Místo plnění u jednotlivých druhů služeb

Český podnikatel, plátce DPH, opraví německému živnostníkovi stroj. Protože nebylo nákladné stroj přepravit, tak jej německý zákazník přivezl k opravě do dílny do Čech. Při vystavování daňového dokladu opravář zjistil, že německý podnikatel není plátce DPH, a proto požadoval předložit živnostenské nebo jiné oprávnění prokazující podnikatelskou činnost zákazníka. Po obdržení kopie živnostenského oprávnění si český podnikatel kopii založil, vystavil fakturu bez DPH a uvedl ji na řádku 26 daňového přiznání. Protože český podnikatel neznal německý zákon o DPH, zvažoval, zda uvést na daňovém dokladu slovní spojení „daň odvede zákazník“, když podle § 9 ZDPH pouze určil, že místo zdanění je v Německu. Nakonec zalistoval ve Směrnici 2006/112/ES, kde podle článku 44 nejdříve taktéž posoudil, že místem poskytnutí služby je Německo a poté si v článku 196 Směrnice přečetl: Analogii pak našel český podnikatel i v českém ZDPH v § 6l. Ten řeší opačnou situaci – českého podnikatele, neplátce DPH, který se stává identifikovanou osobou po obdržení služby od osoby neusazené v tuzemsku (např. od německého opraváře). Ověřením přes Směrnici a český zákon sice nabyl dojmu, že v Německu zdaní opravu stroje jeho zákazník, který se tam z titulu přijetí služby bude muset zaregistrovat k DPH, ale pro klid duše ještě požádal německého daňového poradce o prověření, zda opravdu daň odvede v Německu jeho zákazník a on může v klidu spát, že mu v Německu nehrozí daňové riziko.

O několik dnů později dostal český podnikatel opět zakázku od podnikatele z jiného členského státu. Tentokrát bylo komplikované přepravit stroj do tuzemska, takže se náš podnikatel vypravil stroj opravit do Rakouska. V souladu s § 9 ZDPH bylo místo plnění v Rakousku, český podnikatel službu opět vykázal v daňovém přiznání na řádku 26 a opět raději ověřil u rakouského daňového poradce, zda daň v Rakousku odvede tamní podnikatel, který v době realizace zakázky nebyl v Rakousku plátcem DPH.

Německý občan, osoba nepovinná k dani, si našel v ČR přítelkyni a rozhodli se v Praze uzavřít svatbu. K tomu bylo zapotřebí mít přeloženo několik listin, a proto o tuto službu požádal českého překladatele, plátce DPH. Protože se jednalo o službu pro osobu nepovinnou k dani, bylo místo plnění stanoveno ve státě sídla poskytovatele, tedy v ČR. Český překladatel proto vystavil fakturu s českou daní a uvedl ji na řádku 1 daňového přiznání a v oddíle A.5. kontrolního hlášení, a to i přesto, že celková výše úplaty přesahovala deset tisíc korun.

Obchodní firma ze Švýcarska, státu mimo EU, je plátcem DPH v ČR. Daňové přiznání této švýcarské firmy zpracovává český daňový poradce, plátce DPH. Podle základního pravidla by bylo místo plnění ve Švýcarsku, podle státu sídla příjemce služby, ale protože Švýcarsko je z pohledu DPH třetí zemí, tak je potřeba ještě zjistit, kde dochází k využití přijaté služby. Protože se jedná o daňová přiznání pro finanční úřad v ČR, dochází k využití služby v tuzemsku, a proto je místem plnění tuzemsko. Český daňový poradce vystaví fakturu za svoji službu s českou DPH.

Stavební firma z ČR dostane zakázku v podobě výstavby rodinného domu v Německu. Protože se jedná o službu vztahující se k nemovitosti, bude místem zdanění Německo. Česká firma se poskytnutím služby stane plátcem DPH v Německu. Fakturu vystaví s německou daní, kterou následně tamnímu úřadu odvede. Pokud by se výstavba týkala např. výrobní haly a příjemcem faktury by byl německý plátce DPH, vystavila by česká firma fakturu bez daně a nemusela by se v Německu registrovat. Daň by vypořádal příjemce faktury. Služba spojená s nemovitostí mimo tuzemsko se nevykazuje v souhrnném hlášení, pouze v daňovém přiznání na řádku 26.

