1) Právní úprava finanční záruky je obsažena v § 2029 až 2039 nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. ; NOZ).
Finanční záruka
prof. JUDr.
Karel
Marek
CSc.
Finanční záruka vzniká (podle § 2029) prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Je-li výstavcem banka, zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo, jedná se o bankovní záruku.
Záruční listina vyžaduje písemnou formu.
Je-li výstavce povinen podle záruční listiny plnit ve prospěch oprávněného jinému výstavci, je povinen plnit na účet oprávněného u tohoto výstavce.
Finanční záruka je zvláštním druhem ručení. Finanční záruka je zajišťovací institut, který se dostal na evropský kontinent z anglo-amerického práva. Umožňuje věřiteli vymáhat splnění závazku na výstavci, jestliže dlužník nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené záruční listinou.2)
Vznik finanční záruky je vázán na jednostranný právní úkon - na písemné prohlášení v záruční listině. V záruční listině lze odkázat na obchodní podmínky a obchodní zvyklosti. V mezinárodním obchodě se využívají (avšak ne příliš často) Jednotná pravidla pro smluvní záruky (Uniform Rules for Contract Quarantees) vypracovaná Mezinárodní obchodní komorou v Paříži.
Jednostranným projevem vůle výstavce se zakládá formálně jeho závazek, avšak bez faktického přijetí takového prohlášení věřitelem by závazek neměl žádných účinků. K perfektnosti vzniku bankovní záruky se vyžaduje doručení záruční listiny věřiteli (beneficientovi) a teprve faktická
akceptace
beneficientem vede k účinnosti (realizaci) zajišťovaného závazku mezi ním a dlužníkem.3)Obsah záruční listiny vyplývá zejména z § 2029 NOZ. V záruční listině musí být určen dlužník a jeho dluh, kterého se týká finanční záruka, a peněžní částka, do které se ručí. Závazek výstavce musí spočívat výlučně v peněžitém plnění, a to i v případech, kdy je bankovní zárukou zajišťována nepeněžitá pohledávka dlužníka.
Při zajištění nepeněžité pohledávky se má se za to, že je do výše určené záruční listinou zajištěna peněžitá pohledávka, která věřiteli přísluší při porušení zajištěné povinnosti plnit.
Výstavce ručí za splnění zajištěného závazku do výše částky a za podmínek stanovených v záruční listině. Závazek uspokojit věřitele z finanční záruky může být podmíněn také splněním podmínky záležející v předložení určitých dokumentů.
Do záruční listiny se zpravidla zahrnuje určení doby, na kterou se bankovní záruka poskytuje. Záruka může být sjednána a vystavena na dobu určitou nebo neurčitou. Doba může být vymezena stanovením konečného termínu, ale i určením počátku lhůty. V takovém případě nelze nárok z finanční záruky uplatnit dříve, než je stanoveno v záruční listině.
Výstavce je oprávněn vůči věřiteli uplatnit pouze námitky, jejichž uplatnění záruční listina připouští.
Záruční listina není cenným papírem, s nímž by byl nárok z finanční záruky spojen. K uplatnění nároku z finanční záruky není třeba předkládat záruční listinu a finanční záruka zaniká stanoveným způsobem bez ohledu na to, zda záruční listina je výstavci vrácena či nikoli. Převod práv z finanční záruky se uskutečňuje smlouvou o postoupení pohledávky a nelze k tomuto účelu použít rubopis na záruční listině.
Vystavení záruční listiny předchází začasté uzavření smlouvy mezi výstavcem a dlužníkem. V této smlouvě se výstavce zavazuje, že za úplatu vystaví záruční listinu k zajištění dluhu dlužníka. Výstavce se obvykle sám zajišťuje pro případ, že bude muset místo dlužníka splnit jeho dluhy ze záruky, a proto smlouva mezi výstavcem a dlužníkem zpravidla obsahuje též ujednání o vzájemném vypořádání pro případy, že výstavce plnil z titulu finanční záruky. Své budoucí pohledávky za dlužníkem si výstavce zajišťuje obvyklými zajišťovacími instituty, např. zástavním právem, postoupením pohledávky.
