Na základě kontaktů s praxí opakovaně zjišťuji, že se mezi zaměstnavateli objevují různé názory, týkající se výkladu pojmu nekolidujícího zaměstnání. Je pravdou, že se tato forma zaměstnání návazně projevuje i ve zdravotním pojištění, proto by měli zaměstnavatelé při řešení vzniklé situace důsledně postupovat v souladu s právní úpravou zdravotního pojištění.
Zaměstnávání uchazečů o zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Nekolidující zaměstnání
Někteří zaměstnavatelé se domnívají, že již není možné, aby jedna a tatáž osoba byla současně uchazečem o zaměstnání na úřadě práce a zaměstnancem v pracovněprávním vztahu, jinými slovy, že již neplatí úprava týkající se tzv. nekolidujícího zaměstnání. Opak je však pravdou. V právní úpravě nekolidujícího zaměstnání sice došlo k datu 1.1.2011 k určitým změnám, ovšem nikoli v tom smyslu, že by byl daný souběh vyloučen.
Uchazeči o zaměstnání, evidovaní na úřadu práce, patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát. Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění nepřicházelo v úvahu, aby mohly tyto osoby současně vykonávat výdělečnou činnost. Vpravdě průlomovou změnu však v této souvislosti přinesl ve sféře placení pojistného na zdravotní pojištění zákon č. 435/2004 Sb. Podle aktuálně platného ustanovení § 25 odst. 3 tohoto zákona je od 1.10.2004 u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát - uchazeč o zaměstnání. Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:
a)
výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo
b)
výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na jeden měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy.
V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky (odměny) sčítají.
Výkon práce v rámci nekolidujícího zaměstnání nesmí bránit uchazeči o zaměstnání v poskytování součinnosti úřadu práce při zprostředkování zaměstnání a v přijetí vhodného zaměstnání podle § 20 zákona o zaměstnanosti.
Povinnost vůči úřadu práce
Uchazeč o zaměstnání má v souvislosti s nekolidujícím zaměstnáním oznamovací povinnost vůči úřadu práce. Bez ohledu na výši měsíčního výdělku je povinen oznámit tomuto úřadu výkon nekolidující činnosti při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání nebo nejpozději v den nástupu k ní. Ve lhůtě stanovené úřadem práce musí dokládat výši měsíčního výdělku nebo odměny. Pokud bez vážných důvodů tuto povinnost nesplní, bude z evidence vyřazen. Opětovně může být do evidence úřadu práce zařazen na základě nové písemné žádosti, a to nejdříve po uplynutí doby tří měsíců ode dne vyřazení z této evidence.
Podpora v nezaměstnanosti
Do konce roku 2010 si mohl uchazeč o zaměstnání výkonem činnosti na základě nekolidujícího pracovněprávního vztahu „přivydělat“ k podpoře v nezaměstnanosti, to znamená, že byl možný souběh pobírání příjmu z takového vztahu a podpory v nezaměstnanosti. Od 1.1.2011 však byla možnost legálního přivýdělku k podpoře v nezaměstnanosti v tzv. nekolidujícím zaměstnání zrušena. Podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb. nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání, který ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, vykonává některou z činností podle § 25 odst. 3 citovaného zákona.
Po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání tedy nenáleží uchazeči o zaměstnání podpora v nezaměstnanosti. Doba, po kterou uchazeč o zaměstnání vykonává nekolidující zaměstnání a z tohoto důvodu mu není vyplácena podpora v nezaměstnanosti, se nezapočítává do podpůrčí doby, a její běh se
de facto
přerušuje. Po ukončení nekolidujícího zaměstnání tak může být uchazeči o zaměstnání nadále vyplácena podpora v nezaměstnanosti.Z uvedeného vyplývá, že nekolidující zaměstnání je vhodné zejména pro ty uchazeče o zaměstnání, kterým buď nevznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti, nebo jim již uplynula podpůrčí doba pro její poskytování. Reálně se tak může stát tato činnost „ekonomicky nezajímavou“, neboli příjem na základě nekolidujícího zaměstnání může být nižší než podpora v nezaměstnanosti.