Česká firma si najala českého dopravce, aby odvezl jejich zaměstnance na veletrh do Mnichova, na kterém tato česká firma vystavuje. Dopravce vystaví za přepravu osob fakturu, na které bude úsek po území ČR osvobozen od DPH a úsek od hranice s Německem do Mnichova s německou daní.

Agentura ABC pořádá v Plzni vzdělávací seminář na téma DPH v intrakomunitárních dodávkách z pohledu českého předpisu. Na seminář se přihlásil, mimo jiné, zaměstnanec české firmy pan Novák a český zaměstnanec německé firmy pan Svoboda. Oba chtějí po agentuře fakturu a oba ji dostanou s českou daní, byť německá firma poskytla agentuře ABC své německé DIČ. Důvodem je, že zaplacená částka za seminář je opravňuje ke vstupu na tuto vzdělávací akci, a proto je místo plnění v ČR a podléhá české sazbě DPH. Stejné je to, když do pražské arény přijede koncertovat známý zpěvák z USA. Opět budou vstupenky s českou DPH bez ohledu na to, kdo si je zakoupí.

Firma se sídlem ve Velké Británii bez provozovny v ČR si objednala u české agentury ABC vzdělávací seminář s místem konání v Praze. Protože úplata není za oprávnění ke vstupu, ale za vzdělávací seminář „na míru“, vystaví česká firma fakturu bez DPH s poznámkou, že daň odvede zákazník. Diskutabilní je varianta, když by si firma z Velké Británie objednala seminář, na který by si pak sama pozvala zaměstnance dceřiných a sesterských společností. Zde by zřejmě záleželo, zdali by od těchto firem vybírala jen podíl na nákladech souvisejících s uspořádáním interního semináře „na míru“ dle požadavků skupiny (se zdaněním ve státě sídla dceřiných a sesterských společností) nebo účastnický poplatek za seminář (s českou daní, protože se seminář konal v ČR).

Česká firma zaplatila účastnický poplatek za možnost vystavovat své produkty na veletrhu v Polsku. V rámci servisu, který výstaviště poskytuje, si česká firma najala na pár hodin zaměstnance výstaviště, aby jí pomohl se sestavením veletržního stánku a s instalací vystavovaných produktů. Za tuto službu dostala následně česká firma daňový doklad bez DPH s poznámkou v polštině, že daň odvede zákazník. Přijatá služba byla poté uvedena v základní sazbě daně v daňovém přiznání na řádcích 5 a 43.

Německý občan, pan Schwarz, si na oslavu svých padesátých narozenin v příhraniční hospodě na území ČR objednal vystoupení populární německé kapely. Protože se jednalo o profesionální hudební uskupení, a tedy osobu povinnou k dani, musela po vystoupení poslat na Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj žádost o registraci k DPH v ČR dle § 6c odst. 2 ZDPH a panu Schwarzovi vystavit doklad s českou daní, protože kulturní služba byla poskytnuta osobě nepovinné k dani na území ČR.

Pan Novák jel v pondělí ráno vlakem vyjíždějícím z Chebu do Norimberku. V jídelním voze si dal snídani a na účtence si všiml, že byla účtována s českou daní. Večer se vracel vlakem, který zahajoval jízdu v Norimberku. Opět zašel do jídelního vozu a objednanou večeři platil včetně německé DPH. Místo zdanění se neodvíjí od cesty konkrétního cestujícího, ale od místa, kde zahájí přepravu vlaková souprava. Pokud by jel vlak do Chebu např. z Paříže a pan Novák by nastoupil v Norimberku, tak by cestou do Chebu jedl jídlo zahrnující francouzskou DPH.

