Celní kontroly - původ zboží, 2a. část

V druhé části se tedy budeme věnovat původu zboží.

Rozdělíme si danou problematiku na dvě samostatné části a to nepreferenční původ zboží a preferenční původ zboží. Bude to zejména z toho důvodu, že preferenční původ má složitější pravidla, ale oproti nepreferenčnímu původu je s ním zpravidla spojeno uplatňování určité výhody = preference.

Definice vztahující se k nepreferenčnímu původu zboží najdeme opět v základní celní legislativě a tou je nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní Společenství (dále jen „celní kodex“). Konkrétně v článcích 22 až 26. Z těchto ustanovení plyne zejména skutečnost, že nepreferenční původ zboží má vliv na použití celního sazebníku, tj. uplatňování cel při propuštění zboží do režimu volného oběhu a použití nesazebních opatření stanovenými zvláštními předpisy Společenství, dopadajících na obchod se třetími zeměmi.

Za zboží pocházející z určité země se považuje zboží, které bylo zcela získáno nebo vyrobeno v této zemi (viz ustanovení článku 23 celního kodexu). Za zboží zcela získané se pak považují:

V praxi to zpravidla vypadá tak, že pokud se jedná o složitější průmyslové výroby, nevystačí si určitá země pouze s výrobky zcela získanými v této zemi, ale zpravidla při výrobě používá i výrobky z jiných zemí. Pak při posuzování původu musíme zohlednit ustanovení článku 24 celního kodexu. Tento článek nabádá, jak určit nepreferenční původ zboží, pokud se na výrobě zboží podílely dvě a více zemí. Původ výrobku dává ta země, kde došlo k poslednímu podstatnému hospodářsky zdůvodněnému zpracování nebo opracování, které bylo provedeno v podnicích k tomu vybaveným a které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby.

Na stanovování země původu má dopad i Rozhodnutí Rady 94/800/ES, ze dne 22. prosince 1994, o uzavření dohod jménem Evropské unie s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruquayského kola mnohostranných jednání, kterým Rada Evropské unie, schválila mimo jiné Dohodu o pravidlech původu (WTO-GATT 1994), připojenou k závěrečnému aktu, který byl podepsán v Marakeši dne 15. dubna 1994. V souladu se závěry této dohody by se při určování země, kde došlo k poslednímu podstatnému zpracování zboží, v první řadě mělo vycházet z toho, v jaké zemi vedl výrobní proces ke změně zařazení do sazebníku. Pouze v případě, že uvedené kritérium neumožňuje určit zemi posledního podstatného zpracování, mohou být použita i jiná kritéria, jako např. kritérium přidané hodnoty či určení konkrétního zpracování.

Definice uvedená v článku 24 celního kodexu, by byla u některých druhů zboží nedostatečná. Proto ji doplňují v legislativě Evropské unie, tedy i v případě, kdy je původ určován v České republice, vybraná ustanovení článků 35 až 46 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní Společenství (dále jen „prováděcí předpis k celnímu kodexu“) a vybrané přílohy tohoto nařízení. Jde zejména o přílohu č. 9 - Úvodní poznámky k seznamu zpracování nebo opracování, která udělují nebo neudělají výrobkům původu, pokud jsou prováděna na nepůvodních materiálech, přílohu č. 10 - Seznam zpracování nebo opracování, která udělují nebo neudělují výrobkům původu, pokud jsou prováděna na nepůvodních materiálech - Textilie a textilní výrobky třídy XI a příloha č. 11 prováděcího předpisu k celnímu kodexu. V souladu s Poznámkou 5 přílohy č. 9 prováděcího předpisu se původ zboží pro všechno zboží, které není uvedeno v příloze číslo 11, určuje jednotlivě vyhodnocením jakéhokoliv procesu nebo operace s ohledem na pojem posledního podstatného zpracování nebo opracování, jak je definován článkem 24 celního kodexu. Pokud bychom se podívali do těchto ustanovení, je zřejmé, že specifické požadavky pro určení původu dopadají převážně na výrobky textilního průmyslu, zemědělské komodity, ale rovněž na výrobky, u nichž je uplatňováno nějaké obchodněpolitické opatření vázané na konkrétní zemi původu. Je tedy evidentní snaha o upřesnění definice v případech, kdy by tento nejednoznačný výklad mohl vést ke snaze o uvedení jiné země původu, než je opravdu ta, která je u výrobku zřejmá.

