Nadepsaná právní úprava vychází ze zákona č. 143/2001 Sb. , o ochraně hospodářské soutěže, v úplném znění (dále též jen „zákon“). Tento zákon upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále jen „zboží“) proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení (dále jen „narušení“): a) dohodami soutěžitelů, b) zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, nebo c) spojením soutěžitelů.
K právní úpravě ochrany hospodářské soutěže
prof. JUDr.
Karel
Marek
CSc.
Zákon dále upravuje postup při aplikaci článků 81 a 82 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen „Smlouva“) orgány České republiky a některé otázky jejich součinnosti s Komisí Evropských společenství (dále jen „Komise“) a s orgány ostatních členských států Evropských společenství při postupu podle Nařízení Rady (ES) o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (dále jen „Nařízení“) a Nařízení Rady (ES) o kontrole spojování podniků (dále jen „Nařízení o fúzích“). Zákon se použije obdobně i na řízení ve věcech soutěžitelů, jejichž jednání by mohlo mít vliv na obchod mezi členskými státy Evropských společenství podle článků 81 a 82 Smlouvy a vztahuje se i na jednání soutěžitelů, k němuž došlo v cizině, které narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž na území České republiky.
Nevztahuje se však na jednání (dohody soutěžitelů, zneužití dominantního postavení, nebo spojení soutěžitelů), jejichž účinky se projevují výlučně na zahraničním trhu, pokud z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nevyplývá něco jiného.
Dále se nevztahuje na ochranu hospodářské soutěže proti nekalé soutěži. Nekalá soutěž je upravena v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (a novém občanském zákoníku, zákon č. 89/2012 Sb).
Soutěžiteli se podle zákona o ochraně hospodářské soutěže rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. Relevantním trhem je pak trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území.
Zakázané dohody, zejména kartelové, představují zásadní narušení hospodářského prostředí. Nejznámějším a nejvíce nebezpečným příkladem zakázaných dohod jsou dohody o přímém určení cen. Kupující v takových případech nemá možnost nakupovat zboží či služby za konkurenční ceny, ale pouze za ceny určené kartelovou dohodou. Neméně závažné jsou také dohody o rozdělení trhu, na němž si pak soutěžitelé přirozeně nekonkurují, trh se nevyvíjí a stagnuje. Takovým jednáním si soutěžitelé udržují pozici na trhu a brání vstupu nových konkurentů. Spotřebitel je omezen v možnosti výběru mezi prodejci a s nízkou konkurencí přicházejí vyšší ceny nabízeného zboží či služeb.
Kartelové dohody uzavírají soutěžitelé s cílem omezit soutěž, rozdělit si a ovládnout trh. Tyto dohody mají zajistit svým účastníkům pravidelný zisk bez rizik a nejistot vyplývajících z konkurenčního boje a bez nutnosti investovat do dalších inovací. Takovou dohodou si rovněž zajišťují pozici na trhu a výhodu proti soutěžitelům, kteří by mohli nově vstoupit na trh. Zakázané ovšem nejsou pouze typické „tvrdé kartely“, tedy dohody o rozdělení trhu nebo určení cen. Zakázané jsou všechny dohody, jejichž cílem nebo výsledkem může být narušení soutěže na trhu, pokud nemají pouze zanedbatelný dopad na hospodářskou soutěž.
Antimonopolní úřady vytvořily efektivní nástroj v boji s kartely a to tzv. leniency program. Účastník kartelu má možnost informovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též jen „Úřad“ nebo „ÚOHS“) o existenci kartelové dohody, a pokud mu poskytuje nové informace, které umožní vést správní řízení a prokázat
kartel
, je vysoká pravděpodobnost, že u něho nedojde k postihu. V českém prostředí tohoto programu jako první účinně využil jeden z výrobců energetických nápojů, kterému hrozila za zakázanou dohodu o výhradním prodeji až dvacetimilionová pokuta. V současné době je účinný leniency program zaměřen pouze na zakázané dohody uzavírané mezi vzájemnými konkurenty na trhu.Zakázány jsou zejména dohody, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže proto, že obsahují ujednání o:
a)
přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě o jiných obchodních podmínkách,
b)
omezení nebo kontrole výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic,
c)
rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů,
d)
tom, že uzavření smlouvy bude vázáno na přijetí dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí a zásad poctivého obchodního styku s předmětem smlouvy nesouvisí,
e)
uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném nebo srovnatelném plnění, jimiž jsou někteří soutěžitelé v hospodářské soutěži znevýhodněni,
f)
tom, že účastníci dohody nebudou obchodovat či jinak hospodářsky spolupracovat se soutěžiteli, kteří nejsou účastníky dohody, anebo jim budou jinak působit újmu (skupinový bojkot).
