Tiché společenství je právní vztah dvou účastníků, z nichž jeden, označovaný jako tichý společník, se podílí vkladem na podnikání podnikatele - druhého účastníka. Z účasti mu vzniká právo na podíl na zisku. Harmonizační novela českého obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) přinesla v textu nadepsané právní úpravy některé změny a doplnění. Určitou korekci obchodního zákoníku přinesla pak tzv. technická novela. Vztah k textu právní úpravy tichého společenství mají pak i další novelizace. Snahou zákonodárce přitom bylo posílit postavení tichého společníka.
Tiché společenství
prof. JUDr.
Karel
Marek
CSc.
Smlouva o tichém společenství nachází svoji úpravu v České republice v ustanoveních § 673 až 681 obchodního zákoníku. U tohoto smluvního typu jsou čtyři ustanovení
kogentní
(§ 673 odst. 2, § 678, § 679 odst. 1, § 680).Podle § 263 odst. 2 se přitom strany nemohou dohodou odchýlit od základního ustanovení a od ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právních úkonů. Ostatní ustanovení jsou
dispozitivní
(viz § 263 obchodního zákoníku) a právní úprava není nijak bohatá. Je tedy možno konstatovat širokou možnost pro různá smluvní řešení.Ujednání v konkrétní smlouvě budou mít přednost před dispozitivním řešením zákonným. Aby šlo o smlouvu podle citované právní úpravy, musí tedy odpovídat základnímu ustanovení. Současně se musí respektovat pro tuto smlouvu stanovená písemná forma. Smlouvu o tichém společenství řadíme do kategorie typových (absolutních) obchodů, kterých se použije bez ohledu na povahu účastníků (viz ustanovení § 261 odst. 3 obchodního zákoníku).
Aby se jednalo o pojmenovanou smlouvu o tichém společenství (podle § 673 až 681 obchodního zákoníku), musí smlouva obsahovat podstatné části základního ustanovení této smlouvy.
Podle základního ustanovení (§ 673) se smlouvou o tichém společenství:
-
zavazuje tichý společník poskytnout podnikateli určitý vklad a podílet se jím na jeho podnikání a
-
podnikatel se zavazuje tichému společníkovi k placení části čistého zisku (po odečtení povinného přídělu do rezervního fondu, je-li podnikatel povinen tento fond vytvářet), vyplývající z podílu tichého společníka na výsledku podnikání.
Ve smlouvě o tichém společenství musí být dohodnut rozsah účasti tichého společníka na zisku a na ztrátě stejný. (Dříve použité slovo „dohodnut“ - zvolené harmonizační novelou - změnila tzv. technická novela na „dohodnutý“.)
Před harmonizační novelou nebyl podíl na zisku a na ztrátě stanoven stejný. Přitom podíl na ztrátě nebyl uveden v základním ustanovení, ale byl mimo základní ustanovení v
dispozitivní
úpravě. To obecně umožňovalo případně sjednávat podíl na ztrátě nižší než podíl na zisku. Realizovala se však zásadně opačná smluvní řešení. Novelizovaný text se tedy jeví pro tichého společníka příznivější.Podstatnými částmi smlouvy kromě přesného určení smluvních stran a vkladu (předmětu a hodnoty) - je:
-
závazek tichého společníka poskytnout podnikateli vklad a podílet se tímto vkladem na podnikání,
-
závazek podnikatele k placení části zisku, charakterizovaný základním ustanovením,
-
dohodnutý rozsah účasti na zisku a na ztrátě, a to stejný.
U společnosti s ručením omezeným a u akciové společnosti schvaluje smlouvu o tichém společenství a její změny valná hromada (s účinností od 1.1.2001).
Z textu zákona vyplývá, že není specifikováno, kdo může být tichým společníkem, zatímco druhého účastníka označuje zákon za podnikatele.
V praxi vznikají otázky, kdo může být tichým společníkem. Tichým společníkem může být po našem soudu jakákoli osoba.
Současně se kladou otázky, zda může být jakýkoli subjekt i v pozici podnikatele. Tuto otázku řešil již K. Eliáš a podle našeho názoru správně uvedl, že v situaci, kdy subjekt v pozici podnikatele (z hlediska smlouvy o tichém společenství) nebude podnikatelem, nelze uzavřít smlouvu o tichém společenství, ale případně jen smlouvu nepojmenovanou. Pokud by šlo o obchodněprávní vztah, byla by to smlouva nepojmenovaná uzavřená podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku.