Nesmíme ani opomenout judikaturu a rozsudky Soudního dvora, které již v mnohých případech řešily právě spory plynoucí z posuzování původu zboží a správného či nesprávného uplatnění obchodněpolitických opatření, a ve svých výrokových částech upřesňovaly a doplňovaly pojem „poslední podstatné zpracování nebo opracování“ pro určení původu zboží. Soudní dvůr například judikoval, že:

Příloha 11 prováděcího předpisu k celnímu kodexu je dle potřeb aktualizovaná a doplňovaná, můžeme uvést její doplnění provedené prováděcím nařízením Komise (EU) č. 1357/2013, ze dne 17. prosince 2013²⁾, které do přílohy doplnilo kritéria a podmínky pro určení nejdůležitějšího stupně výroby krystalických křemíkových fotovoltaických panelů nebo modulů. Dle toho předpisu, a s přihlédnutím k odůvodnění přijetí tohoto předpisu, je nejdůležitějším stupněm výroby zpracování křemíkových destiček na krystalické křemíkové fotovoltaické články. Ta země, která tedy vyrobila tyto články, je považovaná ze zemi nepreferenčního původu i krystalických křemíkových fotovoltaických modulů nebo panelů.

Nepreferenční původ zboží se prokazuje dokladem - osvědčením o původu zboží. V případě dovozu zboží ze zemí mimo Evropskou unii nemůže definovat vzor či podobu takového osvědčení. Proto článek 47 prováděcího předpisu určuje jeho náležitosti. Vznikne-li tedy potřeba získat takové osvědčení o původu zboží, je možné ustanovení tohoto článku, například v anglickém znění, poskytnout vývozci zboží z dané země, a tak by mělo být zaručeno, že doklad bude akceptovatelný pro celní orgány propouštějícího členského státu. Aby Osvědčení o původu zboží splňovalo kritéria pro jeho akceptaci celními orgány v EU, musí být vydáno orgánem, který má danou kompetenci v zemi vývozu určenu, musí jednoznačně identifikovat zboží (druh, počet, nákladové kusy, váhu, případně další údaje), dále identifikovat odesílatele zboží a uvádět původ dováženého výrobku.

Je vhodné požadovat při objednávce zboží určeného do Evropské unie důkaz o původu?

Důkaz o původu zboží vždy prokazuje správnost deklarovaného údaje uvedeného v předmětném celním prohlášení. U některých druhů zboží je dokonce povinné jeho předkládání, pokud má být zboží propuštěno do režimu volného oběhu. Jde zejména o některé zemědělské produkty a v tomto případě musí být předloženo Osvědčení o původu zboží dle přílohy č. 13 prováděcího předpisu k celnímu kodexu.

Nicméně je vhodné doporučit, aby tímto dokumentem dovozce disponoval vždy, pokud se jedná o komoditu, u které je některým předpisem Evropské unie uloženo obchodněpolitické opatření. Dovozce tak může předejít situaci, kdy při propouštění zboží do režimu volného oběhu, budou celní orgány ověřovat původ zboží, pokud se domnívají, že deklarováním jiného původu zboží je snahou o obcházení předmětného obchodněpolitického opatření.

Dále, jak již bylo uvedeno v první části, je dobré o tento dokument žádat v případě dovozů z Turecka, neboť doklad A. TR, který zpravidla doprovází zboží (u zboží v rámci celní unie), neposkytuje informaci o zemi původu, ale pouze zemi vývozu.

Osvědčení o původu zboží se rovněž používá jako jeden z dokladů při provádění plateb v mezinárodním obchodě formou Dokumentárních akreditivů. V případě těchto plateb pak banky provádí kontrolu takového dokumentu s ohledem na podmínky uvedené v akreditivu. Jde zejména o informace o zboží, dokument musí být identifikovatelný, jako dokument vztahující se ke zboží krytému akreditivem (popis zboží, signa, váhy, čísla faktur, čísla akreditivu apod.), zkoumají, zda neexistuje rozpor s údaji v ostatních dokumentech požadovaných akreditivem apod.

Osvědčení o původu zboží může být rovněž požadováno jako jeden z dokladů při provádění certifikace výrobků pro Evropský trh, při uvádění výrobků na trh, jako jeden z dokladů požadovaných konečnými příjemci zboží apod.

Nepreferenční důkaz původu = osvědčení o původu nezakládá nárok na preferenční zacházení při propuštění zboží do režimu volného oběhu a uplatnění preferenčních sazeb cla.

Naproti tomu při vývozu zboží z Evropské unie je definován vzor Osvědčení, které prokazuje nepreferenční původ zboží. Tento vzor je uveden v příloze č. 12 - Osvědčení o původu zboží³⁾.

V České republice tyto dokumenty potvrzuje Hospodářská komora (dále jen „HK“). Ceník za služby poskytované HK, informace, jaké dokumenty je třeba předložit pro získání certifikátu, návod na vyplnění formuláře a další informace naleznete pod odkazem: http://www.komora.cz/pro-podnikani/exportni-dokumenty/certifikaty/.

Způsob vyplnění Osvědčení o původu je uveden přímo v příloze číslo 12 prováděcího předpisu k celnímu kodexu nebo v návodu na vyplnění formuláře vydaného HK. Formulář lze získat na HK - jde vždy o originál, žádost o vystavení (červená barva) a kopie (žlutá barva). Vystavuje se vždy jen jeden originál dokumentu a případně několik dalších kopií osvědčení. Každá kopie pak nese shodné číslo, jako originál dokumentu. Další originál v sadě je vždy označen jako „DUPLIKÁT“.

Tiskopisy se vyplňují strojem, nebo mohou být vytištěny tiskárnou v některém z úředních jazyků Evropské unie, nebo pokud to je v požadavcích přijímající země, v jakémkoliv jiném jazyce (v latince nebo azbuce). Doporučuje se tedy případně vyplnit dvojjazyčně - česky + druhý vybraný jazyk akceptovatelný zemí dovozu. Zápisy v osvědčení a žádosti nesmí být mazány ani přepisovány. Tyto pravidla a doporučení vychází z ustanovení článků 48 až 54 prováděcího předpisu k celnímu kodexu.

Hospodářská komora je tedy pověřeným orgánem v České republice, který má v kompetenci potvrzovat nepreferenční původ zboží na předmětném tiskopise. Hospodářská komora při potvrzování tohoto dokumentu tedy vychází z informací obsažených v žádosti o osvědčení. Žadatel by tedy měl prokázat, že zboží, na nějž chce potvrdit původ, bylo buď zcela získáno ve smyslu ustanovení článku 23 celního kodexu, nebo že svůj původ získalo díky splnění kritérií definovaných v článku 24 celního kodexu. Hospodářská komora požaduje prokázání těchto skutečností. Pokud se jedná o výrobce zboží, je toto jednodušší. Pokud se však jedná o vývozce, který zároveň není výrobcem předmětného zboží, požaduje Hospodářská komora Čestné prohlášení, ve kterém žadatel prohlašuje, že vyvážený výrobek splňuje kritéria pro získání nepreferenčního původu. Vývozce může být například držitelem dodavatelských prohlášení ve smyslu nařízení Rady (EHS) č. 1207/2001 (publikováno v Úředním věstníku EU č. L 165 z 21.6.2001 a L 170 z 29.6.2002), změněno nařízením Rady č. 1617/2006 (L 300 z 31.10.2006) a nařízením Rady č. 75/2008 (L 24 z 29.1.2008), které se vydává v souvislosti s prováděním preferenčních pravidel, ale dostatečně prokazuje informace o původu zboží dle nepreferenčních pravidel. Bohužel v některých případech pracovníci Hospodářské komory chybně aplikují právě tento předpis a požadují po vývozcích tyto dodavatelské prohlášení, byť se jedná o nepreferenční pravidla původu. Blíže se k dodavatelským prohlášením vrátíme u preferenčních pravidel původu.

Osvědčení o původu zboží má potvrzovat původ zboží ve Společenství. Nicméně ustanovení článku 48 prováděcího předpisu k celnímu kodexu v odst. 3 připouští, že může potvrzovat původ v určitém členském státě, pokud to potřeby vývozu vyžadují. Pokud se však prokazuje splnění podmínek získání původu v důsledku kumulace operací uskutečněných v různých členských státech, může být osvědčení o původu zboží vydáno pouze s informací o původu zboží ve Společenství.

Hospodářská komora může tímto dokumentem potvrdit i původ zboží ve třetí zemi, tj. zemi mimo Evropskou unii. Tato skutečnost však musí být prokázána - například předložením původního dokladu o původu z této země, dovozním celním prohlášením, fakturou s prohlášením o původu apod. V konkrétních případech a i v případě pochybností, zda bude dokument pro HK akceptovatelný, je vhodné se obrátit přímo na pracovníky HK.

Osvědčení o původu zboží v Evropském společenství je vystavováno zpravidla tehdy, pokud se jedná o požadavek příjemce/dovozce v zemi určení.

Opět může sloužit jako doklad prokazující správnost původu zboží v Evropském společenství nebo v některém z jeho členských států. Jeho předložení může být podmínkou pro propuštění do příslušných dovozních celních režimů v určitých zemích, pro uvádění výrobků na trh, nebo obdobně jako v Evropském společenství, jako jeden z dokladů při platbě dokumentárním akreditivem.

Jak jsem již zmínila na začátku, preferenční pravidla jsou složitější, ale přináší zpravidla určitou výhodu = preferenci. Tato preference je představována uplatněním preferenčních (snížených) cel při propuštění zboží do režimu volného oběhu v Evropském společenství, nebo v zemích dovozu při vývozu výrobků z Evropské unie tam, kde se jedná o dvoustranné preferenční ujednání.

V legislativě, konkrétně v článku 27 celního kodexu je uvedeno, že pravidla preferenčního původu stanoví podmínky pro získání statusu původu, které musí zboží splňovat, aby se na něj mohla vztahovat příslušná preferenční sazební opatření. Tento článek zároveň uvádí, že je třeba při jejich provádění zohlednit doplňující ustanovení prováděcího předpisu k celnímu kodexu a vlastní dohody, které Společenství uzavřelo s některými zeměmi nebo s některými skupinami zemí, a které upravují poskytování preferenčního sazebního zacházení (jedná se zejména o mezinárodní dohody o volném obchodu).

Prováděcí předpis k celnímu kodexu v článcích 66 až 123 upravuje preferenční pravidla zejména pro Systém všeobecných preferencí známý pod zkratkou GSP („Generalised System of Preferences“ dále v textu jen „GSP“). Tento systém dopadá na celní preference poskytované Evropským společenstvím na produkty pocházející z rozvojových zemí.

Od ledna 2014 Evropská unie začala provádět nová pravidla pro poskytování preferenčního zacházení v rámci systému GSP, stanovená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012. Tento systém měl zohlednit zejména skutečný ekonomický význam jednotlivých zemí na globálních trzích a jejich zařazení do zemí, které opravdu potřebují podporu. V důsledku toho došlo k tomu, že se změnil počet zemí, které jsou vnímány jako rozvojové či nejméně rozvinuté a způsobilé pro poskytování výhod. V hodnocení se například zohledňuje hrubý národní produkt na hlavu dle klasifikace Světové banky. Díky tomu určité země (například Saudská Arábie, Kuvajt, Katar, Spojené arabské emiráty a další) přišly o výhody poskytované Evropským společenství při dovozu výrobků z těchto zemí. Naopak byl přehodnocen systém v tom smyslu, jaké výrobky jsou do systému zapojeny a zvýšil se tak počet výrobků, u kterých je při dovozu ze zvýhodněných zemí poskytována nulová celní sazba nebo snížená celní sazba.

S ohledem na skutečnost, že Čína, Ekvádor, Maledivy a Thajsko, byly třikrát za sebou klasifikovány Světovou bankou jako země s vyšším středním příjmem, budou od 1.1.2015 vyloučeny ze seznamu příjemců preferencí a při dovozu výrobků z těchto zemí budou netíženy nepreferenční celní sazbou.

Původ zboží v rámci systému GSP při dovozu ze zvýhodněných zemí, a zároveň tak i nárok na příslušné preferenční zacházení, je prokazován dokladem - tiskopisem A (FORM. A). Jeho vzor definuje příloha č. 17 prováděcího předpisu.

Prohlášení o původu - tiskopis A⁴⁾

V určitých případech může být důkazem o původu rovněž prohlášení učiněné vývozcem na faktuře, dodacím listu nebo jiném obchodním dokladu, jehož znění je v příloze číslo 18 prováděcího předpisu.

Uplatnění preferenčního zacházení při propuštění do režimu volného oběhu při předkládání preferenčního důkazu původu - dokumentu A, případně prohlášení o původu učiněné na faktuře, je dále podmíněno splněním podmínky přímé dopravy. Zboží musí být přepraveno přímo ze zvýhodněné země na území Evropské unie. Tuto skutečnost je vhodné při celním řízení prokázat, případně může být dovozce k prokázání této skutečnosti celními orgány vyzván. Dokladem prokazující tuto skutečnost je přepravní dokument, případně potvrzení celních orgánů tranzitující země. Bližší informace a podmínky definuje článek 78 prováděcího předpisu k celnímu kodexu.

Je možné, že v průběhu vlastního celního řízení, tj. při propouštění zboží do režimu volného oběhu, celní orgány skutečnosti související s nárokem na preferenční zacházení neověřují. Může to být způsobeno i tím, že celní prohlášení je činěno prostřednictvím některého ze zjednodušených postupů a celní orgány v momentě, kdy je fakticky rozhodováno o propuštění zboží do režimu volného oběhu nemají k dispozici žádné doklady k ověření.

V rámci kontrol po propuštění zboží pak mohou přistoupit k tzv. verifikaci, tj. následnému ověření skutečností o preferenčním statusu dováženého zboží (viz ustanovení článku 94 prováděcího předpisu k celnímu kodexu). V rámci správní spolupráce celní orgány ve Společenství mohou dodatečně provádět ověření osvědčení o původu. Osvědčení o původu nebo fakturu s prohlášením zašlou vládním orgánům zvýhodněné země vývozu a uvedou důvody pro jeho ověření. Ověřování by mělo probíhat nahodile, nebo vždy, pokud mají celní orgány odůvodněné pochybnosti o pravosti dokladu nebo statusu původu dotyčného výrobku. Dodatečné ověření musí být provedeno ve lhůtě šesti měsíců a výsledky v této lhůtě sděleny celním orgánům ve Společenství. Pokud celní orgány ve Společenství neobdrží odpověď, a to ani na základě urgence po dalších čtyřech měsících (celkově tedy po deseti měsících), nebo z odpovědi vyplývá, že zboží nesplňovalo podmínky preferenčního statusu, jsou celní orgány Společenství oprávněny odmítnout uplatnění celních preferencí. Fakticky tak dojde k situaci, kdy v rámci provádění kontroly po propuštění zboží celní orgány mohou přistoupit k doměření poplatků – cla, které by bylo uhrazeno, pokud by nebylo uplatněno preferenční zacházení.

Dodatečné ověření může probíhat samozřejmě i při propouštění zboží do režimu volného oběhu. Tady mohou celní orgány čekat až na výsledky ověřování. Nicméně po celou dobu by zboží mělo postavení dočasně uskladněného, což je pro dovozce zpravidla nepřijatelné. Z toho důvodu mohou po dohodě s dovozcem zboží celní orgány propustit do navrženého celního režimu s uplatněním preferenčního zacházení, nicméně požadují zajištění celního dluhu ve výši případného dlužného cla, tj. částky cla, která odpovídá neuplatnění preferenčních sazeb.

Při vývozu zboží z Evropské unie do zvýhodněných zemí se používá prohlášení o původu na faktuře, které může učinit:

Text prohlášení o původu zboží ve smyslu přílohy č. 18 prováděcího předpisu k celnímu kodexu a dále se používá při vývozu ze Společenství ve smyslu ustanovení článku 89 prováděcího předpisu k celnímu kodexu.

Prohlášení musí být učiněno buď ve francouzštině, nebo v angličtině a vyplněno v souladu s poznámkami pod čarou.⁵⁾

Vlastní text příslušných dohod je potom k nalezení pod odkazem: http://www.celnisprava.cz/cz/clo/puvod-zbozi/Stranky/preferencnipredpisy-a-dohody.aspx

V rámci těchto dohod jsou definovány podmínky, které musí zboží splnit, aby mohlo být považováno za preferenční. Je třeba vždy hledat příslušné podmínky v předmětné dohodě, neboť dohody a podmínky v nich se liší. Při sjednávání takových dohod si země snaží prosadit své zájmy a v důsledku toho jsou pak podmínky pro mnohé druhy výrobků odlišné.

Redakční poznámka: Vzhledem k rozsahu tématu uvádíme druhou část článku v následujícím čísle 4/2015 časopisu Daně a právo v praxi.