Lázeňská léčebně rehabilitační péče ve světle novely zákona o veřejném zdravotním pojištění č. 1/2015 Sb.

Nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 43/13 dne 25.3.2014, vyhlášeným ve Sbírce zákonů pod č. 77/2014 Sb., byla uplynutím dne 31.12.2014 zrušena do té doby platná vyhláška č. 267/2012 Sb., o stanovení Indikačního seznamu pro lázeňskou léčebně rehabilitační péči o dospělé, děti a dorost (dále „vyhláška č. 267/2012 Sb.“ nebo také „indikační seznam“).

Z právního hlediska se tak stalo nezbytným, aby podmínky, které Ústavní soud uvádí (typicky délka léčebného pobytu, možnosti jeho prodloužení a následného opakování nebo jakákoli kritéria nevyplývající z ryze medicínských důvodů), byly stanoveny přímo zákonem a pouze lékařská odborná kritéria (například kontraindikace, vhodná lázeňská místa, potřebná vyšetření aj.) a podrobnosti týkající se uplatňování nároku na lázeňskou léčebně rehabilitační péči, například náležitosti návrhu na danou péči, byly stanoveny vyhláškou.

Na základě provedených analýz lze konstatovat, že z objektivních hledisek docházelo v lázních již od roku 2010 k úbytku poskytnutých léčebných pobytů, což bylo ovlivněno více faktory. Na jedné straně to byly důvody lékařsky-odborné, protože v rámci vývoje medicíny se začaly používat nové metody léčby, na straně druhé pak lázně již mnohdy nebyly shledány jako jedinou, resp. nejlepší alternativou řešení zdravotních potíží.

V důsledku poklesu porodnosti byl dalším důvodem úbytek dětí a některé nemoci, které dříve byly v lázních léčeny, např. dětská mozková obrna, se již v populaci nevyskytují v takovém rozsahu, jako dříve. U dospělých pacientů pak hrály v jejich rozhodování o absolvování lázeňské léčebně rehabilitační péče nezanedbatelnou roli i pracovně právní vztahy a obava z možných nepříznivých dopadů v zaměstnání v případě absolvování dlouhého lázeňského pobytu.

Určitý vliv lze spatřovat i ve finanční situaci pacientů, kteří si částečně hradí příspěvkovou lázeňskou léčebně rehabilitační péči (náklady na pobyt pacienta) a jistou roli sehrával také regulační poplatek za pobyt v lázních.

Pokles zájmu o lázeňské pobyty poznamenaly rovněž široké možnosti rekreace a relaxace, zahraniční pobyty a další.

Tyto, případně některé další, okolnosti způsobily, že již v předchozí době docházelo k úbytku poskytnutých léčebných pobytů, přijetím vyhlášky č. 267/2012 Sb. se situace nezlepšila.

V průběhu roku 2013 navíc Ministerstvo zdravotnictví registrovalo rovněž problémy s aplikací zmíněné vyhlášky č. 267/2012 Sb. v praxi, což ve spojitosti s výše zmíněnými faktory způsobilo, že se pokles počtu lázeňských pobytů a ošetřovacích dnů v lázních ještě prohloubil. Zároveň na ministerstvo přicházely podněty, kdy pacienti poukazovali na své delší, případně opakované lázeňské pobyty před vydáním vyhlášky č. 267/2012 Sb. s tím, že tyto pobyty měly na jejich zdraví z dlouhodobého hlediska příznivý efekt.

Dne 3.10.2013 Ministerstvo zdravotnictví obdrželo Sdružení lázeňských míst ČR a Svazu léčebných lázní ČR, ve kterém byly vyjádřeny požadavky těchto dvou organizací na úpravy indikačního seznamu, s cílem novelizovat tento právní předpis tak, aby se situace v lázeňství stabilizovala a aby byly odstraněny i nedostatky v poskytování tohoto druhu zdravotní péče.

Při aplikaci vyhlášky č. 267/2012 Sb. tak v praxi docházelo k nejednotným výkladům některých jejích ustanovení, např. při počítání lhůt nástupu na léčebný pobyt, což v některých případech mohlo poškodit i samotného pacienta.

V procesu tvorby zákona nemohly být opomenuty ani ty aspekty, které sice s poskytováním lázeňské léčebně rehabilitační péče a účelem veřejného zdravotního pojištění přímo nesouvisejí, avšak mají významné ekonomické, sociální a jiné dopady. Kdyby se totiž ekonomické problémy českého lázeňství prohlubovaly, mohli by někteří poskytovatelé lázeňské léčebně rehabilitační péče z důvodu snižujícího se zisku zvažovat i uzavření některých lázní. Takové kroky by v budoucnu mohly přinést problémy jak se správou cenných přírodních léčivých zdrojů, tak návazně i s dostupností lázeňské léčebně rehabilitační péče.

Při zpracování návrhu předkládané právní úpravy se vycházelo kromě výše uvedeného také z přílohy Programového prohlášení vlády České republiky z února 2014 (Koaliční smlouva mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDUČSL na volební období 2013-2017), v níž se vláda v bodě 6.2 (Dostupnost lékařské péče) zavázala zlepšit přístup pacientů k lázeňské léčebně rehabilitační péči - úprava indikačního seznamu.

Dne 6.1.2015 vstoupila v platnost novela zákona o veřejném zdravotním pojištění č. 1/2015 Sb., jejíž součástí je také novelizovaný Indikační seznam pro lázeňskou léčebně rehabilitační péči, který upravuje pravidla poskytování lázeňské péče hrazené zdravotními pojišťovnami.

Přijatá právní úprava nově stanovuje podmínky úhrady lázeňské léčebně rehabilitační péče z prostředků systému veřejného zdravotního pojištění tak, aby odpovídaly požadavkům výše zmíněného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 43/13 ze dne 25.3.2014. Přijetím této novely lze očekávat stabilizaci situace v českém lázeňství.

Nové podmínky umožňují pojištěncům s vybranými onemocněními absolvovat delší, popř. četnější lázeňské léčebné pobyty. Zachovány jsou základní principy poskytování lázeňské léčebně rehabilitační péče, tj. promítnutí současných medicínských poznatků a postupů a zajištění léčby případů, kde je předpoklad výrazného přínosu pro zlepšení či udržení zdraví pacienta.

U jednotlivých onemocnění činí základní délka léčebného pobytu 21, u těžších onemocnění 28 dnů. Klinicky je prokázáno, že organismus člověka reaguje na balneoterapii - lázeňskou léčbu určitou odpovědí, odezvou, trvající zpravidla 18 až 21 dnů, u těžších onemocnění i více. Určitou roli i zde hraje individualita, tedy rozdíly v odpovědi vyvolané celkovým i aktuálním zdravotním stavem. Proto je u řady onemocnění stanovena možnost prodloužení délky pobytu tak, aby byl naplněn účel léčby, tedy doléčit stavy po operacích a úrazech nebo zlepšit zdravotní stav chronicky nemocných.

U dětí je minimální délka pobytu stanovena u všech nemocí na 28 dnů a možnost prodloužení délky pobytu je u všech nemocí.

Novela umožňuje individuální přístup k délce léčby pacienta. Záleží na odborném zdůvodnění lékaře lázní, zda je či není prodloužení léčby nutné. V případě, že lékař lázní s ohledem na konkrétní zdravotní stav pacienta a odezvu na lázeňskou léčbu posoudí jako vhodné léčebný pobyt prodloužit, podá návrh na jeho prodloužení. V případech, kdy naopak zdravotní stav pacienta nebude vyžadovat delší léčebný pobyt, prodloužení navrženo nebude.

Ve srovnání s vyhláškou č. 267/2012 Sb. je novelizovaný indikační seznam pro pacienty příznivější, neboť u vybraných diagnóz vrací délku pobytu zpět na 28 dní.

Novela zákona č. 48/1997 Sb., přijatá zákonem č. 1/2015 Sb. včetně vyhlášky č. 2/2015 Sb., přináší především tyto změny:

Prodloužení komplexních lázeňských pobytů pro dospělé u vybraných indikací z 21 dnů na 28 dnů se týká těchto skupin:

U dospělých tak budou v rámci komplexní lázeňské péče o jeden týden prodlouženy pobyty u 28 indikací z celkového počtu 66 indikací.

Přijetím novely zákona lze očekávat zvýšení objemu hrazené péče z prostředků veřejného zdravotního pojištění v segmentu lázeňství, které by však nemělo přesáhnout 500 mil. Kč.