Právní úprava zastoupení v novém občanském zákoníku a daňovém řádu

Při listování novým občanským zákoníkem narazíme na vícero druhů zastupování. V druhé části zabývající se rodinným právem je vymezeno zastupování manželů ale i rodičovská odpovědnost spočívající mimo jiné v zastupování dítěte. V § 696 je popsáno vzájemné zastupování manželů, kdy manžel má právo zastupovat svého manžela v jeho běžných záležitostech. To však neplatí v případech, kdy manžel, který má být zastoupen, předem sdělí, že se zastoupením nesouhlasí, tomu, s nímž jeho manžel má právně jednat nebo to má v úmyslu. Toto zastupování nelze uplatnit v případech, kdy soud zrušil na návrh manžela zástupčí právo druhého manžela. Podobně toto právo manžel nemá ani tehdy, kdy spolu manželé nežijí za situace, kterou blíže vymezuje § 691 odst. 2.

Zastoupením se ve velkém rozsahu zabývá hlava III části I občanského zákoníku. Primárně je zde zastoupení rozčleněno na smluvní zastoupení a zákonné zastoupení. Před vymezením konkrétních druhů zastoupení je žádoucí a definice institutu zastoupení jako takového. Zástupce je ten, kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného. Není-li však zřejmé, že někdo jedná za někoho jiného, platí vždy, že jedná vlastním jménem. Zástupce jedná osobně. Pouze v případech, kdy je to se zastoupeným ujednáno nebo vyžaduje-li to nutná potřeba, může zástupce pověřit k zastupování dalšího zástupce. Platí však, že prvotní zástupce je odpovědný za řádný výběr osoby tohoto dalšího zástupce. V případech, kdy má zastoupený pro stejnou záležitost více zástupců, se má za to, že každý z těchto zástupců může jednat samostatně.

Zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Výjimkou jsou případy smluvního zastoupení, ve kterých zastoupený o tomto rozporu věděl nebo musel vědět. Práva a povinnosti ze zastoupení vznikají přímo zastoupenému. Pokud zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného jednal se třetí osobou a ta o této okolnosti věděla (nebo vědět musela), může se toho zastoupený dovolat. Pokud zástupce jedná i za tuto třetí osobu nebo ve vlastní záležitosti, pohlíží se na tento fakt také jako na rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného. Je-li zástupce v dobré víře nebo musel-li vědět o určité okolnosti, pak se k tomuto přihlíží i u zastoupeného. To neplatí, pokud se jedná o okolnost, o níž se zástupce dozvěděl již před vznikem zastoupení. Platí, že není-li zastoupený v dobré víře, nemůže se dovolat dobré víry zástupce (§ 436 odst. 2).

Jedná-li někdo právně za jiného a není k tomuto oprávněn, pak toto jednání zavazuje zastoupeného, pouze pokud ho zastoupený bez zbytečného odkladu schválí. Stejně tak je tomu i v případě, kdy zástupce překročí zástupčí oprávnění. Občanský zákoník dále říká, že osoba, za niž bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat splnění toho, co bylo sjednáno, nebo náhradu škody.

Nyní již ke konkrétním formám zastoupení. První takovou formou je smluvní zastoupení. Zde platí, že jedna strana zastupuje druhou jako zmocněnec v rozsahu, v jakém bylo mezi těmito stranami ujednáno.

Rozsah, v jakém je zmocněnec oprávněn jednat za zmocnitele, uvede zmocnitel v plné moci. Občanský zákoník určuje, že netýká-li se zastoupení pouze určitého právního jednání, uděluje se plná moc v písemné formě. Ovšem v případech, ve kterých je pro právní jednání vyžadována zvláštní forma, se plná moc udělí v této formě.

