sporu Berlington Hungary Tanácsadó és Szolgáltató kft a další a Magyar Állam (Maďarský stát) ve věci žaloby na náhradu škody podané obchodními korporacemi z důvodu škody, která jim vznikla v důsledku uplatnění vnitrostátních zákonů týkajících se provozování výherních hracích přístrojů provozovaných v hernách. Žalující strana (obchodní ) provozovala výherní hrací přístroje a jiné technické herní zařízení v hernách. Maďarská právní úprava s platností od 1.11.2011 bez dostatečné legisvakanční lhůty pětinásobně zvýšila měsíční paušální daň z provozování výherních hracích přístrojů a zároveň zavedla poměrnou část daně v podobě procentuálního podílu z čistých čtvrtletních příjmů z každého přístroje (tj. ze základu vklady – výhry). Je vhodné upozornit, že daná úprava se vztahovala na provozování pouze v hernách a nikoli v kasinech.

Soudnímu dvoru Evropské unie bylo položeno celkem patnáct předběžných otázek. Mezi ty, které se týkají vládního návrhu novely, patří především otázka ohledně zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání subjektů a otázka ohledně přípustných důvodů pro zvýšení sazeb daně.

Soudní dvůr Evropské unie předně zkoumal otázku, zda pětinásobné zvýšení daně odváděné z výherních hracích přístrojů provozovaných v hernách bez přípravného období omezuje volný pohyb zboží a služeb, které jsou zaručeny Smlouvou o fungování Evropské unie (čl. 34 a 56). Z hlediska článku 56 pojednávajícím o zákazu omezování volného pohybu služeb uvnitř Evropské unie pro státní příslušníky členských států, Soudní dvůr dochází k závěru, že pokud by novelizační zákon byl skutečně způsobilý zakázat volný pohyb služeb spočívajících v provozování výherních hracích přístrojů v hernách v Maďarsku, bránit tomuto volnému pohybu nebo jej činit méně atraktivním, musel by být považován za překážku volného pohybu služeb zaručeného článkem 56 Smlouvy o fungování Evropské unie. Pokud by v důsledku novely zákona docházelo k omezení provozování výherních hracích přístrojů pouze na kasina, na která se toto opatření nevztahovalo, pak by důsledkem novely zákona byl faktický účinek srovnatelný s účinkem zákazu provozování výherních hracích přístrojů mimo kasina, jenž je podle ustálené judikatury považován za překážku volného pohybu služeb (viz např. rozsudky C-6/01 nebo C-65/05). Zda bude skutečně docházet k zákazu volného pohybu služeb, jeho bránění nebo činění jej méně atraktivním, posoudí vnitrostátní soud. Z hlediska (českého) vládního návrhu novely je v první řadě vhodné upozornit, že zvýšená sazba odvodu se týká provozování veškerých hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení, nehledě na jejich umístění v herně nebo kasinu. Jak předkladatel návrhu zákona uvádí v důvodové zprávě, za účelem zjištění dopadů na ekonomické subjekty (a tím odvozeně na nabídku služeb v dané oblasti) byly navrhované sazby testovány na detailním interním účetnictví provozovatelů, kteří představovali 50% trhu. Výsledkem analýzy bylo, že i po zavedení navrhovaných sazeb budou provozovatelé stále vykazovat zisk na úrovni provozního výsledku hospodaření a tedy že výše odvodu není likvidační.¹⁾ Zásadním rozdílem mezi maďarským a českým přístupem je také to, že v Maďarsku byla zavedena daň pětinásobná (tj. 500%) a v Česku se navrhuje zvýšení efektivního odvodu o deset procentních bodů (tj. o cca 40%).

Soudní dvůr Evropské unie s ohledem na veškerou argumentaci uvedenou v rozsudku uvádí, že omezení volného pohybu služeb, které by mohlo vyplývat z takových vnitrostátních právních předpisů, které jsou dotčeny v původním řízení, mohou být naléhavými důvody obecného zájmu odůvodněny, pokud vnitrostátní soud dospěje k závěru, že (1) právní úprava předně sleduje cíle související s ochranou spotřebitelů před hráčskou závislostí a (2) s bojem proti trestným a podvodným činnostem. Skutečnost, že omezení hazardních her je akcesoricky přínosem pro rozpočet členského státu prostřednictvím zvýšení daňových příjmů, není na překážkou tomu, aby se na toto omezení nahlíželo jako na předně sledující skutečně takové cíle. Další podmínkou je, že (3) právní úprava sleduje cíle koherentním a systemickým způsobem za současného plnění požadavků plynoucích z obecných zásad unijního práva. Omezení volného pohybu služeb pouze z důvodu zvýšení výběru daní shledal Evropský soudní dvůr nelegitimním také v rozsudku C-258/08 Ladbrokes Betting.

Hlavním cílem vládního návrhu novely zákona je „prostřednictvím zvýšení sazeb odvodu z loterií a jiných podobných her posílit předcházení a potírání sociálně patologických jevů spojených s provozováním hazardních her a ochrana hráčů“²⁾. Předkladatel explicitně neuvádí, jakým způsobem bude dosaženo snížení negativních dopadů hazardu na hráče a společnost. V kapitole 3. předkladatel dále uvádí, že byla zpracována odborná studie týkající se společenských nákladů na hazardní hraní v České republice³⁾ s cílem vyhodnotit dopady hazardního hraní na zdraví jednotlivce a na společnost. Studie potvrzuje, že patologické hráčství může vést ke zvýšené kriminalitě závislých hráčů ve snaze získat finanční prostředky⁴⁾. Předkladatel uvádí, že podle odhadů poklesne nabídka na trhu výherních hracích přístrojů o 6%. Z obecné teorie podnikové ekonomiky je možno vyvodit, že při zvýšení nákladů provozovatelů (ke kterému při zvýšení sazeb odvodu zajisté dojde), klesne provozovatelům zisk. Provozovatel pravděpodobně provede revizi oprávněnosti nákladů a v případě, že nebude možné jednotlivou provozovnu provozovat rentabilně, uzavře ji. Provozovány budou provozovny na lukrativnějších adresách. Je dobré upozornit, že se jedná o společensky nejškodlivější hry. Nepředpokládá se snížení trhu jiných (méně škodlivých) loterií a jiných podobných her.

Pokud platí výše uvedená úvaha a vládní návrh novely zákona skutečně bude působit na snížení trhu s hazardními hrami, pak je důsledkem novely zvýšení ochrany hráčů a tím i snížení počtu trestných a podvodných činností. Z uvedených důvodů lze podle autora vyvodit závěr, že vládní návrh novely zákona není v rozporu se stanoviskem SDEU uvedeném v rozsudku.