Zákon o ochraně hospodářské soutěže se poslední velké novelizace dočkal v roce 2009. Přitom v současné době proto probíhá legislativní proces, jehož výsledkem bude zejména rozšíření institutů shovívavosti (leniency) a narovnání (settlement).
Narovnání poskytne Úřadu možnost snížit pokutu o 20% soutěžitelům, kteří se přiznali ke spáchání správního deliktu, pokud bude mít Úřad za to, že s ohledem na závažnost správního deliktu bude takový postih dostatečný. Institut narovnání bude možné aplikovat jak v případech zakázaných dohod, tak při zneužití dominantního postavení nebo při uskutečnění spojení v rozporu se zákonem. Jeho smyslem je především snaha o dosažení procesní ekonomie při řešení soutěžních případů, tj. zaměření omezených zdrojů Úřadu na odhalování porušení zákona v prvním stupni a eliminace jejich vynakládání v rámci druhostupňových řízení a řízení před soudy.
To umožní nezabývat se marginálními případy porušení zákona, jež dlouhodobě Úřad zatěžují, přestože nemají výraznější dopady na fungování trhu. V rámci určení priorit tak bude Úřad oprávněn po předběžném prošetření konkrétního případu správní řízení nezahájit, pokud na jeho vedení nebude veřejný zájem (s ohledem na nízkou míru účinku jednání na hospodářskou soutěž).
V evropské soutěžní politice se v posledních letech potvrdil trend provázanosti právních a ekonomických analýz. Více ekonomický přístup v řešení případů porušování pravidel hospodářské soutěže se uplatňuje ve všech jejích oblastech a je nepostradatelný nejen v průběhu správních či sektorových šetření, ale i pro argumentaci při případném soudním přezkumu. Nezastupitelnou roli sehrává jeho aplikace při vymezení relevantního trhu. Základním principem více ekonomického přístupu je upřednostnění hodnocení dopadů jednání soutěžitelů na trh před hodnocením formy jednání.
Významná jsou přitom právě tzv. sektorová šetření. Sektorová šetření jsou nástrojem, který používá Komise a evropské soutěžní orgány zejména ke komplexnímu mapování fungovaní příslušných trhů a následnému odstranění dlouhodobých soutěžních problémů. Sektorová šetření patří mezi priority Úřadu, a to zejména v odvětvích s existencí tak zvaných přirozených monopolů (například energetika nebo telekomunikace) nebo na trzích s tradičně vysokou koncentrací velkých podniků. Úřad provedl sektorové šetření v oblasti energetiky. První fáze tohoto sektorového šetření se týká oblasti těžby hnědého uhlí; navazující fáze jsou zaměřeny na oblasti elektrárenství, plynárenství a teplárenství. Dále Úřad provedl sektorové šetření také na trhu lesnických činností a těžby dřeva, resp. prodeje surového dříví.
Uplatňuje se i tzv. soutěžní advokacie. Soutěžní advokacie pomáhá alternativním způsobem řešit méně závažná porušení hospodářské soutěže bez zahájení správního řízení. ÚOHS ani neukládá sankci, jestliže soutěžitel včas předloží závazky dostatečně přispívající k nápravě na trhu. V uplynulém roce Úřad prostřednictvím soutěžní advokacie mimo správní řízení vyřešil desítku případů.
Za jistou formu alternativního řešení je považován i institut narovnání, kdy soutěžitel v rámci správního řízení uzná odpovědnost za protisoutěžní jednání a odstraní je, a je mu snížena pokuta. Úřad tuto možnost využívá v řadě případů.
Níže jsou uvedeny některé případy, které byly Úřadem řešeny.