Výstavce plní svůj dluh z finanční záruky jen za podmínky, že k tomu byl písemně vyzván věřitelem. Je-li plnění banky z bankovní záruky podmíněno v záruční listině předložením určitých dokumentů, musí být tyto dokumenty předloženy. Výstavce není oprávněn ani povinen zkoumat, zda věřitel má vůči dlužníkovi nárok na plnění dluhu zajištěného bankovní zárukou, pokud mu tato povinnost neplyne ze záruční listiny.
Věřitel není povinen vyzvat k plnění nejprve dlužníka, pokud tak nestanoví záruční listina. Vůči věřiteli nemůže výstavce uplatnit jakékoli námitky, které vůči němu má dlužník, ledaže záruční listina stanoví, které námitky dlužníka může výstavce uplatnit vůči věřiteli. Právní úprava tak vymezuje dispozitivně tzv. finanční záruku na první výzvu a bez námitek.
K zachování práva věřitele na plnění z finanční záruky na dobu určitou postačí, když byl v době platnosti finanční záruky výstavce vyzván k plnění.
Potvrdí-li finanční záruku jiný výstavce, může věřitel uplatnit právo z finanční záruky vůči kterémukoli z těchto výstavců.
Výstavce, který potvrdil finanční záruku a na tomto základě plnil, má právo na náhradu vůči výstavci, který jej o potvrzení finanční záruky požádal.
Odlišná situace nastane, jestliže vystavení záruky věřiteli oznámí (avizuje) jiná osoba než ze záruky zavázaný výstavce. Tato osoba není oznámením zavázána ze záruky, ale odpovídá za škodu způsobenou nesprávností svého oznámení. Význam takového oznámení spočívá především v potvrzení výstavce, který záruku vystavil, jakož i v ověření, že dluh z finanční záruky skutečně platně vznikl. Z tohoto hlediska lze předpokládat, že avizující osoba je seznámena zejména s obsahem záruční listiny.
Dlužník je povinen zaplatit výstavci to, co výstavce plnil podle své povinnosti ze záruční listiny. Dlužník nemůže vůči výstavci uplatnit námitky, které by mohl uplatnit vůči věřiteli, jestliže smlouva mezi výstavcem a dlužníkem neobsahovala povinnost výstavce zahrnout do záruční listiny uplatnění těchto námitek vůči věřiteli.
Věřitel, který dosáhl na základě záruky plnění, na něž neměl vůči dlužníkovi nárok, vrátí dlužníkovi toto plnění a nahradí mu škodu tím způsobenou. Jde o případ, kdy výstavce po právu splnil svůj dluh ze záruky, i když věřiteli nevznikl nárok na plnění vůči dlužníkovi. Dlužník byl následně povinen výstavci uhradit plnění ze záruky. Z tohoto důvodu zde pak je právo dlužníka k postihu věřitele.
Finanční záruka je považována za jeden z nejkvalitnějších zajišťovacích prostředků. Závisí to pochopitelně na bonitě výstavce. Uplatnění této záruky je však jinak velmi pružné.
1) prof. JUDr. Karel Marek, CSc., Akademie Sting, 637 00 Brno - Jundrov, podle námětů a podkladových textů z praxe - v rámci interního projektu IGA_AS_03.
2) K těmto otázkám blíže např. Kopáč, L. Obchodní kontrakty, I. díl. Praha: Prospektrum, 1993, s. 179 a násl., Liška, P. Nad institutem bankovní záruky. Právní rozhledy 2007, č. 18, s. 651 a násl., Štenglová, I. in: Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 910 a násl.
3) Stejně Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. Praha: Linde, 1996, s. 648, Kovařík, Z. in: Kobliha, I., Kalfus, J. Krofta, J. Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, J. Obchodní zákoník úplný text s komentářem. Praha: Linde, a.s., 1. vydání, 2006, s. 948-949.