Podvod na DPH – prokázání skutečného poskytovatele
plnění
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 6. 9. 2012, Gábor Tóth,
C-324/11, dosud nezveřejněný ve Sbírce
rozhodnutí.
„…skutečnost, že osoba povinná k dani neověřila, zda existuje právní vztah mezi
pracovníky zaměstnanými na stavbě a vystavitelem faktury ani zda tento vystavitel nahlásil své
pracovníky, nepředstavuje objektivní okolnost umožňující dojít k závěru, že příjemce faktury věděl
nebo musel vědět, že se podílí na plnění, které je součástí podvodu na CPH, pokud tento příjemce
neměl žádné
indicie
odůvodňující podezření, že na straně uvedeného vystavitele došlo k
nesrovnalostem či podvodu. Nárok na odpočet daně tedy nelze z uvedeného důvodu odmítnout přiznat,
jsou-li hmotněprávní a formální podmínky stanovené uvedenou směrnicí pro uplatnění tohoto nároku
splněny.“„Pokud daňový orgán předloží konkrétní
indicie
o existenci podvodu, nebrání směrnice
2006/112 ani zásada daňové neutrality zajisté tomu, aby vnitrostátní soud v rámci sporu mezi osobou
povinnou k dani a daňovým orgánem, jehož předmětem je odmítnutí přiznat nárok na odpočet daně,
ověřil, zda vystavitel faktury uskutečnil dotčené plnění osobně, a aby za tímto účelem přihlédl ke
všem okolnostem projednávaného případu, včetně okolností uvedených v první a druhé otázce položené
předkládajícím soudem.“„Je však třeba konstatovat, že takové ověření nemůže zpochybnit úvahy, ze kterých
vycházejí odpovědi na první tři otázky, pokud daňový orgán z hlediska objektivních okolností
neprokáže, že dotyčná osoba povinná k dani věděla nebo musela vědět, že plnění uplatňované k
odůvodnění nároku na odpočet daně bylo součástí podvodu spáchaného vystavitelem faktury či jiným
hospodářským subjektem vystupujícím na předcházejícím stupni dodavatelského
řetězce.“
„…zásada daňové neutrality tomu, aby vnitrostátní soud na základě celkového přezkumu
všech okolností projednávaného případu ověřil, zda vystavitel faktury uskutečnil dotčené plnění
osobně. V takové situaci, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, lze však nárok na odpočet daně
odmítnout přiznat pouze tehdy, pokud daňový orgán z hlediska objektivních okolností prokáže, že
příjemce faktury věděl nebo musel vědět, že plnění uplatňované k odůvodnění nároku na odpočet daně
bylo součástí podvodu spáchaného uvedeným vystavitelem či jiným hospodářským subjektem vystupujícím
na předcházejícím stupni dodavatelského řetězce.“
V uvedené věci Soudní dvůr EU řešil případ, kdy odběratel přijal stavební práce, které
však patrně uskutečnila osoba odlišná od jeho dodavatele. Byla tak řešena otázka, zda jinak bezvadná
faktura, na níž je však uvedena osoba odlišná od skutečného poskytovatele plnění, zakládá nárok na
DPH.
V praxi se pak jedná o velmi častý předmět sporu, kdy správce daně vyzývá daňový subjekt k
prokázání toho, zda plnění poskytla osoba uvedená na faktuře. K tomuto dochází zejména u
nekontaktních dodavatelů, kteří nadto velmi často ani řádně neplní své daňové povinnosti. Z rozsudku
Soudního dvora EU pak lze seznat, že ten takovéto případy posuzuje jiným pohledem, než česká daňová
správa. Soudní dvůr EU si uvědomuje, že podvody na DPH jsou negativním důsledkem spojeným s touto
daní, které se nelze nijak vyhnout. Z tohoto důvodu lze tak požadovat, aby škody spojené s těmito
podvody nesl prioritně stát. Výjimkou z tohoto pravidla jsou pouze případy, kdy daňový subjekt
zapojený do podvodných transakcí o těchto věděl či při vynaložení rozumné míry obezřetnosti vědět
musel. V těchto případech pak lze odejmout takovéto osobě nárok na odpočet či jiné daňové
zvýhodnění.
Rozsudek tak lze shrnout s tím, že je povinností správce daně i v případě prokázání toho,
že plnění bylo poskytnuto osobou odlišnou od osoby uvedené na faktuře, prokázat vědomost daňového
subjektu o těchto podvodech či o tom, že je poskytováno plnění osobou odlišnou od osoby uvedené na
faktuře. Bez toho nelze daňovému subjektu odejmout nárok na odpočet. Takovýto postup by byl v
rozporu se zásadami daňové neutrality, právní jistoty a proporcionality.