Případ 1
Metodická pomůcka Asociace autoškol pro kalkulaci nákladů za výcvik
Úřad aplikoval alternativní způsob řešení soutěžního problému ve věci kalkulace nákladů autoškol za výcvik řidičů k získání oprávnění skupiny B. Na internetových stránkách Asociace autoškol ČR, o. s. (dále též „Asociace“), byla zveřejněna Metodická pomůcka pro kalkulaci nákladů za výcvik skupiny B, jejíž součástí byla kalkulace smyšlené autoškoly a jedné nejmenované reálné autoškoly.
Úřad zhodnotil, že vypracování a zveřejnění metodické pomůcky Asociací s vysokou pravděpodobností naplňuje znaky zakázaného rozhodnutí sdružení soutěžitelů. Na základě výzvy Úřadu byla metodická pomůcka z internetových stránek Asociace stažena a Asociace informovala své členy o jejím možném střetu se soutěžními pravidly. S ohledem na omezený dopad posuzovaného jednání na hospodářskou soutěž a splnění Úřadem stanovených opatření ze strany Asociace, odpadl důvod pro další šetření, resp. zahájení správního řízení.
Případ 2
Česká advokátní komora časově omezila stanovení povinného dodavatele advokátních talárů
Úřad z vlastního podnětu prověřoval postup České advokátní komory (dále jen „ČAK“), jež pro své členy stanovila jen jednoho dodavatele advokátních talárů. Následně Úřad v této věci obdržel i stížnosti několika advokátů.
Dle stanoviska Úřadu ČAK svým jednáním vyloučila další potenciální soutěžitele z možnosti vstoupit na trh. Vzhledem k zákonem dané povinnosti nosit talár při určitých soudních jednáních by mohlo posuzované jednání ČAK zasáhnout, byť nepřímo, i trh advokátních služeb. Jednání ČAK splňovalo pojmové znaky zakázaného rozhodnutí sdružení. Úřad proto ČAK doporučil, aby omezila časovou platnost svého rozhodnutí. Zástupci ČAK akceptovali stanovisko Úřadu a změna usnesení představenstva ČAK č. 4/2011 umožnila advokátům zajistit si zhotovení taláru na své náklady prostřednictvím zvoleného výrobce, tj. některého z dodavatelů stanoveného ČAK na základě výběrového řízení nebo samostatně. ČAK pak poskytne zvolenému výrobci souhlas k využití zapsaného průmyslového vzoru advokátního taláru na základě licenční smlouvy. S ohledem na menší závažnost posuzovaného jednání na hospodářskou soutěž přistoupil Úřad k řešení věci neformálním postupem, tak zvanou soutěžní advokacií, bez zahájení správního řízení.
Případ 3
ÚOHS akceptoval úpravu obchodních podmínek provozovatele Aukro
Úřad se zabýval podnětem upozorňujícím na možnou existenci horizontální dohody prodávajících na aukčním serveru www.aukro.cz. Úřad provedl šetření a na základě analýzy zjištěných skutečností dospěl k závěru, že existují
indicie
nasvědčující možnému uzavření dohody o určení cen jednoho druhu zboží prodávaného na serveru Aukro. Vzhledem k velmi malému dopadu pravděpodobné dohody přistoupil Úřad nejprve k odstranění možného závadného jednání formou výzvy zaslané dotčeným soutěžitelům. Na výzvu zareagovali soutěžitelé bezodkladně v tom smyslu, že obsah sdělení vzali na vědomí a od možného závadného jednání upustili. Úřad dále přistoupil k jednání o úpravě Obchodních podmínek provozu a užívání aukčního systému Aukro s jeho provozovatelem tak, aby zohlednily rovněž pravidla zakotvená v zákoně o ochraně hospodářské soutěže.Případ 4
Smlouvy s prodejci vánočního punče v Olomouci pořadatel napravil
Společnost Kulturní Olomouc ve snaze o zajištění prodeje kvalitního punče na vánočních trzích v Olomouci měla při pronájmu stánků zavazovat nájemce k prodeji punče za minimální cenu 30 Kč za jeden kelímek s logem města. Reagovala tím na negativní zkušenosti z předchozího roku. Některá ujednání obsažená v uzavíraných smlouvách však vyvolala pochybnosti ÚOHS o souladu zvoleného postupu s předpisy upravujícími ochranu hospodářské soutěže.
Společnost Kulturní Olomouc ze své vlastní iniciativy navrhla okamžitou úpravu znění smluvních závazků a předložila Úřadu před zahájením vánočních trhů upravená ustanovení smluv uzavřená s nájemci stánků. Úřad dospěl k závěru, že navržené opatření lze považovat za dostatečné, neboť vede k odstranění potenciálního závadného stavu. Nebyly dány důvody, aby Úřad činil ve věci další kroky.
Jeví se, že českou ekonomiku velmi ohrožují tzv. tendrové kartely. Tendrové kartely uzavírané mezi uchazeči o veřejné zakázky přímo „odsávají“ veřejné finance a poškozují všechny spotřebitele, resp. daňové poplatníky. Tyto dohody spočívají v cenovém a nezřídka i jiném kartelu, vedou k vyloučení soutěže mezi uchazeči o zakázku, k maximálnímu navýšení cen a výraznému omezení konkurence v kvalitě poskytovaného plnění.
Existence případé bid riggingové dohody může totiž běžně prodražit veřejnou zakázku o 10 až 50 procent, zatímco každý další uchazeč, který se zúčastní soutěže coby nesmluvený konkurent, zlevní výsledné plnění až o pět procent. Vzhledem k tomu, že každoročně je do veřejných zakázek investováno průměrně přibližně 14 procent hrubého domácího produktu, řádově stovky miliard korun, jsou devastující účinky tendrových kartelů zřejmé.
Případ 5
Zadávací řízení na provozování ubytoven
Vojenské ubytovací a stavební správy
V roce 2011 nabylo právní moci rozhodnutí ve věci bid riggingové dohody uzavřené mezi uchazeči v zadávacím řízení na provozování ubytoven Vojenské ubytovací a stavební správy Litoměřice, jehož zadavatelem bylo v roce 2006 Ministerstvo obrany ČR - Vojenská ubytovací a stavební správa Litoměřice. Úřad případ otevřel v roce 2010 a celková uložená pokuta dosahovala téměř pěti milionů korun. Od té doby byla zahájena další správní řízení pro podezření z koordinace nabídek ve výběrových řízeních vyhlašovaných veřejnými zadavateli.
Případ 6
První využití institutů leniency a narovnání v kartelu výrobců čisticích prostředků
Úřad uložil souhrnnou pokutu ve výši 29,274.000 Kč společnostem Procter & Gamble - Rakona, s. r. o., (23 778 000 Kč) a Reckitt Benckiser (Czech Republic), spol. s r. o., (5 496 000 Kč) působícím v oblasti výroby čisticích prostředků. Společnosti ze skupiny Henkel (též účastníci kartelu) díky tomu, že o kartelu informovaly Úřad v rámci leniency programu, získaly imunitu.
Úřad v tomto řízení prokázal, že účastníci řízení v rámci pravidelných vzájemných schůzek a kontaktů implementovali zvýšení cen některých pracích prášků a nastavili cenová rozpětí pro určení cen pracích prášků, vzájemně mezi sebou koordinovali a omezovali frekvenci a hodnotu promočních aktivit, zejména výši slev poskytovaných z ceny pracích prášků, aviváží a prostředků na ruční mytí nádobí, s cílem omezit úroveň soutěže na trhu pracích prášků, trhu aviváží a trhu prostředků na ruční mytí nádobí na území České republiky, čímž uzavřeli a plnili zakázanou dohodu o přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě jiných obchodních podmínek, jež vedla k narušení hospodářské soutěže na zmiňovaných trzích na území České republiky.
Případ 7
Česká asociace odpadového hospodářství ovlivňovala trh odhady nárůstu nákladů v odpadovém hospodářství
Úřad v prvostupňovém řízení konstatoval, že Česká asociace odpadového hospodářství (dále jen „ČAOH“) přijala a uplatňovala zakázané a neplatné cenové rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu nakládání s odpady na území České republiky. ČAOH každoročně stanovila, vyhlašovala, rozesílala členům a zveřejňovala prostřednictvím médií (internet, časopis Odpady a další) očekávaný procentní nárůst nákladů v odpadovém hospodářství pro následující rok. Úřad v rozhodnutí uvedl, že ČAOH tak porušila v období od 11.11.2004 do 1.10.2008 zákon o ochraně hospodářské soutěže. Posuzované jednání Úřad kvalifikoval jako jeden pokračující delikt.
Účastník řízení je občanským sdružením s přibližně 110 členy působícími na trhu nakládání s odpady. Sama ČAOH se hospodářské soutěže na tomto trhu aktivně neúčastní, může ji však svou činností ovlivňovat. Geograficky byl trh vymezen jako území celé České republiky. Souhrnný podíl členů ČAOH na uvedeném trhu činí přibližně 40 až 65 procent.
Úřad z důvodu rychlosti a procesní ekonomie vybral dané řízení jako vhodné pro použití procedury narovnání. ČAOH o uplatnění procesu narovnání následně požádala a ve svém závěrečném návrhu narovnání uznala svou odpovědnost za vytýkané jednání, jakož i právní kvalifikaci a délku jednání. Zároveň potvrdila, že předmětné jednání již ukončila.
Výše pokuty byla stanovena po zvážení zákonných východisek a základních zásad při ukládání pokut na 495.000 Kč. Protože účastník řízení splnil všechny podmínky pro narovnání, Úřad snížil pokutu o 20 procent na částku 396.000 Kč. Řízení skončilo do sedmi měsíců od zahájení. Účastník řízení nepodal rozklad a rozhodnutí orgánu prvního stupně nabylo právní moci dne 26.10.2011.
Zneužití dominantního postavení je zakázáno na vymezeném relevantním trhu na újmu jiných soutěžitelů či spotřebitelů. Základní podmínkou skutkové podstaty zneužití je prokázání existence dominantního postavení soutěžitele. Legální definice dominantního postavení je uvedena v zákonu, dle kterého dominantní postavení na relevantním trhu zaujímá soutěžitel nebo společně více soutěžitelů (tzv. společná dominance), kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích. Má se za to, že dominantní postavení nezaujímá soutěžitel nebo soutěžitelé se společnou dominancí, kteří ve zkoumaném období dosáhli na trhu menší než 40% tržní podíl, pokud nebude pomocí ukazatelů podle § 10 odst. 2 zákona (např. podle hospodářské a finanční síly soutěžitelů, právních nebo jiných překážek vstupu na trh pro další soutěžitele apod.) prokázán opak.
I v případě, že určitý soutěžitel, příp. více soutěžitelů společně zaujímají na příslušném relevantním trhu dominantní postavení, mají tito právo hájit své postavení na trhu, tj. chovat se na trhu konkurenčně, a to za předpokladu splnění podmínky, že toto jednání není zjevně nepřiměřené konkrétním okolnostem. Existují-li pro postup dominanta věcně ospravedlnitelné důvody, nelze ani jeho jednání, které by za jiných okolností splňovalo znaky zneužití, považovat za zákonem zakázané.
Úřad se ve své kontrolní činnosti zaměřuje na soutěžitele se silným postavením na trhu, kteří by své pozice dominanta mohli zneužít v neprospěch jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Pro tyto subjekty platí i přísnější pravidla z pohledu soutěžní politiky.
Úřad v těchto případech využívá ekonomických a ekonometrických analýz trhu, v rámci kterých zjišťuje velikost tržního podílu dané společnosti, hospodářskou a finanční sílu soutěžitelů, stupeň jejich vertikální integrace a další faktory. Správné vymezení relevantního trhu je nezbytným předpokladem vyřešení případu.
Zneužitím dominantního postavení je zejména:
a)
přímé nebo nepřímé vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu, zvláště vynucování plnění, jež je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k poskytovanému protiplnění,
b)
vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí (tzv. junktimování),
c)
uplatňování rozdílných podmínek při shodném nebo srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž jsou tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni,
d)
zastavení nebo omezení výroby, odbytu nebo výzkumu a vývoje na úkor spotřebitelů,
e)
dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny, které má nebo může mít za následek narušení hospodářské soutěže,
f)
odmítnutí poskytnout jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu přístup k vlastním rozvodným nebo obdobným sítím a jiným infrastrukturním zařízením, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud jiní soutěžitelé z právních nebo jiných důvodů nemohou bez spoluužívání takového zařízení působit na stejném trhu jako soutěžitelé v dominantním postavení (kteří přitom neprokáží, že takové spoluužívání není z provozních nebo jiných důvodů možné anebo je od nich nelze spravedlivě požadovat); totéž přiměřeně platí pro odmítnutí přístupu jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu k využití duševního vlastnictví nebo přístupu k sítím, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud je takové využití nezbytné pro účast v hospodářské soutěži na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé nebo na jiném trhu.
