Zdaňování společností v Evropské unii, 21. část - Řecko

Daň z příjmů právnických osob je uvalována na čistý zdanitelný příjem společností ze všech zdrojů specifikovaných v řeckých daňových zákonech. Až do konce roku 2008 Řecko uplatňovalo systém vynětí, což znamenalo, že zisky, které byly zdaňovány na úrovni společností, již nebyly po rozdělení zdaňovány na úrovni společníků. Takto tomu však s účinností od 1. 1. 2009 již není, neboť Řecko nyní uplatňuje srážkovou daň z dividend vyplácených akciovou společností akcionářům (srážková daň se nadále neuplatňuje u výplat podílů na zisku společnosti s ručením omezeným). Tuto novou úpravu Řecko zavedlo v návaznosti na řízení před Soudním dvorem Evropské unie, kde čelilo žalobě Evropské komise ohledně rozdílného daňového režimu při výplatě dividend od nerezidentních společností oproti režimu zdaňování dividend vyplácených rezidentními společnostmi -případ C-406/07.

Pravidla zdaňování společností byla poprvé představena v zákoně o dani z příjmů právnických osob (LD 3843/1958) a poté i v zákoně o dani z příjmů fyzických osob (LD 3323/1955). Oba zákony prošly mnoha novelami a v roce 1994 byly kodifikovány do zákona č. 2238/1994 Sb., což vedlo k novelizaci řady dalších zákonů.

Poplatníky daně z příjmů právnických osob v Řecku jsou:

Při určování rezidenství je rozhodujícím kritériem místo skutečného vedení společnosti.

Zdaňovacím obdobím je fiskální rok, který se shoduje s kalendářním rokem. Fiskální rok je vázán na období státního rozpočtu, kdežto účetní období (finanční rok) je obdobím určeným dle podnikatelských aktivit společnosti (a zpravidla jím nebývá kalendářní rok).

Pokud finanční rok společnosti končí v období od 1. 8. předchozího kalendářního roku do 31. 7. příslušného fiskálního roku, uplatní se speciální zdaňovací období. Např. ve zdaňovacím období roku 2010 dojde ke zdanění příjmu za finanční rok, který končí v období mezi 1. 8. 2009 a 31. 7. 2010.

V případě neziskových organizací dochází ke zdanění vždy za období předchozího kalendářního roku.

Finančním rokem je 12měsíční období, běžně končící 30. 6. anebo 31. 12. Pokud společnost zahajuje, končí nebo pozastavuje svou činnost, finanční rok může být i obdobím kratším než 12 měsíců. V případě, že společnost zahajuje svou činnost, může být finanční rok i obdobím delším než 12 měsíců, nesmí však překročit 24 měsíců. Pokud společnost zamýšlí změnit konec finančního roku, musí podat žádost, která podléhá schválení finančním úřadem. Tuto žádost je nutno podat alespoň 1 měsíc před plánovaným koncem finančního roku. Při první změně konce finančního roku se nemusí tato žádost podávat, postačí oznámení finančnímu úřadu.

Organizační složky nerezidentních společností (v nichž mají zahraniční společnosti alespoň 50% podíl), mohou finanční rok určit v souladu s finančním rokem své mateřské společnosti.

Zdanitelným příjmem jsou čisté zisky společnosti dle účetnictví.

Společnosti si mohou zvolit, zdali povedou účetnictví v souladu s IFRS anebo národními účetními standardy. Pokud se rozhodnou pro IFRS, musí připravit tzv. odsouhlasení účetních zápisů tak, aby bylo možno stanovit zdanitelný příjem. Pokud jsou účetní knihy založeny na principech daňového účetnictví, je daňový základ zjistitelný přímo z této evidence bez nutnosti dalších úprav.

Pro účely daně z příjmů se příjmy dělí do 5 kategorií, přičemž při výpočtu zdanitelného příjmu se nejprve zjistí čistý příjem za tu kterou kategorii a poté jsou všechny tyto čisté příjmy za jednotlivé kategorie sečteny. Ztráty z jedné kategorie příjmů tedy mohou být započteny proti zisku z jiné kategorie příjmů v rámci téhož zdaňovacího období.