Zmocnitel má právo odvolat zmocnění a tohoto práva se nemůže vzdát. Pokud jsou ujednány pro odvolání zmocnění určité důvody, pak může zmocnitel odvolat zmocnění pouze z těchto důvodů. To ovšem neplatí, pokud má zmocnitel pro odvolání zmocnění zvlášť závažný důvod. V případě, že zmocnitel zemře, nebo zmocněnec vypoví zmocnění, učiní zmocněnec ještě vše, co nesnese odkladu tak, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu. Pokud toto jednání neodporuje tomu, co nařídil ještě zmocnitel nebo jeho právní nástupce, má toto jednání stejné účinky, jako by zmocnění ještě trvalo. Po zániku zmocnění je zmocněnec povinen bez zbytečného odkladu vydat vše, co mu bylo zmocnitelem propůjčeno, případně i to, co pro zmocnitele získal. Takovouto povinnost má v případě úmrtí zmocněnce vůči zmocniteli každý, kdo měl takovéto věci u sebe.

Pokud je zmocněna právnická osoba, spadá výkon zástupčího oprávnění do působnosti jejího statutárního orgánu. Výkon zastoupení je oprávněna činit i osoba, kterou za tímto účelem určil statutární orgán.

"(1) Zmocnění zanikne vykonáním právního jednání, na které bylo zastoupení omezeno. Zmocnění zanikne i v případě, že je zmocnitel odvolá nebo zmocněnec vypoví. Zemře-li zmocněnec nebo zmocnitel, nebo je-li některým z nich právnická osoba a zanikne-li, zanikne i zmocnění, ledaže bylo ujednáno něco jiného.

(2) Dokud není odvolání zmocněnci známo, má jeho právní jednání tytéž účinky, jako by zmocnění ještě trvalo. Toho se však nemůže dovolat strana, která o odvolání zmocnění věděla, nebo měla a mohla vědět." (§ 448 občanského zákoníku)

Zvláštním druhem smluvního zastoupení je prokura:

"(1) Udělením prokury zmocňuje podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku prokuristu k právním jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu, popřípadě pobočky, a to i k těm, pro která se jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Zcizit nebo zatížit nemovitou věc je však prokurista oprávněn, je-li to výslovně uvedeno.

(2) Při udělení prokury musí být výslovně uvedeno, že jde o prokuru. Uděluje-li podnikatel prokuru pro některou pobočku svého obchodního závodu nebo pro některý z několika svých obchodních závodů, označí výslovně pobočku nebo obchodní závod." (§ 450 občanského zákoníku)

"Prokurista není oprávněn přenést prokuru na někoho jiného ani udělit další prokuru." (§ 451 občanského zákoníku)

Pokud tak učiní, k takovýmto ujednáním se nepřihlíží. nesmí být udělena právnické osobě. Pokud není při udělení prokury určeno něco jiného, zastupuje podnikatele v případě udělení prokury několika osobám každá z nich samostatně. Povinností prokuristy je vykonávat prokuru s péčí řádného hospodáře. Dále je prokurista povinen se podepisovat tak, že k firmě podnikatele připojí svůj podpis a údaj označující prokuru. Byla-li udělena pro jednotlivou pobočku nebo jeden z více obchodních závodů, připojí také údaj označující pobočku nebo obchodní závod. zaniká mimo jiné i převodem nebo pachtem obchodního závodu nebo pobočky, pro které byla udělena. Smrtí podnikatele nezaniká, pokud nebylo ujednáno něco jiného.

Zákonným zastoupením a opatrovnictvím se zabývá díl 3 hlavy III části I občanského zákoníku. Prvotně je zde vymezeno, že zákonné zastoupení i opatrovnictví sleduje ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv. Opatrovnictví člověka je blíže upraveno v oddílu 2 dílu 3 hlavy III části I občanského zákoníku. Oddíl 3 pak upravuje opatrovnictví právnické osoby:

"(1) Soud jmenuje opatrovníka právnické osobě, která to potřebuje, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva.

(2) Opatrovníkem právnické osoby může soud jmenovat jen osobu, která splňuje podmínky stanovené pro způsobilost být členem statutárního orgánu. Přestane-li opatrovník tyto podmínky splňovat, oznámí to soudu bez zbytečného odkladu. Dozví-li se soud, že opatrovník uvedené podmínky nesplňuje, nahradí ho bez zbytečného odkladu novým opatrovníkem." (§ 486 občanského zákoníku)

Dalším druhem zastoupení je zastoupení právnické osoby jejími zaměstnanci nebo členy, případně členy jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku. Zaměstnanci zastupují právnickou osobu v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci, přičemž rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Pokud právnická osoba omezí zástupčí oprávnění svým vnitřním předpisem, je toto omezení účinné vůči třetí osobě pouze v případě, že jí toto omezení muselo být známo.

V občanském zákoníku je ještě vymezeno zastoupení podnikatele a obchodní zastoupení. Zastoupením podnikatele se zabývají především § 430 až 432. Pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Pokud je třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna, je podnikatel zavázán i jednáním této jiné osoby v jeho provozovně. Stejně tak v případě překročení zástupčího oprávnění zástupcem podnikatele, je tímto jednáním podnikatel také zavázán. To však neplatí, věděla-li třetí osoba o překročení zástupčího oprávnění nebo musela-li o něm vědět vzhledem k okolnostem případu. Zákazem konkurence se pak zabývá § 432 občanského zákoníku:

"(1) Osoba, která vystupuje jako podnikatelův zástupce při provozu obchodního závodu, nesmí bez souhlasu podnikatele činit na vlastní nebo cizí účet nic, co spadá do oboru obchodního závodu. Stane-li se tak, může se podnikatel domáhat, aby se jeho zástupce takového jednání zdržel.

(2) Jednal-li zástupce na vlastní účet, může se podnikatel domáhat, aby zástupcovo jednání bylo prohlášeno za učiněné na jeho účet. Jednal-li zástupce na cizí účet, může se podnikatel domáhat, aby mu bylo postoupeno právo na odměnu nebo aby mu byla vydána odměna již poskytnutá. Tato práva zanikají, pokud nebyla uplatněna do tří měsíců ode dne, kdy se podnikatel o jednání dozvěděl, nejpozději však rok ode dne, kdy k jednání došlo.

(3) Namísto práva podle odstavce 2 může podnikatel požadovat náhradu škody. To však jen tehdy, měl-li a mohl-li zástupce vědět, že svou činností podnikatele poškozuje. Měl-li a mohl vědět také ten, v jehož prospěch podnikatelův zástupce nedovoleně jednal, že jde o činnost poškozující podnikatele, je povinen k náhradě škody také on."

Obchodní zastoupení je blíže specifikováno v části IV, hlavě II dílu 5 - Závazky ze smluv příkazního typu, konkrétně v 5. oddílu, který se celý věnuje právě obchodnímu zastoupení: "Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi." (§ 2483 odst. 1 občanského zákoníku)

Daňový řád přímo stanovuje, kdo je zástupcem osoby zúčastněné na správě daní. Je jím zákonný zástupce fyzické osoby nebo opatrovník, ustanovený zástupce, zmocněnec, společný zmocněnec nebo společný zástupce. Zastupování zástupcem však nebrání tomu, aby v případech, kdy je osobní účast zastoupeného nezbytná, správce daně jednal přímo se zastoupeným nebo aby ho vyzval k vykonání některých úkonů. Pokud správce daně zastoupeného vyzve k vykonání některých úkonů, je zastoupený povinen této výzvě vyhovět. V obou případech, ať už se jedná o jednání s účastí zastoupeného nebo o výzvu k vykonání některých úkonů, správce daně o tomto bezodkladně vyrozumí zástupce daňového subjektu. Daňový řád umožňuje daňovému subjektu nebo jeho zástupci přibrat k jednání odborného konzultanta. Správce daně může rozhodnutím vyloučit odborného konzultanta z dalšího jednání, pokud odborný konzultant maří jednání a nevede-li nebo nevedlo-li by k nápravě ani uložení pořádkové pokuty.

Zákonné zastupování je blíže upraveno v občanském zákoníku. V tomto článku je popsáno v části zastupování v novém občanském zákoníku pod názvem zákonné zastoupení.

Zástupcem může být i tzv. ustanovený zástupce. Jedná se o zástupce ustanoveného správcem daně následujícím osobám v případech, kdy si tato osoba nezvolila zmocněnce:

Správce daně ustanoví zástupcem toho, u koho je osoba, jíž se zástupce ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu. Aby správce daně mohl vydat rozhodnutí o ustanovení zástupce, musí mít předem souhlas předpokládaného zástupce. Pokud tímto způsobem nelze ustanovit zástupce, vyžádá si správce daně zástupce od Komory daňových poradců. Ta zástupce navrhne do 30 dnů od vyžádání. V tomto případě, již neplatí podmínka předchozího souhlasu takto navrženého zástupce.