Případ 8
Trh s pohřebními službami
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zahájil na základě podnětu pohřební služby P. Ú. Musil, s. r. o., šetření ve věci přístupu do smuteční obřadní síně v obci Vémyslice v okrese Znojmo. Smuteční síň má ve výhradním nájmu Pohřební služba Mikeš, která odmítla vpustit stěžovatele do obřadní síně k vykonání smutečního rozloučení. Úřad konstatoval, že vzhledem k tomu, že ve Vémyslicích a nejbližším okolí se jedná o jedinou smuteční síň, disponuje nájemce na zdejším trhu služeb provádění obřadů posledního rozloučení v civilní obřadní síni tržní silou, která mu umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích a spotřebitelích a jedná se tudíž o dominantní postavení ve smyslu § 10 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Je tedy povinen stěžovateli za přiměřených podmínek takové zařízení zpřístupnit, pokud neexistují objektivně ospravedlnitelné důvody pro opačný postup. Úřad dospěl k předběžnému závěru, že tímto jednáním by mohlo docházet ke zneužití dominantního postavení a navrhl nápravná opatření. Nájemce vypracoval návrh ceníku a smlouvy o umožnění provádění smutečních obřadů ve zdejší smuteční síni, včetně přiměřených a nediskriminačních obchodních podmínek. Stěžovatel následně tento návrh akceptoval.
Spojování soutěžitelů (fúze) jsou při hospodářské činnosti běžné. Tam, kde by v důsledku zamýšleného spojení mohlo dojít k narušení hospodářské soutěže, jsou přijímány závazky ze strany fúzujících subjektů. Teprve potom je fúze povolena. Jen zcela ojediněle je navrhované spojení zakázáno. ÚOHS také zaznamenal případy, kdy soutěžitelé, kterým spojení nebylo povoleno, požádali o souhlas s fúzí znovu, pokud mezitím došlo k výrazným změnám na trhu. Smyslem ochrany hospodářské soutěže v oblasti fúzí není mařit podnikatelské plány firem, ale zasahovat pouze tehdy, když je navrhované spojení způsobilé narušit soutěž na trhu.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v oblasti kontroly spojování soutěžitelů sleduje, zda fúze nenaruší hospodářskou soutěž na daném trhu. Při posuzování dopadů fúze na horizontální trh a na vertikálně navazující trhy Úřad využívá aplikace více ekonomického přístupu. V zájmu Úřadu je i možnost případného budoucího koordinovaného jednání soutěžitelů na daném trhu. Zákon o ochraně hospodářské soutěž ukládá podnikům s určitými obratovými kritérii povinnost připravovanou fúzi oznámit.
ÚOHS v oblasti kontroly fúzí v roce 2011 vydal 51 rozhodnutí, z toho 50 ve věci návrhu na povolení spojení soutěžitelů a jedno, jímž pokutoval soutěžitele za porušení § 18 odst. 1 zákona tím, že uskutečnil spojení před podáním návrhu na zahájení řízení. Ve zjednodušeném řízení bylo posuzováno 25 návrhů na povolení spojení.
Případ 9
Spojení soutěžitelů UPC Česká republika, a.s./Sloane Park Property Trust, a.s., povoleno v rámci druhé fáze řízení
Úřad posuzoval spojení soutěžitelů UPC Česká republika, a.s., a Sloane Park Property Trust, a.s., (dále jen „UPC“ a „SPPT“), k němuž mělo dojít získáním výlučné kontroly společnosti UPC nad společností SPPT. Společnost UPC, jakožto součást nadnárodní skupiny Liberty Global, poskytuje na trhu v České republice šíření televizních nebo rozhlasových signálů po vedení (kabelová televize), poskytování přístupu k síti Internet (datové služby) a služby hlasové telefonie. SPPT je v České republice velkoobchodním operátorem poskytujícím služby elektronických komunikací prostřednictvím optických tras/vláken a dále poskytuje svým zákazníkům služby IP konektivity, Ethernet, WDM, SDH transport, Telehousing a IP transit.
