Pracovní právo - Reference bývalého zaměstnavatele bez souhlasu

Související předpisy:

Je otázkou, zda budoucí zaměstnavatel ověřoval údaje obsažené v pracovním posudku nebo zda získával údaje nové. Pracovní posudek může a díky osobnímu hodnocení často bude obsahovat zkreslené informace (subjektivně podbarvené na základě toho, jaké měl ten, kdo posudek vytvořil, tedy hodnotící, vztahy se zaměstnancem, který je hodnocen). Budoucí zaměstnavatelé proto nezřídka kdy takto získané informace ověřuje, upřesňuje či získává jiné z dalších zdrojů. Zákoník práce takovému postupu v zásadě nebrání. V ustanovení § 314 odst. 2 však klade limit, když uvádí, že jiné informace o zaměstnanci než ty, které mohou být obsahem pracovního posudku (odstavec 1 věta druhá), je zaměstnavatel oprávněn o zaměstnanci podávat pouze s jeho souhlasem, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.

Zaměstnavatel by také mohl narazit na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Ověřování, tedy pouhé zjišťování - je pravda, není pravda - není zpracováním osobních údajů ve smyslu ustanovení § 4 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů, který říká, že zpracováním se rozumí jakákoliv operace nebo soustava operací, které správce nebo zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky. Zpracováním osobních údajů se rozumí zejména shromažďování, ukládání na nosiče informací, zpřístupňování, úprava nebo pozměňování, vyhledávání, používání, předávání, šíření, zveřejňování, uchovávání, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace. Pokud bývalý zaměstnavatel pouze potvrzuje v pracovním posudku jím uvedené údaje, nedochází k porušení zákona ani z jeho strany. Jestliže tedy zaměstnanec předložil pracovní posudek a zaměstnavatel u předchozího zaměstnavatele pouze ověřuje jeho správnost, není nutné k tomuto postupu mít ani souhlas zaměstnance, je-li okruh zjišťovaných údajů shodný s tím, které už zaměstnavatel zná z pracovního posudku. I v tomto případě je však vhodné zaměstnanci sdělit, že zaměstnavatel chce ověřit uvedené údaje u předchozího zaměstnavatele.

Jinou věcí by však bylo, pokud by budoucí zaměstnavatel shromažďoval osobní údaje budoucího zaměstnance od bývalého zaměstnavatele v rozsahu větším, než umožňuje zákoník práce, nebo dokonce z jiných zdrojů. Učinil-li by tak telefonicky a žádné údaje by neshromažďoval na nějakém nosiči informací, ze strany budoucího zaměstnavatele by tak nedošlo k porušení zákona o ochraně osobních údajů ani v tomto případě. K porušení zákona by však mohlo dojít ze strany bývalého zaměstnavatele nebo jiného zdroje. V případě, že by budoucí zaměstnavatel takto získané údaje nějakým způsobem uchovával, došlo by k porušení zákona i na jeho straně, neboť ustanovení § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů jasně říká, že osobní údaje je možné zpracovávat pouze se souhlasem subjektu údajů. Dle našeho názoru není možné použít výjimku uvedenou pod písmenem e) téhož ustanovení, neboť zákoník práce dává budoucímu zaměstnavateli možnost získat informace o zaměstnanci prostřednictvím pracovního posudku. Získávání dalších informací jiným způsobem bez souhlasu a vědomí zaměstnance prostřednictvím uvedeného ustanovení by mohlo být posouzeno jako obcházení zákona.

Budoucí zaměstnavatel by měl respektovat i další ustanovení zákoníku práce, především § 30 odst. 2, podle něhož zaměstnavatel smí vyžadovat v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru od fyzické osoby, která se u něj uchází o práci, nebo od jiných osob jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy. Ustanovení § 316 odst. 4, podle kterého zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a se základním pracovněprávním vztahem uvedeným v § 3. Nesmí vyžadovat informace zejména o těhotenství, rodinných a majetkových poměrech, sexuální orientaci, původu, členství v odborové organizaci, členství v politických stranách nebo hnutích, příslušnosti k církvi nebo náboženské společnosti, trestněprávní bezúhonnosti.