Smluvní pokuta v občanském zákoníku

Úpravu smluvní pokuty nalezneme v § 2048 a následujících NOZ. To je rozdíl oproti právní úpravě minulé, kdy jsme znali smluvní pokutu jak v obchodním zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb. - zrušen), tak v zákoníku občanském (zákon č. 40/1964 Sb. - zrušen). Nová právní úprava tudíž přinesla , což je nutné kvitovat. Povahou je smluvní, někdy také konvenční, pokuta sankcí za to, že jedna ze stran nesplní nějakou svoji povinnost vyplývající ze smlouvy (je v prodlení, plnění není řádné apod.).

Základní pravidlo smluvní pokuty stanovuje ustanovení § 2048 NOZ následovně:

Z daného paragrafu plyne několik důležitých poznatků:

Zákon neupravuje podobu, v jaké musí být smluvní pokuta sjednána. Je tudíž možné, aby nebyla upravena písemně, ale např. . Je však třeba připomenout, že taková forma smluvní pokuty bude v případě sporu obtížně prokazatelná. Je tudíž na stranách smluvní pokuty, aby pečlivě zvážily, jak ji sjednají, a vyhnuly se případné důkazní nouzi. Pokud ve smlouvě není určena přesná výše smluvní pokuty, je nutné stanovit alespoň (např. procentem z ceny, dlužné částky, výši lze určovat za den i jinou časovou jednotku, je také možné základem stanovit veličinu, která je proměnlivá, jako třeba měnový kurs k určitému datu).

V praxi jsou časté spory týkající se . Je primárně na stranách, aby si ujednaly, kolik se v případě porušení smluvní povinnosti bude plnit, ovšem je nutné mít na paměti (ustanovení § 2051 NOZ: . Nově je nutné v případě, že dojde k soudnímu řízení, jehož předmětem je placení smluvní pokuty, uplatnit námitku toho, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká. Soud sám z úřední povinnosti k nepřiměřené výši pokuty nepřihlíží (to je rozdíl oproti staré právní úpravě). Hovoříme také o tzv. moderačním právu soudu snížit smluvní pokutu. Strany si ve smlouvě nemohou dohodnout, že se na ně toto právo neuplatní (soud tedy má vždy možnost, pokud je mu to navrženo, nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit).

Otázkou je, co znamená . Tento pojem vykládaly soudy i za minulé právní úpravy a o jejich závěry se můžeme opřít i dnes. Soud vždy bude zvažovat výši škody, která porušením smluvní povinnosti vznikla, délku trvání porušení povinností a jednotlivé okolnosti případu.

Pro přehled uvádíme alespoň některé judikáty, ze kterých je však patrné, že konkrétní výše nepřiměřené smluvní pokuty nelze jednoznačně určit:

Smluvní pokuta má také charakter . Zákon v ustanovení § 2050 stanoví:

To v praxi znamená, že pokud si strany ve smlouvě nic jiného nesjednají (jelikož mohou, citované ustanovení je tzv. , tedy lze ho dohodou stran vyloučit), bude smluvní pokuta sloužit jako . Což může být někdy výhodné, někdy naopak. Představme si situaci, kdy bude uzavřena smlouva o vytvoření nějakého díla (například rekonstrukce kancelářské budovy), ve smlouvě bude sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč denně v případě prodlení jedné ze stran. Posléze skutečně nastane prodlení a začne „nabíhat“ smluvní pokuta za každý den. Zároveň ale věřiteli tím, že rekonstrukce nebyla provedena včas, vznikne škoda, která značně převýší smluvní pokutu (ušlý zisk, nutnost platit zaměstnance, ačkoliv ti nemohou pracovat, jelikož nemají kde a podobně). Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta plní reparační funkci, má poškozená strana nárok jen na výši smluvní pokuty, nikoliv na náhradu skutečné škody, která porušením smluvní povinnosti vznikla. To je samozřejmě výhodné pro stranu, která své povinnosti řádně neplnila. Při uzavírání smluvní pokuty je proto třeba pečlivě zvážit, zda chceme, aby v případě porušení povinnosti ze smlouvy nastala výše popsaná situace, nebo zda do smlouvy zakotvíme dohodu o tom, že nárok na smluvní pokutu nevylučuje nárok na náhradu škody. V druhém případě by škůdce byl povinován k uhrazení obojího - smluvní pokuty i náhrady škody, která porušením smlouvy vznikla.

Smluvní pokuta je velmi častým doplňkem téměř všech druhů smluv. Je to užitečný pomocník pro utvrzení dluhu, je však třeba pamatovat na výše zmíněná pravidla, aby se z pomocníka nestal nepřítel.