Význam znaleckých posudků

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.2.2014, sp. zn. 2 Afs 67/2012, www.nssoud.cz

K předpisům:

Dále je třeba upozornit, že ač znalecký posudek jako důkazní prostředek není nadřazen důkazním prostředkům jiným (to platí také o důkazech z nich vyplývajících), pouhý nesouhlas účastníka řízení s jeho závěry není sám o sobě důvodem pro jeho znevěrohodnění a nikterak nevyvrací znalecké závěry. Pokud byl stěžovatel přesvědčen o nesprávnosti znaleckého posudku Ing. Romana Kästnera (například proto, že reflektoval transakce, které se uskutečnily teprve po prodeji předmětných pozemků spojené osobě), měl ze své iniciativy oslovit jiného znalce a zadat mu stejně znějící znalecký úkol, nebo navrhnout správci daně výslech znalce. Stěžovatel však žádný takový procesně krok neučinil.

Znalecký posudek či jakékoliv jiné odborné posouzení osobou v oboru erudovanou je vždy důkazním prostředkem, který má oproti jiným důkazním prostředkům specifičtější režim. Jedná se totiž o názor na věc problematickou, pro kterou je třeba určitých znalostí a zkušeností. To znamená, že v případě polemiky se závěry takovýchto důkazních prostředků nelze setrvat u obecných tvrzení, avšak je třeba se s nimi vyrovnat na minimálně stejné odborné úrovni. Přitom je nutno pamatovat, že znalecký posudek je odrazem nejenom znalostí, leč také zkušeností znalce. Proto i pouhé neodůvodněné věcné tvrzení znalce či osoby erodované bude mít svou váhu, tudíž jej nelze odmítat pro nepřezkoumatelnost.

Výše uvedené se v rámci dokazování projevuje tak, že závěry znalce nelze zpochybnit stejně tak, jako např. nepodložené tvrzení daňového subjektu či správce daně. Nelze-li pak určité nedostatky odstranit ani skrze výslech znalce, bude zpravidla nezbytné věc předložit k posouzení jinému znalci. V tomto duchu pak lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.7.2013, sp. zn. 31 Af 85/2012.