Kategorie příjmů jsou následující:

A-B: příjem z nemovitého majetku (pozemky, budovy),

C: příjem z movitého majetku (investiční příjem),

D: příjem z podnikání,

E: příjem ze zemědělství,

F: příjem z jiných zdrojů.

Zdanitelný příjem společnosti je zvyšován o částku odpovídající osvobozenému nebo speciálně zdaněnému příjmu, který odpovídá rozděleným ziskům, zvýšeným o příslušnou daň z příjmů.

Osvobozenými příjmy jsou např.:

Náklady související s podnikáním jsou daňově uznatelné za předpokladu, že jsou:

Ministerstvo financí každý rok vydává pokyn, v němž v souladu s nejnovější judikaturou a správní praxí uvádí seznam daňově uznatelných nákladů (a od roku 2006 i daňově neuznatelných nákladů). Tento seznam je závazný pro finanční úředníky při daňové kontrole, avšak není vyčerpávající.

Mezi nejčastější náklady patří:

Mezi nejčastější náklady patří:

Ztráty veškerých entit, pokud vznikly z jejich podnikatelské činnosti a ze zemědělství, mohou být převáděny do následujících 5 let. Ztráty z jiných kategorií příjmů nejsou převoditelné do dalších let. Zpětný převod ztrát není možný. V případě fúze nejsou ztráty zanikající společnosti uplatnitelné jejím právním nástupcem.

Daňové ztráty ze zahraničí mohou být započteny pouze vůči ziskům ze zahraničí.

Sazba daně z příjmů právnických osob pro společnosti v kalendářním roce 2010 činila 24 % (v letech 2007-2009 činila 25 %). Pro fiskální rok 2010 (tj. příjem za období od 1. 8. 2009 do 31. 7. 2010) se na příjem společností uplatní 25 %. Tato sazba daně bude ve fiskálních letech 2011-2014 snižována o 1 % za každý rok až na konečných 20 %. Tedy sazba daně z příjmů pro kalendářní rok 2011 činí 23 % a pro fiskální rok 2011 činí 24 %. Distribuované zisky zohledněné v účetních výkazech k 31. 12. 2010 podléhají 40% sazbě daně. Sazba daně pro partnershipy činí 20 % z příjmů, které jsou zdaňovány na úrovni společníků - fyzických osob.

Pro joint ventures, společnosti soukromého práva a sdružení sazba daně činí 25 %. Na rezidentní neziskové organizace a nadace pro veřejné účely (včetně církví) se uplatní stejná sazba daně jako na společnosti, pouze s výjimkou příjmů z pronájmu nemovitostí (budov a pozemků), kde sazba daně činí 20 %.

V Řecku není možné skupinové zdanění.

V Řecku nejsou na příjmy společností uvalovány jiné daně.

Rezidentní společnosti, organizační složky nerezidentních společností a nerezidentní společnosti musí roční daňové přiznání podat do 4 měsíců a 10 dnů od konce jejich finančního roku. Daňové přiznání vychází z účetních výkazů za finanční rok.

Daň může být vyměřena:

Daň lze vyměřit maximálně do 5 let od konce roku, ve kterém mělo být podáno daňové přiznání. V určitých případech však tato lhůta činí 10 let (např. podvodné jednání daňového subjektu podporované správcem daně). V případě nepodání daňového přiznání tato lhůta činí 15 let. Pokud je však daňové přiznání podáno v posledním roce, kdy lze daň vyměřit, je tato lhůta prodloužena o 3 roky (od roku, v němž daňové přiznání bylo podáno).

V případě použití fiktivních nebo zfalšovaných dokladů, a to jak na straně příjemce, tak na straně poskytovatele, je lhůta prodloužena o 2 roky.

Daň je splatná v osmi měsíčních splátkách. První musí být zaplacena ve lhůtě pro podání daňového přiznání a dalších sedm nejdéle do posledního pracovního dne každého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bylo podáno daňové přiznání. Společnosti musí rovněž poukazovat zálohové platby ve výši 80 % z příjmu uvedeného v daňovém přiznání (100 % v případě rezidentních bank a poboček nerezidentních bank). Pro nové společnosti tato zálohová daň činí pouze 50 % během prvních 3 let od zahájení činnosti.

