Pochybnosti potřebné pro zahájení postupu k odstranění pochybností

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.4.2013, sp. zn. 1 Afs 105/2012.

www.nssoud.cz

K předpisům:

Z textu výzev k odstranění pochybností jasně vyplývá, že správce daně nesdělil stěžovatelce, na základě jakých skutečností pochybuje o správnosti údajů uvedených v daňových přiznáních. Sdělení, že důvodem pro vydání výzvy je příliš vysoká hodnota přijatých plnění udávaná na řádku č. 310, nepředstavuje žádný dostatečně konkrétní a přesvědčivý skutkový poznatek správce daně, který by zakládal pochybnosti o pravdivosti údaje uvedeného na tomto řádku daňového přiznání. Ostatně i další část výzvy, v níž správce daně požaduje po stěžovatelce, aby předložila celou evidenci vedenou podle § 100 zákona o DPH a daňové doklady vztahující se nejen k přijatým zdanitelným plněním, ale rovněž k poskytnutým zdanitelným plněním (ty nemají k řádku č. 310 daňového přiznání přímý vztah), nasvědčuje tomu, že výzvy správce daně nejsou založeny na pochybnostech podložených konkrétními skutkovými okolnostmi, porovnáním vykázané daňové povinnosti (resp. nadměrného odpočtu) s údaji předchozích zdaňovacích období nebo finanční analýzou. Naopak, vše nasvědčuje tomu, že správce daně zahájil vytýkací řízení u stěžovatelky jen proto, že nárokovala vyplacení vysokého nadměrného odpočtu za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2007. Ze správního spisu totiž nevyplývá, že by správce daně měl před vydáním výzev jakékoliv relevantnější poznatky o podnikatelské činnosti stěžovatelky.

Před vydáním výzvy ze dne 15.11.2007 již správce daně měl poznatky o podnikatelské činnosti stěžovatelky, které mohly založit pochybnosti o správnosti výše deklarovaných přijatých plnění s nárokem na odpočet DPH. Tyto poznatky však správce daně do textu výzvy ze dne 15.11.2007 nevtělil.

V této věci byl řešen případ dvou vytýkacích řízení, která byla ze strany správce daně zahájena bez uvedení konkrétních pochybností. Jedinou pochybností, na kterou by se dalo usuzovat, bylo nárokování nadměrného odpočtu daňovým subjektem. K tomuto Nejvyšší správní soud uvedl, že nadměrný odpočet sice může založit důvod pro zahájení tohoto typu řízení, pro tento účel je však třeba bližší odůvodnění ze strany správce daně. Pouhé uvedení odpočtu jako pochybnosti tak samo o sobě nestačí. Stačit to pak nebude ani v případě, když by patřičný důvod byl seznatelný ze spisu. Nejvyšší správní soud tak striktně trvá na tom, že pochybnosti musí být uvedeny ve výzvě. Přitom ale postačí, když se tak stane až na základě výzvy následné. Avšak bez uvedení bude výzva nezákonná, kdy na základě této nemůže vzniknout ani zákonné řízení. Z tohoto důvodu je nutno celé daňového řízení, případné odvolací řízení nevyjímaje, považovat za nezákonné.