Evidence tržeb v České republice, 1. část

Vydáno: 8 minut čtení
Evidence tržeb v České republice (část 1.)
Ing. Mgr.
Stanislav
Kouba
1) Evidenci tržeb není třeba po stránce, proč je zaváděna, hlouběji představovat, a to vzhledem k její poměrně velké
mediální
prezentaci. Tento příspěvek se tedy soustřeďuje jednak na představení a popis základního fungování evidence tržeb, její rozsah, a to jak věcný, tak i personální a další náležitosti s ní spojené.
Vzhledem k tomu, že není o osudu návrhu zákona o evidenci tržeb (dále také „ZoET“) definitivně rozhodnuto (návrh je jako sněmovní tisk 513 ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně), je níže jeho podoba komentována v zásadě tak, jak byla předložena do Poslanecké sněmovny.
1. Filozofie fungování evidence tržeb
Evidence tržeb je založena na okamžitém elektronickém reportování určité transakce podnikatelem správci daně s tím, že za tuto elektronickou zprávu je správcem daně poskytnut unikátní kód, který poté může sloužit k jednoznačné identifikaci účtenky, na které musí být vytištěn. Unikátní kód slouží též k možnosti dodatečného ověření, zda byla tato účtenka správci daně skutečně reportována (toto dodatečné ověření je významné zejména pro zákazníka, který účtenku dostává, případně pro subjekt vykonávající kontrolu).
Standardní způsob fungování evidence tržeb
Předpokládaný běžný způsob evidence tržeb lze popsat následujícími fázemi:
1)
při placení za určité zboží nebo službu poplatník (podnikatel) zašle datovou zprávou správci daně vybrané údaje z uskutečňované operace (např. celkovou částku, údaje o DPH apod.),
2)
správce daně obratem (v řádu sekund či desetin sekund) zašle fiskální identifikační kód, což je unikátní označení účtenky,
3)
poplatník (podnikatel) vytiskne účtenku, na které bude vytištěn i fiskální identifikační kód a tuto účtenku vystaví zákazníkovi,
4)
zákazník může prostřednictvím webové aplikace a fiskálního identifikačního kódu ověřit, zda byla účtenka skutečně řádně zaevidována.
Výše uvedený model je základním modelovým případem. Lze najít řadu možných modifikací jako například vystavování účtenek nikoliv papírově, ale elektronicky (se zasláním do e-mailu). V takových případech se též jedná o řádný způsob vystavení účtenky zákazníkovi, tj. zákonné požadavky budou i v těchto případech naplněny.
Dalším zajímavým modelem je vystavování účtenek na dálku, kdy je účtenka
de facto
v podobě faktury připojena k balíkové či listovní zásilce. Obecně účtenka může být dle § 18 odst. 1 ZoET vydána dříve, než je uskutečněno samotné zaplacení, tj. prodejce jejím připojením k zásilce, za kterou je placeno při jejím přebrání, neporušuje zákon.
Z hlediska okamžiku, kdy je třeba zaevidovat tržbu, je podstatný § 18 odst. 2 ZoET, který v písm. b) obsahuje ustanovení důležité pro tržby, v rámci kterých dochází nejprve k dání příkazu k úhradě a až poté k vlastní úhradě. Pro účely evidence tržeb je v těchto případech
relevantní
již příkaz k úhradě, neboť reálná úhrada, tj. připsání na účet, může být až o den opožděna.
Údaje, které se mají zasílat, resp. uvádět na účtence, jsou uvedeny v § 19, resp. 20 ZoET. Tyto údaje se dají rozdělit do tří kategorií, a to údaje potřebné k identifikaci poplatníka, vlastní údaje využitelné ke správě daní a dále údaje, které zajišťují dostatečnou jistotu ohledně pravdivosti všeho zasílaného.
Zjednodušený režim (§ 23 ZoET)
Zjednodušený režim je zvláštním režimem evidování tržeb, který je určen pro poplatníky vykonávající evidenci tržeb v podmínkách, ve kterých je evidence tržeb v běžném režimu nemožná zejména z důvodu nedostatečné možnosti připojení k internetu.
V takových situacích poplatník není povinen zasílat datovou zprávu v okamžiku přijetí tržby, ale postačí, když tyto úkony realizuje do 48 hodin od jejich uskutečnění. Znamená to, že poplatníkovi postačí tržby ve svém zařízení evidovat „offline“ a jednou za dva dny zařídit odeslání datových zpráv správci daně.
