Poučení při doručování

K předpisům:

Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s kasační argumentací stěžovatelky, která je podpořena vyjádřením žalovaného ke kasační stížnosti i samotným obsahem správního spisu. S ohledem na shora uvedené lze potvrdit, že doručenka, která je založena v daňovém spise, neprokazuje splnění podmínky podle § 46 odst. 2 daňového řádu, tj. nepotvrzuje, že byl adresát vyzván k vyzvednutí zásilky a že mu bylo zanecháno poučení o právních následcích nevyzvednutí zásilky. Stěžovatelkou doložená kopie výzvy k vyzvednutí zásilky, kterou poštovní doručovatel zanechal ve schránce jejího zástupce, pak rovněž osvědčuje, že k náležitému poučení stěžovatelky o právních následcích nevyzvednutí zásilky nedošlo. K tomu, aby mohlo dojít k řádnému doručení písemnosti v daňovém řízení, přitom musí být splněny všechny zákonné podmínky.

Nejvyšší správní soud zpravidla postihuje procesní kličky a formalistické argumenty daňových subjektů či správců daně. A mohlo by se zdát, že i v tomto případě se jednalo o věc obdobnou, když v rámci doručování nebyl daňový subjekt náležitě poučen o právních následcích nevyzvednutí zásilky. Opak je však pravdou, jelikož poučení je jednou z nejdůležitějších součástí práva na spravedlivý proces. Proto platí, že správce daně v rámci doručování musí co do poučení zcela naplnit literu zákona. Jakékoliv pochybení v této oblasti bude vždy vést k neúčinnosti doručení stejně tak, jak tomu bylo v tomto případě.