Zajištění a utvrzení dluhu v novém občanském zákoníku

(obecně v ustanovení § 2010 NOZ) zákoník rozumí stav, kdy nějaká osoba (fyzická nebo právnická) zjednodušeně řečeno slíbí, že bude plnit místo dlužníka, nastanou-li určité okolnosti (povětšinou když dlužník sám není schopen plnit). Další možností zajištění je také případ, kdy je určitá majetková jistota poskytnuta věřiteli jako záruka za to, že dlužník svůj dluh splní. Pokud se tak nestane, majetková jistota zpravidla propadá do vlastnictví věřitele. dluhu je situace odlišná od zajištění, jelikož zde chybí přímá možnost, respektive jistota, uspokojení se z majetku třetí osoby (jako je tomu například u ručení nebo finanční záruky, které jsou zajišťovacími instrumenty) nebo majetku dlužníka samotného (zajišťovací převod práva, dohoda o srážkách ze mzdy). Jedná se spíše o ujištění věřitele, že dlužník má na splnění závazku zájem.

Pro přehlednost shrňme, že do kategorie zajištění dluhu patří:

zahrnuje dva instituty, kterými jsou:

Jednotlivé instituty, které do zajištění a utvrzení dluhu patří, nejsou v právu ničím novým. Jde zejména o novou kategorizaci. Přesto se v detailech někdy od starého práva liší. V následujícím textu si stručně jednotlivé instituty představíme.

V případě jde podle ustanovení § 2018 NOZ o písemné prohlášení nějaké osoby, která se zaváže, že uspokojí věřitele v případě, že dlužník nesplní svůj dluh. Ručitel je povinen plnit teprve tehdy, pokud věřitel nejprve písemně vyzval dlužníka a ten svůj závazek nesplnil v přiměřené době. Výzva dlužníkovi není podle ustanovení § 2021 NOZ třeba tehdy, pokud je zřejmé, že dlužník svůj dluh nesplní. Důležité je také pravidlo v § 2022 NOZ, které umožňuje odepření plnění ze strany ručitele tehdy, pokud dlužník svým vlastním jednáním zapříčinil neschopnost splnění své pohledávky. Institut ručení obsahově odpovídá úpravě ve starém právu.

Druhým z institutů je kterou jsme znali ze starého obchodního zákoníku jako záruku (§ 313 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník - dále jen „ObchZ“ - zrušen). Nově může být výstavcem záruky i jiná osoba než banka. O bankovní záruce proto můžeme hovořit i nadále, pokud ji poskytne banka, spořitelní nebo úvěrní družstvo, v ostatních případech se bude jednat o záruku finanční. Finanční záruka vyžaduje písemnou formu. Zákon finanční záruku definuje v ustanovení § 2029 jako prohlášení výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Obsahově je finanční záruka téměř shodná se starou právní úpravou.

je institut, kterým dlužník dočasně převede na věřitele své právo s tím, že tento převod se zruší splněním dlužníkova dluhu vůči věřiteli. Zákon hovoří o tom, že se předpokládá tzv. respektive převod vlastnického práva k nějaké věci s rozvazovací podmínkou. Nesplní-li dlužník, pak se Pokud by se jednalo o zajišťovací převod věci, která se zapisuje do veřejného seznamu (typicky vlastnické právo k nemovité věci), pak se údaj o převodu a jeho zajišťovací povaze musí uvést do tohoto seznamu (katastru nemovitostí). Po dobu, co je právo převedeno, nesmí jej věřitel zcizit (převést na jinou osobu) ani zatížit (například zástavním právem nebo věcným břemenem).

U jde o smlouvu mezi věřitelem a dlužníkem o srážkách ze mzdy nebo platu, z odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek, nebo z náhrady mzdy nebo platu ve výši (ustanovení § 2045 NOZ). Důležité je, že k takové dohodě je třeba (pokud nejde o dohodu, která vede k uspokojení pohledávky zaměstnavatele, což je logické).

Podívejme se na kategorie První položkou je Povahou je smluvní, někdy také konvenční, pokuta sankcí za to, že jedna ze stran nesplní nějakou svoji povinnost vyplývající ze smlouvy (je v prodlení, plnění není řádné apod.). Smluvní pokuta což je jedna z hlavních změn, které nové občanské právo zavedlo (ovšem písemnost smluvní pokuty je rozhodně doporučena zejména z důkazních důvodů). Další důležitou změnou, kterou úprava smluvní pokuty oproti starému právu doznala, je tzv. soudu (§ 2051 NOZ). Toto pravidlo znala stará právní úprava ObchZ, pro smluvní pokuty uzavřené podle starého občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. - zrušen) taková možnost nebyla. Nově jde o možnost soudu, kterou ovšem musí strana, která se snížení z důvodu nepřiměřenosti domáhá, namítnout a soudu navrhnout.

Poslední z dnešního výčtu je institut O něm byla již řeč v minulém článku v souvislosti s promlčením (Účetnictví v praxi č. 6/2014, str. 34). Připomeňme proto, že uznání dluhu musí učinit dlužník v písemné formě. Do uznání dluhu je nutné uvést důvod dluhu (tedy na základě jaké smlouvy závazek vznikl) a výši dluhu.

Článek stručně uvedl jednotlivé kategorie zajištění a utvrzení dluhu. V dalších číslech tohoto časopisu budou některé z nich probrány více do hloubky.