Žaloba na nezákonný zásah (nepřípustnost)

K předpisům:

Stěžovatel podal podnět podle § 38 daňového řádu až po podání žaloby. Zbývá tedy uvážit, zda je možné „zhojit“ nedostatek nevyčerpání prostředků ochrany tím, že tak žalobce učiní až po podání žaloby. To je z povahy věci vyloučeno. Zásahová žaloba jako subsidiární procesní institut nemůže časově předcházet uplatnění prostředků ochrany podle jednotlivých právních předpisů, které jsou primárně určeny k odstranění tvrzeného zásahu.

Může však rovněž dojít k tomu, že soud bude v důsledku ukončení tvrzeného zásahu v průběhu řízení o žalobě následně rozhodovat pouze o určení nezákonnosti ukončeného zásahu. Soudní řád správní neukládá povinnost nejprve bezvýsledně využít prostředky ochrany nebo nápravy, domáhá-li se žalobce pouze určení, že byl zásah nezákonný (§ 85 s. ř. s. část věty za středníkem). Ani tehdy však nelze překlenout původní nedostatek podané žaloby. Přípustnost žaloby je třeba posuzovat ke dni, kdy byla žaloba podána a nemůže se odvíjet od okolností, které teprve nastanou v řízení o již od počátku nepřípustné žalobě. Přípustnost žaloby nemůže být závislá na tom, kdy soud o žalobě rozhodne. Opačný přístup by mohl vést k tomu, že se žalovaný bude zdráhat upustit od nezákonného zásahu a raději bude vyčkávat odmítnutí žaloby, aby se původně nepřípustná žaloba nestala přípustnou jen tím, že nadále bude soud rozhodovat pouze o určení nezákonnosti ukončeného zásahu.

Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem má dva typy. Jeden typ brojí proti aktuálnímu zásahu, kdy požaduje jeho ukončení. Druhý typ požaduje pouze deklarování nezákonnosti zásahu. Procesní rozdíl je mj. v tom, že pro účely druhého typu není třeba využít všech jiných prostředků nápravy. V praxi přitom nastávají případy, kdy zásah v průběhu soudního řízení skončí. Na tuto procesní situaci dle judikatury Nejvyššího správního soudu může žalobce reagovat prostřednictvím změny žalobního petitu. Namísto ukončení zásahu tak může požadovat deklaraci nezákonnosti.

Zde Nejvyšší správní soud řešil případ, kdy žalobce nejdříve brojil proti aktuálnímu zásahu, kdy posléze žádal pouze deklaraci jeho nezákonnosti. Přitom vyšlo najevo, že žalobce nevyužil všechny možnosti nápravy. První žalobní typ tak byl z tohoto důvodu nepřípustný. Nejvyšší správní soud k tomu dodal, že nepřípustný nemůže být ani druhý typ z důvodu, že ke změně došlo teprve v průběhu soudního, tj. od počátku nepřípustného, řízení. Z tohoto důvodu nemůže být ona nepřípustnost zhojena. Ke zhojení pak nedojde ani v případě, kdy se v průběhu žaloby ukáží jiné prostředky obrany jako neúčelné (žalobce je po podání žaloby využije, avšak na základě nich mu není vyhověno). Nutno dodat, že se jedná o velmi výklad práva na soudní ochranu, kdy otázka ústavních mezí je zde nasnadě.