Půjčovnu automobilů v Praze navštívil 1. října jednatel společnosti z Velké Británie a půjčil si na dva týdny osobní automobil k využití při obchodních schůzkách po ČR. Půjčovna vyúčtovala nájem s českou daní, protože se jednalo o krátkodobý pronájem.

Pan Nový má bydliště v ČR, ale již pět let pracuje ve Velké Británii. Do ČR létá v létě na dovolenou a pak na Vánoce. Letos se rozhodl, že stráví v ČR celých 5 týdnů dovolené a po tuto dobu si pronajal v půjčovně v Praze vůz, že bude cestovat. Byť se pan Nový obvykle zdržuje ve Velké Británii, tak místem zdanění pronájmu bude ČR, protože je to jeho bydliště. Pronájem bude s českou daní.

Pan Novák emigroval z tehdejšího Československa a od roku 1973 žije v Anglii. Letos v létě chtěl vnoučatům ukázat svoji rodnou zemi. V půjčovně v Plzni si pronajal na měsíc a půl obytný přívěs za účelem cestování po ČR. Protože pan Novák žije v Anglii, kde má i rodinu, podléhal tento pronájem zdanění v Anglii. Půjčovna vystavila doklad za pronájem bez české daně a se svým daňovým poradcem začala řešit, jak splní daňovou povinnost v Anglii.

Česká firma pronajala dlouhodobě elektronicky poháněný vozík pro invalidy německému občanovi žijícímu v Německu. Pronájem v tomto případě nepodléhá zdanění v ČR, ale v Německu.

Český podnikatel, plátce DPH, zprostředkovává jménem a na účet pana Novotného koupi nemovité věci v rakouských Alpách. Protože v případě prodeje nemovité věci je místo zdanění tam, kde se nemovitá věc nachází, bude tam i místo zdanění zprostředkovatelské služby. Český podnikatel vystaví panu Novotnému doklad bez české DPH a bude řešit, jak odvést z tohoto plnění daň v Rakousku.

Český občan si objedná cihly na stavbu domu v Polsku a domluví přepravu u české firmy. Protože se jedná o přepravu zboží mezi členskými státy pro osobu nepovinnou k dani, je místo zdanění ve státě, kde přeprava zboží začíná, tedy v Polsku. Český přepravce nemůže vystavit fakturu s českou daní, ale musí si splnit svoji daňovou povinnost v Polsku.

Pan Wolfram z Německa si přijede nechat opravit auto do servisu v ČR. Protože je pan Wolfram osobou nepovinnou k dani, vystaví mu autoservis účtenku s českou DPH.

Pan Xia, občan Čínské lidové republiky s bydlištěm v Pekingu, se nechal zastupovat českým advokátem ve sporu s hotelem v Praze, s jehož službami nebyl spokojen. Protože pan Xia má bydliště ve třetí zemi a poskytnutá služba patří do skupiny služeb vyjmenovaných v § 10h ZDPH, vystavil český advokát doklad bez české DPH.

Pan Pavel, plátce DPH v ČR, nabízí hostitelství webových stránek. O jeho službu projevili zájem i pan Dietrich z Berlína a pan Janusz z Polska. Faktury má pan Pavel vystavit na adresy v domovských státech těchto zákazníků, stejně tak IP adresy počítačů, z nichž oba zákazníci s panem Pavlem komunikují, pocházejí ze států, kde mají oba bydliště, tedy v případě pana Dietricha z Německa a pana Janusze z Polska. V souladu s článkem 24c Prováděcího nařízení má pan Pavel dva důkazy, které si neprotiřečí a určují místo zdanění tam, kde každý ze zákazníků bydlí. Pan Pavel využije zvláštního režimu jednoho správního místa a zaregistruje se na Finančním úřadě pro Jihomoravský kraj, aby nemusel být registrován kvůli daňovým povinnostem ve státech svých zákazníků. Pan Pavel bude postupovat dle § 110a a dále ZDPH. Jeho zdaňovacím obdobím pro tento zvláštní režim bude kalendářní čtvrtletí s povinností podat přiznání do 20 dnů po skončení čtvrtletí. Daň odvede Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj v eurech.