Promlčení v novém občanském právu

Ještě než se pustíme do výkladu, je nutné upozornit na - nové právo používá v případě promlčení striktně pojem nikoliv jak tomu bylo ve starém občanském (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník - zrušen) či obchodním (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník - zrušen) zákoníku. je NOZ chápána jako časový úsek, před jehož uplynutím je nutné právo uplatnit, tedy aktivně právně jednat. Naopak je míněn časový úsek, během nějž něco trvá a jehož uplynutím právo či povinnost zaniká nebo vzniká bez dalšího - není nutné žádné právní jednání (např. výpovědní doba, záruční doba). Toto rozlišení má význam například co se počítání času týče - ustanovení § 607 hovoří pouze o lhůtách, nikoliv o dobách:

Naopak některá jiná ustanovení (např. § 605 NOZ) se vztahují na lhůty i doby - je proto nutné vždy pečlivě rozlišit, o jaký časový úsek se jedná.

Občanský zákoník upravuje základní pravidlo, kterým zároveň vystihuje podstatu promlčení, v ustanovení § 609:

Z tohoto ustanovení lze vyvodit Pokud se toto nestane, dlužník je postaven do výhodné pozice, jelikož nemusí svůj dluh splácet. V případě výše zmíněné půjčky peněz (slovy NOZ by se jednalo o tzv. zápůjčku), u které bude termín splacení např. 10. prosince 2015, začne v případě nesplacení ve lhůtě, běžet den po splatnosti (11. prosince 2015) promlčecí lhůta. Lhůta poběží zpravidla v obecné tříleté délce. Během těchto tří let (tedy až do 11. prosince 2018) má možnost věřitel kdykoliv požadovat splacení své pohledávky. Po této lhůtě je sice právo na splacení stále zachováno, věřitel je ale v horším postavení. Pokud dlužník nebude ochoten svůj dluh splatit, nezbude věřiteli nic jiného než dlužníka zažalovat (to platí i během promlčecí lhůty). V případě soudního řízení pak bude na dlužníkovi, aby uplatnil tzv. tedy upozornil soud na skutečnost, že je to již více než tři roky od splatnosti dluhu. Pokud námitku promlčení dlužník uplatní - je to jeho právo, nikoliv povinnost - pak soud věřiteli právo na peníze nepřizná. k promlčení Pokud tedy dlužník nebude aktivní a námitku promlčení nevznese, pak věřitel se žalobou uspěje.

Jak ale plyne z druhé věty citovaného ustanovení, v případě, že a nedopouští se bezdůvodného obohacení. V našem případě dlužník, který plní i po třech letech (například v roce 2019) svůj dluh věřiteli, plní po právu a věřitel má na peníze nárok. Dlužník nemůže chtít peníze zpět s tím, že dluh byl již promlčen. O promlčené pohledávce se někdy hovoří jako o tzv. naturální obligaci, tedy pohledávce platné, ale soudně nevymahatelné.

Důležité je určit okamžik, od kterého začne promlčecí lhůta, tedy lhůta, ve které má věřitel plné právo chtít s případným soudním úspěchem po dlužníkovi plnění, běžet. Ustanovení § 619 NOZ stanovuje u práva vymahatelného u orgánu veřejné moci (tedy typicky žalovatelnou pohledávku na plnění) počátek Druhý odstavec předmětného ustanovení specifikuje, co se rozumí možností uplatnění práva poprvé:

Počátek běhu lhůty je tedy spjat s možností, kdy je možné pohledávku s úspěchem uplatnit u soudu, respektive jiného orgánu veřejné moci, zpravidla jím ale bude běžný soud, případně soud rozhodčí. Je proto vázán na okamžik splatnosti (respektive slovy NOZ dospělosti pohledávky). Toto datum je také vázáno na subjektivní možnost a vědomost o možnosti počátku běhu promlčecí lhůty. V praxi se ale bude často jednat o den následující po dni splatnosti. V této souvislosti je možné odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2003 č.j. 33 Odo 345/2002, kdy šlo o určení počátku běhu promlčecí lhůty v případě závazku, u kterého se strany nedohodly na datu splatnosti:

Jak již bylo naznačeno, NOZ v obecné rovině na respektive na v případě práv zapsaných do veřejného seznamu (např. zástavní právo k nemovitosti). To je rozdíl oproti staré právní úpravě, která rozlišovala tříletou promlčecí lhůtu v případech závazků občanského práva a čtyřletou lhůtu u závazků obchodněprávních.

Další změnou je možnost Podle ustanovení § 630 NOZ je možné ujednat Toto je třeba hlídat v případě zpracovávání účetnictví - nově je možné, že se klientovy smlouvy, o kterých se účtuje, budou řídit různými předpisy s různou délkou běhu promlčecí lhůty.

Co se týče běhu tedy před rokem 2014, doběhnou v té délce, kterou stanovuje zákon, kterým se řídí (§ 3036 NOZ). Toto navazuje na obecná přechodná ustanovení k závazkovému právu, která stanovují, že smlouvy uzavřené před 1. lednem 2014 se řídí stále starou, byť zrušenou, právní úpravou. K tomuto pravidlu jsou dvě výjimky, a to nájem nemovité věci a smlouva o účtu, které se od ledna 2014 řídí právní úpravou novou (ustanovení § 3073 a násl.). Pokud například začala v roce 2013 běžet čtyřletá promlčecí lhůta z důvodu půjčky dle obchodního zákoníku, bude její konec po čtyřech letech, tedy v roce 2017. Stejně tak pokud promlčecí lhůta u smlouvy, která byla uzavřena za staré právní úpravy, začne běžet po roce 2014, bude mít délku podle staré zákonné úpravy.

V příštím článku se zaměříme na výjimky z obecných promlčecích lhůt a také na změny v promlčení v případě uznání dluhu.