Zástupcem nemůže být ustanovena osoba, u níž lze důvodně předpokládat, že má zájem na výsledku řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy zastupovaného. Zánik zastupování ustanoveným zástupcem nastává, v případech, kdy se tento zástupce stane nezpůsobilým k zastupování ztrátou profesního oprávnění nebo přestane být plně svéprávným. Správce daně může na návrh ustanoveného zástupce, zastoupeného nebo i z vlastního podnětu zrušit ustanovení zástupce nastane-li některá z těchto skutečností:

Pokud správce daně rozhodne o zrušení ustanovení zástupce, není možné se proti tomuto rozhodnutí odvolat.

Další z možností zastupování daňového subjektu vůči správci daně je zastupování zmocněncem. Toho si osoba zúčastněná na správě daní může zvolit vždy, s výjimkou případů kdy má při správě daní něco osobně vykonat. Plná moc je vůči správci daně účinná od okamžiku jejího uplatnění u tohoto správce daně. Plná moc je stejně tak účinná i vůči jinému správci daně po změně místní příslušnosti. Dále vůči správci daně, který provádí úkony na základě dožádání, jakož i vůči dalším správcům daně, pokud vedou řízení ve věci, pro kterou byla plná moc uplatněna. Povinností zmocnitele je vymezit rozsah zmocnění tak, aby bylo zřejmé, k jakým úkonům, řízením nebo jiným postupům se plná moc vztahuje. Nesplní-li zmocnitel tuto svou povinnost a nevymezí rozsah zmocnění nebo ho nevymezí přesně, je správcem daně vyzván k úpravě plné moci. V tomto případě platí ustanovení týkající se vad podání, které říká, že má-li podání vady, pro které není způsobilé k projednání, nebo vady, pro které nemůže mít předpokládané účinky pro správu daní, vyzve správce daně toho, kdo podání učinil, aby označené vady odstranil podle jeho pokynu a ve lhůtě, kterou stanoví. Výzva k odstranění vad podání obsahuje mimo jiné i poučení o následcích spojených s neodstraněním označených vad. O nedostatcích při vymezení rozsahu plné moci je správcem daně vyrozuměn také zmocněnec. Plná moc je vůči správci daně účinná až po odstranění vad. Avšak účinky podání učiněného zmocněncem na základě vadné plné moci zůstávají zachovány, pokud jsou vady odstraněny ve stanovené lhůtě. Nejsou-li vady odstraněny ve stanovené lhůtě, vyhotoví o tom správce daně úřední záznam a plná moc se stává neúčinnou uplynutím stanovené lhůty. Podatel plné moci je o tomto správcem daně vyrozuměn. V případech, kdy podatel plné moci na výzvu k odstranění vad neučinil vůči správci daně žádný úkon, není toto vyrozumění nutné. Pokud si zmocnitel zvolí nového zmocněnce, nahlíží se okamžikem uplatnění nové plné moci u správce daně na dosavadní plnou moc jako na vypovězenou v rozsahu, ve kterém byla udělena plná moc novému zmocněnci. Pokud jedná v téže věci zmocnitel i zmocněnec, je rozhodující jednání zmocnitele. Dále platí, že v téže věci může být současně zvolen pouze jeden zmocněnec. Zmocněnec, který není daňovým poradcem nebo advokátem, není oprávněn zvolit si dalšího zmocněnce. Výjimkou je situace, kdy daňový řád vymezuje povinnost zmocněnce, který nemá sídlo nebo bydliště na území členského státu Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, zvolit si zmocněnce pro doručování se sídlem nebo místem pobytu v České republice. Pokud tak neučiní, budou pro něho písemnosti, jde-li o rozhodnutí, ukládány u správce daně s účinky doručení dnem jejich vydání. V případech, kdy se nejedná o rozhodnutí, nastanou účinky doručení těchto písemností dnem jejich písemného vyhotovení.

V praxi je možné se setkat s více druhy plných mocí. Může jí být plná moc generální, speciální nebo substituční. V souvislosti se správou daní je možné zplnomocnit zástupce například pouze za účelem předání účetních dat správci daně. Stejně tak je možné zvolit si zástupce za účelem zastupování v průběhu daňové kontroly nebo místního šetření. V neposlední řadě může být zástupce zvolen i za účelem zastupování ve všech věcech týkajících se správy daní.

Povinnost zvolit si společného zmocněnce mají daňové subjekty, kterým vzniká společná daňová povinnost. Pokud tuto povinnost nesplní, vyzve je k tomu správce daně. V případě, že si ani po výzvě správce daně společného zmocněnce nezvolí, ustanoví jim společného zástupce správce daně. Zde platí stejná pravidla jako u zastupování ustanoveným zástupcem (uvedena výše). Rozhodnutí o ustanovení společného zástupce se doručuje pouze tomuto zástupci. Zastoupené daňové subjekty jsou o ustanovení společného zástupce vyrozuměni správcem daně. Zastoupené daňové subjekty se proti rozhodnutí o ustanovení společného zástupce nemohou odvolat. Pro společného zmocněnce platí stejná pravidla jako pro zmocněnce, popsaná v části zastupování zmocněncem.

Se společným zastupováním je možné se setkat v zákoně č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů. Zde je vymezeno, že podá-li daňové přiznání jeden z poplatníků majících vlastnická práva nebo jiná práva k téže nemovité věci, považuje se tento poplatník za jejich společného zástupce, pokud si poplatníci nezvolí společného zmocněnce nebo nejde-li o případ, kdy ve lhůtě do 31.1. zdaňovacího období podá daňové přiznání alespoň jeden z poplatníků, který je spoluvlastníkem za svůj spoluvlastnický podíl na nemovité věci. Pak má povinnost podat daňové přiznání "každý spoluvlastník za svůj podíl na nemovité věci samostatně. V tomto případě přiznává a platí každý spoluvlastník daň ve výši svého podílu na celkové dani odpovídající jeho podílu na nemovité věci. Postup podle věty první nelze uplatnit u pozemku evidovaného v katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem. Jestliže některý ze spoluvlastníků nemovité věci daňové přiznání nepodá, správce daně mu vyměří daň z moci úřední, bez předchozí výzvy k podání daňového přiznání." (§ 13a odst. 5 zákona o dani z nemovitých věcí)

Pokud má osoba, které je písemnost doručována, zástupce, doručují se písemnosti pouze tomuto zástupci, a to v rozsahu jeho oprávnění k zastupování. Má-li osoba, jejíž poměry jsou doručovanou písemností dotčeny, vykonat něco osobně, doručuje se písemnost jí i jejímu zástupci. Dnem doručení rozhodným pro počátek běhu lhůty je při souběžném doručování této osobě i jejímu zástupci den doručení písemnosti, který nastane později.

Nahlížet do daňové informační schránky má kromě daňového subjektu právo také jeho zástupce, který je oprávněn zastupovat daňový subjekt při správě daní v neomezeném rozsahu u všech správců daně, kteří shromažďují informace na témže technickém zařízení správce daně. Dále má právo nahlížet do daňové schránky také zástupce, který je zmocněn pouze k přístupu do daňové informační schránky. Výše uvedené zmocnění, na jehož základě má zástupce daňového subjektu právo nahlížet do daňové informační schránky, je nutné uplatnit u příslušného správce daně. Na tento případ se nevztahuje ustanovení týkající se omezení zmocnění, které říká, že v téže věci může být současně zvolen pouze jeden zmocněnec.

Nejčastěji je daňový subjekt zastupován daňovým poradcem. Méně často pak například účetním či advokátem. Pokud daňovému subjektu zpracovává a podává daňové přiznání daňový poradce nebo advokát, podává se daňové přiznání (stejně jako v případech, kdy má daňový subjekt zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem) u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců (daň z příjmů), nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Tedy o 3 měsíce později oproti daňovým subjektům, které si daňové přiznání zpracovávají a podávají sami (a nemají zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem). Toto prodloužení lhůty platí pouze v případech, kdy je příslušná plná moc udělená tomuto daňovému poradci uplatněna u správce daně před uplynutím tříměsíční lhůty běžící po uplynutí zdaňovacího období. V případě, že během šestiměsíční lhůty tento poradce zemře nebo zanikne, zůstává tato lhůta zachována.