Povinnost vydat účtenku zákazníkovi však stále trvá. Tyto účtenky ale logicky nemohou obsahovat fiskální identifikační kód, který poplatník získává v reakci na zaslání datové zprávy správci daně. Jeho funkci jednoznačného identifikátora účtenky zastává tzv. bezpečnostní kód poplatníka, který je generován samotným poplatníkem prostřednictví předem daných kryptografických funkcí. Popis těchto kryptografických funkcí, kterými se bezpečnostní identifikační kód generuje, bude obsažen ve vyhlášce vydávané dle zmocnění obsaženého v § 19 odst. 3 ZoET.
Zjednodušený režim lze uplatit dle § 10 odst. 1 ZoET v případě prodeje na palubách dopravních prostředků u pravidelné hromadné přepravy osob, což je velmi specifická situace. Nicméně jsou zde další dva způsoby, jak shledat, že daná tržba má být evidována ve zjednodušeném režimu.
První se týká tržeb, které by takto musela označit vláda svým nařízením. Žádné takové dosud vydáno není. Vláda je vždy však limitována omezeními uvedeným v odstavci 2 (tj. faktem že u daných tržeb by muselo dojít ke znemožnění nebo zásadnímu ztížení výkonu činnosti, ze které tyto tržby plynou).
Druhou možností je evidovat ve zjednodušeném režimu na základě povolení uvedeném v § 11 ZoET. Zde platí obdobná omezení, jako v případě možnosti vydat nařízení vlády, nicméně zde se kritérium posuzuje individuálně ve vztahu k danému poplatníkovi. Tímto kritériem tedy je, že by evidování tržeb běžným způsobem mělo za následek vážné ztížení činnosti či dokonce její znemožnění. V tomto kontextu přichází v úvahu např. podnikání v lokalitách s nedostupným internetovým připojením.
V případech, že poplatník chce uplatnit individuální evidování tržeb ve zjednodušeném režimu, musí nejdříve podat žádost o povolení tohoto evidování, ve kterém uvede důvody, které svědčí o naplnění podmínek evidování ve zjednodušeném režimu. Správce daně následně tyto důvody posoudí a v případě jejich důvodnosti povolení vydá.
Povolení je platné do doby jeho zrušení, které nastane v případě, že kdy pominuly důvody pro jeho vydání. Ve vztahu ke změně těchto podmínek (např. zavedení internetového připojení v dosud nedostupné lokalitě) má poplatník oznamovací povinnost, jejíž nesplnění může být sankcionováno dle § 247a DŘ.
Porucha připojení
Režim poruchy připojení je popsaný v § 21 a 22 ZoET a reflektuje situaci, kdy z určitých důvodů není možné evidovat tržby „on-line“, tj. typicky v situaci, kdy dojde k výpadku internetového připojení. Tržby se v těchto případech evidují obdobně jako v případě zvláštního režimu, tj. zákazníkovi je vydána účtenka bez fiskálního identifikačního kódu (namísto toho je vystaven bezpečnostní kód poplatníka). Poplatník je pak povinen zaslat údaje o platbě zaslat okamžitě po opětovném připojení se k datové síti, nejpozději však do 48 hodin od uskutečnění evidované tržby.
Vedle úplné nemožnosti připojení se tento režim vztahuje také na případy, kdy je spojení natolik zpomaleno, že je při odesílání zprávy překročena tzv. mezní doba odezvy. Tu si poplatník stanovuje sám s ohledem na své podnikání a to, aby nenarušoval podstatu evidence tržeb. Minimální mezní dobou odezvy jsou 2 sekundy.
Od výše uvedené poruchy je třeba odlišit situace, kdy je evidence tržeb zmařena úplně, např. zničení zařízení apod., ve kterých není možné realizovat ani výše uvedené (nelze např. ani vydávat účtenku). V případech takové havárie je možné využít možnosti liberace ze sankcí a inkasovat platby, bez toho aniž by byly evidovány.
Poznámka redakce: Tématu se budeme dále věnovat v čísle 1/2016 Finančního, daňového a účetního bulletinu.
1) Tento text byl zpracován s finanční podporou a v rámci projektu „Perspektivy vývoje finančního práva v České republice a Evropské unii“, SVV č. 260 136/2015, realizovaného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 2015.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád