Nové smluvní typy v novém občanském zákoníku

NOZ v ustanovení § 2716 a následujících zavádí pojem Jedná se o typ smlouvy, jejímž principem je sdružení několika osob jako společníků za společným účelem činnosti nebo věci. Nové právo pojmem společnost nahrazuje původní název této smlouvy, kterým bylo sdružení osob bez právní subjektivity podle § 829 a následujících starého občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník - zrušen - dále jen „ObčZ“). Nejedná se proto o právnickou osobu, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Je nutno upozornit na přechodná ustanovení NOZ, která dopadají na sdružení, která vznikla před 1. lednem 2014. Vzhledem k tomu, že se jedná o smluvní typ, uplatnila se na ně pravidla o přechodu smluv. Základní pravidlo pro přechod smluv (ustanovení § 3028 odst. 3 NOZ) ze staré právní úpravy na novou hovoří o tom, že staré smlouvy se mají řídit až do svého zániku starou právní úpravou, ledaže si strany dohodnou, že smlouvu podřídí právu novému. Toto neplatí, jak bylo uvedeno v minulých článcích, pro nájem nemovité věci (s výjimkou pachtu) a smlouvy o účtu. Smlouvy o sdružení bez právní subjektivity zřízené podle staré právní úpravy se proto nemusejí měnit. Nově však lze uzavřít pouze společnost. Obsahově je společnost obdobná svému ekvivalentu ve staré právní úpravě, na některých místech došlo ke zpřesnění.

Autoři nového občanského práva se při své práci dopustili terminologické nepřesnosti, na kterou je vhodné upozornit. Pojem společnost totiž nenajdeme jen v NOZ, ale také v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (dále jen „ZOK“). Ten ve svém § 1 odst. 1 uvádí, ZOK také pracuje s pojmem společnost, ovšem v jiném smyslu než je tomu v NOZ. Pojem „společnost“ v ZOK je užit jako zkratka termínu „obchodní společnost“ (veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost). V praxi z kontextu zpravidla vytušíme, zda se má jednat o smluvní typ nebo o právnickou osobu, je ale vhodné mít tuto drobnou chybu na paměti.

Dalším novým a poměrně úsměvným pojmem, který nová právní úprava zavedla, jsou tzv. (respektive závazky z odvážných smluv v § 2756 a násl. NOZ). Odvážné smlouvy jsou smluvní kategorií, která zahrnuje výslovně tyto smluvní typy: (§ 2758 až 2872 NOZ), (§ 2873 až 2882 NOZ). Výčet ale nemusí být úplný, jelikož obecné pravidlo, které podstatu odvážných smluv definuje, tedy § 2756, hovoří o tom, že odvážnou je každá smlouva, závisí-li podle ujednání stran prospěch, anebo neprospěch, alespoň jedné ze smluvních stran na nejisté události. Vzhledem k této definici pak pod pojem odvážná smlouva budou spadat i nástroje finančního trhu, například derivátové kontrakty. Pro závazky z odvážných smluv je důležité, že se na ně neuplatní některá pravidla, která se použijí na ostatní (běžné) smluvní druhy. Podle ustanovení § 2757 nelze nárokovat pravidla o změně okolností (§ 1764 až 1766) a o neúměrném zkrácení (§ 1793 až 1795). Je to logické odlišení svébytné charakteristiky odvážných smluv od smluv ostatních. Změna okolností umožňuje, aby strana, která se v jejich důsledku dostane do zvlášť hrubého nepoměru s tím, co musí plnit a co jí má být plněno, dožadovala změny smlouvy. Obdobně pak neúměrné zkrácení hovoří o hrubém nepoměru mezi plněním jedné a druhé strany, který může mít za následek možnost nárokovat zrušení smlouvy. Vzhledem k tomu, že odvážné smlouvy jsou založeny na tom, že se pracuje s pravděpodobností a rizikem, plnění bude téměř vždy v hrubém nepoměru k tomu, co jedna strana do smlouvy vložila (pojistné pojistné plnění, výše sázky výhra, poplatek za uzavření derivátu výnos z něho apod.). V ekonomické teorii se hovoří o tzv. tedy pákovém efektu, který je nutnou charakteristikou těchto obchodů, je proto zcela logické, že se pravidla, která platí pro jiné smlouvy, u odvážných smluv nemohou uplatnit. K odvážným smlouvám doplňme ještě jednu technickou poznámku - pojištění, respektive pojistná smlouva, byla až do účinnosti NOZ upravena zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů. Tento zákon byl ve své obsahové části, která se týkala pojistné smlouvy, zrušen (viz § 3080 NOZ) a úprava pojistné smlouvy byla zapracována do NOZ opět s určitými změnami, které ovšem přesahují obsah tohoto článku.

Zmiňme se krátce také o novém pojmu, kterým je (§ 2521 až 2549 NOZ). Zájezd není ničím jiným než novým názvem pro kterou jsme znali z úpravy § 852a a násl. ObčZ. Zájezdem se rozumí smlouva mezi zákazníkem a pořadatelem, jejímž předmětem je obstarání předem připraveného souboru služeb cestovního ruchu (zájezd) proti zaplacení souhrnné ceny. Jednou z hlavních změn oproti staré právní úpravě je opuštění požadavku na písemnost zájezdu. Nově postačí povinně vydávaný doklad o smlouvě (potvrzení o zájezdu). Potvrzení o zájezdu, které vydává pořadatel zájezdu, vyžaduje písemnou formu. Do ustanovení o zájezdu patří také pravidla pro zahraniční školní pobyt (§ 2545 až 2547). Ustanovení dopadají na pobyty žáků u hostitelských rodin v jiném státě spojené s pravidelnou návštěvou školy ujednané alespoň na dobu tří měsíců. Pořadatel má u takového typu zájezdu rozšířený katalog povinností, musí zajistit, aby žák mohl pravidelně navštěvovat školu, pro žáka musí být k dispozici možnost kontaktovat koordinátora pobytu apod.

Výše popsané mělo za cíl ve zkratce představit některé pojmoslovné novinky, které do právního řádu zavedla nová právní úprava. Žádná z uvedených smluv není novinkou věcnou, jde o změny především terminologické a technické. Je třeba upozornit, že stále platí pravidlo o tom, že strany mezi sebou mohou uzavřít i jinou smlouvu, než je v zákoně uvedena (pravidlo smluvní volnosti zakotvené v § 1746 odst. 2). Taková smlouva se potom bude řídit ustanoveními zákona, která jsou pro ni obsahově nejbližší. Zákon upřednostňuje obsah smlouvy před jejím názvem, proto je vždy třeba se nejprve seznámit se zněním smlouvy, podle kterého poznáme, která právní ustanovení se budou v daném případě aplikovat.