Jak je tedy zapotřebí nahlížet na výše uvedené podmínky z pohledu zdravotního pojištění?
Vyměřovací základ
Je-li zaměstnanec v nekolidujícím zaměstnání registrován u zdravotní pojišťovny ve „státní“ kategorii po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem, tedy bez povinnosti dopočtu do zákonného minima. S účinností od 1.8.2004 již nelze u osob, za které platí pojistné stát, uplatňovat nárok na odpočet od dosaženého příjmu, zákonná výjimka je uvedena v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Oznamovací povinnost
Pokud se zaměstnavatel rozhodne zaměstnat osobu evidovanou na úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání, vyplývají pro něho úkoly jak při plnění oznamovací povinnosti, tak z hlediska placení pojistného. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatel oznamuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně (kódem „P“), že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení této kategorie se pak používá kód „J“.
Evidence na úřadě práce po část kalendářního měsíce
V takovém případě musí zaměstnavatel přihlédnout k tomu, aby byl v tomto měsíci zabezpečen odvod pojistného alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu, a to za kalendářní dny, ve kterých zaměstnanec na úřadě práce evidován nebyl.
Příklad
Zaměstnanec, pracující na zkrácený pracovní úvazek, byl evidován na úřadě práce do 9.5.2013. Za měsíc květen mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 3 800 Kč. Na tohoto zaměstnance se jinak standardně vztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.
Bez ohledu na rozsah pracovního úvazku musí být v tomto případě pojistné na zdravotní pojištění odvedeno nikoliv z aktuální celkové výše minimální mzdy, nýbrž z poměrné části minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu, kdy zaměstnanec již nebyl uchazečem o zaměstnání, tedy nejméně z vyměřovacího základu, vypočteného podle vzorce:
PČ min VZ = (22 / 31) x 8 000 = 5 677,42 Kč
kde:
PČ min VZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu,
22 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu mimo evidenci na úřadě práce,
31 = počet kalendářních dnů v daném měsíci,
8 000 = výše minimální mzdy v roce 2013.
To znamená, že při sazbě 13,5% z částky 5 677,42 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 767 Kč (5 677,42 x 0,135). S ohledem na příjem (3 800 Kč) činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 513 Kč. Jedna třetina (171 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (342 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Aby zaměstnavatel postupoval zákona, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5% z rozdílové částky 1 877,42 Kč, tj. 254 Kč. Tento doplatek, tedy 254 Kč, platí podle zákona zaměstnanec, na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady přešla pouze za situace, kdy by byl vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace ve smyslu ustanovení § 207 až 209 zákoníku práce.
Z celkové částky pojistného 767 Kč zaplatí zaměstnanec 425 Kč (171 + 254) a zaměstnavatel 342 Kč.
Zaměstnavatel současně oznamuje zdravotní pojišťovně na Hromadném oznámení zaměstnavatele kódem „J“ k datu 9.5.2013 ukončení registrace zaměstnance v kategorii osob, za které platí pojistné stát.
Nekorektní jednání zaměstnance
Na základě výkonu kontrolní činnosti jsem se setkal se situací, kdy zaměstnanec při nástupu do zaměstnání předložil zaměstnavateli doklad o evidenci na úřadě práce. Na základě této skutečnosti zaměstnavatel řádně použil pro splnění oznamovací povinnosti současně kódy „P“ a „I“ (viz výše) a odváděl pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu, která v žádném z měsíců nepřesáhla povolenou hranici poloviny minimální mzdy. Zaměstnanec však byl mezitím vyřazen z evidence na úřadě práce. Svému zaměstnavateli tuto skutečnost nesdělil a ten „v dobré víře“ nadále odváděl pojistné ze skutečné výše příjmu. Protože zaměstnanec neměl nárok na zařazení do některé z jiných skupin osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ (a tudíž nastupovala pro zaměstnavatele povinnost odvodu pojistného z minima 8 000 Kč), doměřila zdravotní pojišťovna při kontrole dlužné pojistné včetně penále.
