Dotazy a odpovědi: Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.)

Vykonavatele závěti (§ 1553 a násl. obč. zák.) může zůstavitel povolat závětí. Vykonavatel závěti dbá o řádné splnění poslední vůle zůstavitele s péčí řádného hospodáře. Náleží mu všechna práva potřebná ke splnění jeho úkolů, včetně práva před soudem hájit platnost závěti, namítat nezpůsobilost dědice nebo odkazovníka a vůbec dbát o splnění zůstavitelových pokynů. Vykonavatel závěti je v zásadě účastníkem při projednání pozůstalosti. Jestliže zůstavitel nepovolal správce pozůstalosti, náleží vykonavateli závěti také správa pozůstalosti.

Povolání správce pozůstalosti zůstavitelem (§ 1556 a násl. obč. zák.) vyžaduje formu veřejné listiny, nelze jej tedy na rozdíl od povolání vykonavatele závěti povolat závětí nepořízenou veřejnou listinou. Je pozoruhodné, že – navzdory tomu, že formální požadavky na povolání správce pozůstalosti jsou přísnější než při povolání vykonavatele závěti – správce pozůstalosti je povinen se ve smyslu úpravy obsažené v § 1558 obč. zák. řídit pokyny vykonavatele závěti, a stává se tak určitým podřízeným vykonavatele závěti. Správce pozůstalosti je na rozdíl od vykonavatele závěti účastníkem při projednání pozůstalosti jen tehdy, jde-li o ustanovení správce pozůstalosti nebo o úkony správy pozůstalosti.

Správce dědictví či vykonavatel závěti mohou úkon přesahující rozsah prosté správy pozůstalosti (např. zcizení části pozůstalosti, její použití jako jistoty, změnu účelu spravovaného majetku) učinit jen se souhlasem dědiců. Jestliže se dědicové nedohodnou, vyžaduje se souhlas soudu (§ 1679 odst. 2 obč. zák.).

Vznikne-li pochybnost o tom, zda má pozůstalost spravovat správce pozůstalosti povolaný zůstavitelem, nebo vykonavatel závěti, nebo dědic, soud i bez návrhu rozhodne, kdo z nich je oprávněn ke správě pozůstalosti (§ 156 z. ř. s.).

Povolání správce pozůstalosti zůstavitelem nevyžaduje na rozdíl od dosavadní úpravy souhlas správce. Správce pozůstalosti se správy ujme, je-li mu známo, že byl povolán, jakmile se dozví o zůstavitelově smrti. Zjistí-li až soud, že byl správce pozůstalosti povolán, vyrozumí ho o tom. Správce pozůstalosti (a rovněž i vykonavatel závěti) může z funkce kdykoli odstoupit.

Jiná situace nastává u správce pozůstalosti jmenovaného soudem. Tímto správcem může být soudem jmenován jen ten, kdo s tím souhlasí. I tento správce však může ze své funkce odstoupit. Ke jmenování správce soud přistupuje z vážných důvodů, které jsou podrobněji příkladmo rozvedeny v § 157 z. ř. s. K těmto důvodům patří zejména situace, kdy v řízení chybí správce pozůstalosti, a situace v řízení plnění jeho funkcí vyžaduje (např. je třeba vyhotovit seznam majetku patřícího do pozůstalosti).

Pozůstalostní soud může správce pozůstalosti odvolat, jestliže tento poruší závažně své povinnosti nebo jestliže není schopen řádně plnit své povinnosti, anebo je-li pro to jiný vážný důvod (§ 1560 obč. zák.).

Je zřejmé, že v nové úpravě hmotněprávní i procesní je správa pozůstalosti v průběhu řízení o pozůstalosti, jehož délka může být v případě komplikací značná, upravena podstatně podrobněji, než tomu bylo doposud. Cílem celé úpravy zjevně je, aby v průběhu řízení nedocházelo ke znehodnocení, poškození či ztrátě majetku zůstavitele. Děje se tak v zájmu toho, kdo bude na konci celého řízení určen dědicem, a tudíž vlastníkem majetku náležejícího do pozůstalosti.