Opětovná kasační stížnost I.

K předpisům:

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 8.6.2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05, je smyslem § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. to, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již vyslovil svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil. To neplatí v případě, kdy Nejvyšší správní soud vytkl nižšímu soudu toliko procesní pochybení, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav. Významem uvedeného ustanovení se zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 8.7.2008, čj. 9 Afs 59/2007-56. Podle rozšířeného senátu je toto ustanovení "odrazem závaznosti právního názoru pro krajský soud v dalším řízení a tím, že vylučuje možnost brojit proti němu kasačními námitkami, vylučuje i možnost Nejvyššího správního soudu, aby sám svůj původní závazný právní názor k nové kasační stížnosti v téže věci revidoval".

Zruší-li Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu, pak po vydání nového rozsudku je třeba vždy pečlivě poměřovat, zda je možno podat opětovnou kasační stížnost. Přitom nesprávný úsudek může být v tomto zásadní. To z důvodu, že podání kasační stížnost tam, kde ji zákon nepřipouští, může vést k marnému uplynutí lhůty pro podání ústavní stížnosti. Pro účely posouzení pak může být určitým vodítkem skutečnost, zda Nejvyšší správní soud zrušil jen rozsudek soudu nebo s ním i prvotně žalované rozhodnutí. Pokud by došlo jen ke zrušení rozsudku soudu, pak by zpravidla měla být opětovná kasační stížnost přípustná. Uvedené však nemusí být pravidlem, přičemž se vztahuje jen na věci řešené Nejvyšší správním soudem po 1.1.2012, kdy došlo ke změně soudního řádu správního.