Někdy se dovozuje, že se na tuto nepojmenovanou smlouvu vztáhnou analogicky ustanovení § 673 a násl. obchodního zákoníku, a to podle § 853 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tento názor nezastáváme. Domníváme se totiž, vzhledem k textu kogentního ustanovení § 269 odst. 1 obchodního zákoníku, že na jiné než jen (jak zákon v § 269 odst. 1 uvádí) pojmenované smlouvy (obsahující podstatné části smluv uvedených v základních ustanoveních smluvních typů) nelze ustanovení druhé hlavy třetí části obchodního zákoníku analogicky použít.
Analogické použití ustanovení § 673 až 681 obchodního zákoníku přímo ze zákona by tedy podle našeho soudu nebylo pro tzv. nepojmenovanou smlouvu (uzavřenou podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku) možné. Je však možné ve smlouvě uzavřené podle § 269 odst. 2 dohodnout použití zvolených ustanovení zákona, a to i z právní úpravy věnované smlouvě o tichém společenství.
Další otázkou je, zda jeden podnikatel může mít více tichých společníků na základě jednotlivých smluv. Přestože to zřejmě oslabí „tichost“ společníka, zákon takové situace po našem soudu nezakazuje. Nic ani nebrání tomu, aby se někdo stal tichým společníkem na podnikání většího počtu podnikatelů, a to na základě samostatných smluv.
Předmětem vkladu může být určitá peněžní částka, určitá věc, právo nebo jiná majetková hodnota využitelná při podnikání. Sporné je, zdali vkladem tichého společníka mohou být osobní výkony. V současné době spíše převládá názor, se kterým se ztotožňujeme, že osobní výkony (práce) nemohou být vkladem tichého společníka, i když to zákon výslovně nezakazuje. Jde o otázku spornou, zatím nejudikovanou. K provádění výkonů (prací) slouží totiž jiná právní úprava.
Tichý společník je povinen předmět vkladu předat podnikateli nebo mu umožnit jeho využití při podnikání v době smluvené, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Nestanoví-li se smlouvou jinak, stává se podnikatel převzetím věci, s výjimkou nemovitých věcí, jejím vlastníkem.
Je-li předmětem vkladu nemovitá věc, je podnikatel oprávněn k jejímu užívání po dobu trvání smlouvy.
Je-li předmětem vkladu právo (a smlouva nestanoví něco jiného), je podnikatel oprávněn po dobu trvání smlouvy k jeho výkonu.
Bude-li vkladem nemovitost nebo prováděn výkon práva a dojde-li ke ztrátě při podnikání, nemůže tedy - podle našeho názoru - ztratit tichý společník vlastnictví nemovitosti ani vložené právo. Rozsah jeho vkladu však bude při stejném rozsahu užívání a výkonu práva zkrácen.
Tichý společník se podnikání přímo neúčastní a nemůže tedy jednat a rozhodovat v konkrétních obchodních případech. Protože se ovšem jedná o jeho případný výnos či ztrátu, je třeba mu umožnit nahlížet do obchodní dokumentace a znát účetní závěrku. Zákon proto stanoví, že je tichý společník oprávněn nahlížet do obchodních dokladů a účetních záznamů týkajících se podnikání, na němž se účastní, a je oprávněn požadovat stejnopis účetní závěrky.
Pro určení podílu tichého společníka na výsledku podnikání je rozhodná účetní závěrka. Tichému společníku vzniká nárok na podíl ze zisku do 30 dnů po vyhotovení účetní závěrky.
Je-li podnikatelem právnická osoba, běží tato lhůta „do 30 dnů“ od schválení této závěrky v souladu s jejími stanovami, společenskou smlouvou nebo zákonem.
Zákon dále stanoví, že se o podíl na ztrátě zkracuje vklad tichého společníka. O podíl na zisku se v dalších letech snížený vklad zvyšuje a nárok na podíl na zisku vzniká společníku po dosažení původní výše vkladu.
Tichý společník přitom není povinen při podílu na ztrátě z podnikání svůj vklad doplňovat a na ztrátě se účastní jen do výše svého vkladu.
Při eventuálním podílu na zisku a případné ztrátě v následujícím období nelze požadovat vrácení zisku. Pokud by docházelo jen ke ztrátám, není sice podle obchodního zákoníku společník povinen vklad nijak doplňovat, jestliže by však byl celý jeho vklad vyčerpán, zaniká účast tichého společníka.
Smluvně je však zřejmě možno dohodnout možnost, aby tichý společník při ztrátě svůj vklad doplnil.
U tichého společenství vznikají práva a povinnosti z podnikání vůči třetím osobám pouze podnikateli (§ 678 odst. 1).