Vzhledem k tomu, že v důsledku posuzovaného spojení by na relevantních trzích nedošlo k posílení tržní síly společnosti UPC v důsledku přímého navýšení tržních podílů, zaměřil se Úřad na posouzení efektů plynoucích z vertikální integrace. V průběhu podrobného šetření v rámci druhé fáze správního řízení však Úřad zjistil, že společnost SPPT není subjektem s významnou tržní silou na trzích, na kterých působí. Úřad rovněž jednoznačně neprokázal motivaci k omezení konkurentů v oblasti maloobchodního internetového připojení v přístupu k velkoobchodní IP konektivitě. Úřad dospěl k závěru, že v případě, že by se spojením vzniklý subjekt pokusil o omezení svých konkurentů na trhu maloobchodního poskytování přístupu k síti Internet k velkoobchodnímu připojení k Internetu, nedokázal by způsobenou ztrátu velkoobchodních příjmů a zisku účinně vynahradit posílením své pozice na maloobchodním trhu, neboť jednotliví maloobchodní konkurenti mohou přejít k jiným poskytovatelům velkoobchodních služeb. Na základě zhodnocení všech zjištěných skutečností Úřad povolil spojení soutěžitelů bez závazků, neboť nebude mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže.
Případ 10
Vznik Českého Aeroholdingu povolen se závazky
Prvostupňovým rozhodnutím Úřad povolil spojení soutěžitelů spočívající v nabytí výlučné kontroly společnosti Český Aeroholding, a.s., nad společnostmi České aerolinie a.s. (dále též „ČSA“), Letiště Praha, a.s., (dále též „LP“), Realitní developerská, a.s., HOLIDAYS Czech Airlines, a.s., Czech Airlines Handling, a.s., Czech Airlines Technics, a.s., CSA Services, s. r. o., a Czech Airlines Landing Gears, s. r. o. Souhlasné rozhodnutí však bylo podmíněno splněním strukturálních závazků, neboť při posouzení fúze vyvstaly obavy z narušení hospodářské soutěže na dotčených trzích. Ke spojení došlo na trzích v oblastech pravidelné a nepravidelné letecké přepravy osob, poskytování služeb letištní infrastruktury, poskytování groundhandlingových služeb a služeb letecké údržby. Úřad měl obavy z možného narušení hospodářské soutěže vyplývající zejména z horizontálního propojení činností spojujících se soutěžitelů na trhu poskytování groundhandlingových služeb a z vertikálního propojení činností spojujících se soutěžitelů, když spojením vzniklý soutěžitel měl disponovat významným postavením jak na trhu poskytování služeb letištní infrastruktury, které jsou nezbytné pro působení na trzích v oblastech pravidelné a nepravidelné letecké přepravy osob, tak v poskytování groundhandlingových služeb a služeb letecké údržby, v nichž spojující se soutěžitelé rovněž disponují významným postavením. Společnost Český Aeroholding navrhla za účelem odstranění obav Úřadu závazky spočívající zejména v zachování rovného a otevřeného přístupu k infrastruktuře letiště PrahaRuzyně, a to jak ze strany leteckých společností, tak ze strany subjektů poskytujících na tomto letišti služby groundhandlingu a služby údržby a oprav letecké techniky, v právním, účetním a personálním unbundlingu provozovatele letiště Praha - Ruzyně. Úřad navržené závazky shledal jako dostatečné ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže a navrhované spojení pod podmínkou splnění závazků povolil.
Jak je zřejmé, Úřad při aplikaci soutěžního práva v České republice sleduje chování soutěžitelů a v případě porušení soutěže se snaží co nejrychleji zakročit a sjednat na trhu nápravu. Fungování trhů nejvíce narušují soutěžitelé zneužívající své dominantní postavení a uzavírající zakázané dohody. Sekce hospodářské soutěže se již delší dobu též zaměřuje zejména na bid rigging, tedy zakázané dohody, kdy uchazeči o veřejnou zakázku jednají ve vzájemné shodě. Uzavíráním cenových dohod a rozdělením trhu vylučují totiž ostatní uchazeče a zamezují soutěži, která je smyslem každého výběrového řízení.