Možnost řešení
Jako vždy, i v takovém případě platí, že zaměstnavatel musí mít průkazně zdokumentovány veškeré skutečnosti, které mají vliv na stanovení vyměřovacího základu, především pak v situacích, kdy nemusí při odvodu pojistného zákonné minimum dodržet. Kromě předložení dokladu o evidenci na úřadě práce bych v takovém případě doporučil písemné sdělení formou Čestného prohlášení, vystaveného zaměstnancem, dle vzoru:
Čestné prohlášení
Čestně prohlašuji, že jsem od data ... registrován(a) na Úřadě práce v ... jako uchazeč o zaměstnání. V případě ukončení evidence na úřadě práce sdělím tuto skutečnost mému zaměstnavateli ... neprodleně, nejpozději pak do osmi dnů ode dne ukončení této evidence. Jsem si vědom(a) důsledků, vyplývajících z neoznámení této skutečnosti mému zaměstnavateli.
Ve... dne ...
Jak v dalších měsících zaměstnání?
Pokud zaměstnanec již nadále není evidován na úřadě práce, pohlíží se na něj jako na osobu, na kterou se vztahují všechny ostatní zákonné podmínky. Nejedná-li se o osobu vyjmenovanou v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., musí být zabezpečen odvod pojistného alespoň ze zákonného minima 8 000 Kč, tedy včetně eventuálního dopočtu a doplatku pojistného do této částky. Pojistné se odvádí v případě poskytnutí neplaceného volna [pokud se nejedná o situace, vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 5 písm. a) až c) zákona č. 592/1992 Sb.] nebo z důvodu neomluvené absence apod. Podotýkám, že pojistné se neodvádí z neplaceného volna na základě registrace v kategorii osob, za které platí pojistné stát, a to i v případě, kdy tato registrace netrvá po celý kalendářní měsíc.
Ukončení zaměstnání nebo podnikání
Pokud je občan - pojištěnec zaměstnán, odvádí za něho pojistné zaměstnavatel, podniká-li jako osoba samostatně výdělečně činná, platí si pojistné sám formou záloh na pojistné a případného doplatku pojistného. Zcela jiná situace však nastává, pokud pojištěnec ukončí zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost. V této souvislosti lze konstatovat, že v kalendářním měsíci, ve kterém třeba i jeden trvalo zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost (s placením alespoň minimálních záloh), nevzniká pojištěnci v tomto měsíci z hlediska jeho účasti v systému veřejného zdravotního pojištění žádný problém. Potřeba řešení této záležitosti se však stane aktuální již v průběhu následujícího měsíce, kdy pojištěnec musí být registrován u zdravotní pojišťovny (alespoň po část měsíce) v některé z těchto skupin:
-
zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
-
osoba samostatně výdělečně činná [ § 5 písm. b) citovaného zákona],
-
osoba za kterou platí pojistné stát [ § 7 odst. 1 citovaného zákona].
Není-li splněna ani jedna z těchto kategorií, stává se pojištěnec na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny do této kategorie a zaplatit pojistné v částce 1 080 Kč.
Další možností je vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, a to buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti ve státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), nebo ve Švýcarsku podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009, nebo při dlouhodobém pobytu v zahraničí, kdy se musí jednat o nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců. Po návratu do České republiky je však vždy nutno průkazně doložit dobu výkonu výdělečné činnosti nebo pojištění tak, aby po pojištěnci nemohlo být jeho zdravotní pojišťovnou požadováno doplacení pojistného za dobu pojištěním v zahraničí nepokrytou.
Závěr
Na rozdíl od výše popsaných podmínek přípustnosti souběhu zaměstnání s evidencí na úřadě práce nelze ve zdravotním pojištění akceptovat souběh zaměstnání s výkonem samostatné výdělečné činnosti.