Tichý společník však ve stanovených případech za závazky podnikatele ručí, a to ve dvou případech:
-
jestliže je jeho jméno obsaženo ve firmě podnikatele, nebo
-
jestliže prohlásí osobě, s níž jedná podnikatel o uzavření smlouvy, že oba podnikají společně (§ 678 odst. 2).
Smyslem tichého společenství je právě jeho „skrytost“; vůči třetím osobám by se nemělo nijak projevovat. Pokud k projevení dojde určeným způsobem, má to zákonem stanovené důsledky.
Smlouva může být uzavřena na dobu určitou i neurčitou.
Účast tichého společníka podle obchodního zákoníku zaniká (§ 679 odst. 1):
-
uplynutím doby, na kterou byla uzavřena,
-
výpovědí, nebyla-li smlouva uzavřena na dobu určitou,
-
dosáhne-li podíl tichého společníka na ztrátě výše jeho vkladu,
-
ukončením podnikání, na něž se smlouva vztahuje,
-
prohlášením insolvenčního návrhu na majetek podnikatele nebo zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku (viz zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů),
-
prohlášením konkursu na majetek tichého společníka; ustanovení § 148 odst. 3 obchodního zákoníku se přitom použije přiměřeně.
Nestanoví-li smlouva jinou výpovědní lhůtu, lze smlouvu vypovědět nejpozději šest měsíců před koncem kalendářního roku (§ 679 odst. 2).
Kromě možností zániku účasti tichého společníka na podnikání, uvedených v obchodním zákoníku pro smlouvu o tichém společenství (§ 679), nelze vyloučit zánik i jiným zákonným způsobem, např. odstoupením od smlouvy podle § 344 a násl. obchodního zákoníku, zmařením účelu smlouvy podle § 356 a násl. obchodního zákoníku, dohodou podle § 570 občanského zákoníku.
Před uplynutím doby stanovené pro trvání tichého společenství je možno domáhat se u soudu zrušení závazků z této smlouvy, jsou-li proto důležité důvody. Bude vždy záležet na posouzení daného případu. To platí i pro smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Jde o relativně novou právní úpravu (§ 679a) přijatou harmonizační novelou. Otázkou však je, jak pružně se ji podaří provádět. Jde o to, aby např. nebyl eventuálně dříve zkonzumován vklad tichého společníka, než dojde ke zrušení závazků.
Při zániku účasti tichého společníka je podnikatel povinen vrátit tichému společníkovi vklad zvýšený nebo snížený o jeho podíl na výsledku podnikání (§ 680). Pokud by byly vkladem individuálně určené věci, které mezitím zanikly, pak by se musela poskytnout náhrada.
V posledním ustanovení obchodního zákoníku k tomuto smluvnímu typu je určeno, že pokud z ustanovení § 673 až 680 nevyplývá něco jiného, má tichý společník ohledně svého vkladu právní postavení, jaké má věřitel ohledně své pohledávky, není však oprávněn požadovat vrácení svého vkladu před zánikem smlouvy.
Tiché společenství, a v tom je jeho smysl, umožňuje soustředit u podnikatelů jistý rozsah volných prostředků (jenž by jinak nebyly k podnikání přímo určeny), a tím přispívá k zapojení do podnikatelské činnosti subjektů, které se z nejrůznějších důvodů nechtějí podílet na podnikání jinými formami.
Vzhledem k dispozitivnosti a stručnosti právní úpravy jsou otevřeny nejrůznější široké možnosti smluvních ujednání (s výjimkou respektování kogentních ustanovení) „ušitých na míru“ pro daný případ. Vzhledem k tomu, že tichými společníky bývají často fyzické osoby bez zkušeností v oblasti podnikatelské i smluvní (kteří se odhodlávají, jak praxe ukazuje, ke konzultaci až v případě reálné hrozby ztráty svého vkladu), lze říci, že konstatování o právní pomoci, která je vhodná obecně při přípravě a vzniku smlouvy, zde platí ve zvýšené míře.
Pro případ eventuálního sjednávání nepojmenovaných smluv, které by nemohly obsahovat podstatné části tohoto smluvního typu a místo podnikatele by vystupoval jiný subjekt, nedoporučujeme spoléhat na analogické použití ustanovení smluvního typu o tichém společenství a nepojmenovanou smlouvu doporučujeme koncipovat s bohatým obsahem a případným odkazem na použití ustanovení tohoto smluvního typu.
Smlouvu o tichém společenství převzal do své úpravy i nový občanský zákoník. Zatím není zřejmé, kdy nabude účinnosti. Dosud je určeno, že to bude k 1.1.2014.