Za pozdní platbu daně se uvaluje pokuta ve výši 1,5 % za každý den prodlení, maximálně však 300 %. Po dohodě s finančním úřadem tato pokuta může činit pouze 1 %. Za pozdní podání daňového přiznání se uvaluje daňová přirážka ve výši 1 % daňové povinnosti za každý den zpoždění, maximálně však 100 %. Za podání chybného daňového přiznání tato daňová přirážka činí 2 %, maximálně však 200 %. Pokud daňové přiznání podáno není, tato přirážka činí 2,5 %, maximálně však 200 %.

V Řecku neexistuje systém závazných posouzení. Daňové subjekty ale mohou klást písemné dotazy na Ministerstvo financí, které na tyto dotazy písemně odpovídá. Ačkoli tyto odpovědi ministerstva nejsou pro nikoho právně závazné (ani pro správce daně), jsou tyto v praxi respektovány.

Na výplatu dividend vyplácených rezidentní společností rezidentům (ať fyzickým či právnickým osobám) se uplatňuje 10% srážková daň. Tato srážková daň se však neuplatňuje na výplatu podílů společnosti s ručením omezeným. Před 1. 1. 2009 se žádná srážková daň z dividend neuplatňovala - ani na výplatu dividend z akciových společností. Tato srážková daň je konečná.

Pokud jsou však dividendy vypláceny zahraniční společností, uplatní se 20% srážková daň. Tato daň je započitatelná vůči finanční daňové povinnosti poplatníka, avšak pouze do výše odpovídající řecké dani. Rozdílný postup při zdaňování dividend vyplácených rezidentními a nerezidentními společnostmi byl shledán v rozporu se základními svobodami EU. Řecko tak čelilo nejdříve výzvě Evropské komise, aby odstranilo diskriminační zdanění dividend. Jelikož Řecko ve lhůtě stanovené Evropskou komisí rozdílný režim zdaňování dividend neupravilo, spor se dostal k Soudnímu dvoru Evropské unie dne 4. 9. 2007, sp. zn. C-406/07. Rozsudek ve věci byl vydán 23. 4. 2009 a zněl v neprospěch Řecka. Na základě toho Řecko připodobnilo daňové posouzení dividend vyplácených řeckým rezidentům - fyzickým osobám od společností z Evropské unie režimu zdaňování dividend vyplácených řeckými akciovými společnostmi, kde zavedlo 10% srážkovou daň. Závěry z tohoto případu je možné vztáhnout i na posouzení dividend vyplácených řeckým rezidentním společnostem od společností z Evropské unie.

V případě výplaty dividend od rezidentních společností z jiného členského státu Evropské unie řeckým mateřským společnostem se v souladu se Směrnicí o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností (90/435/EEC) srážková daň neuplatní. Podmínky uplatnění osvobození jsou následující: 10% (15% do 31. 12. 2008) účast řecké mateřské společnosti po dobu alespoň dvou let. Ve vztahu ke Švýcarsku Řecko uplatňuje osvobození od dividend podle původních podmínek směrnice 90/435/EEC, tj. držba alespoň 25% podílu po dobu minimálně dvou let.

Vnitrostátní úroky podléhají srážkové dani ve výši 20 % pouze v případě, kdy dlužníkem je fyzická osoba (tedy nikoli podnik ani podnikatel). Příjem z derivátových transakcí podléhá 15% srážkové dani. Licenční poplatky srážkové dani nepodléhají.

Pokud jde o transakce s nerezidentními společnostmi, na úrok je uvalována 10% srážková daň - a to pokud jde o úrok z bankovních depozit v EUR a úrok z repo transakcí. Veškeré ostatní úroky podléhají 25% srážkové dani. Řecko implementovalo . Na základě této směrnice by měly být úroky a licenční poplatky osvobozeny. Řecko má však až do 30. 6. 2013 výjimku z uplatňování této směrnice, podle níž může úroky a licenční poplatky zdaňovat 5% srážkovou daní.

Čistý zisk dle výkazu zisků a ztrát: