Podvod na DPH - aktuální problematické okruhy

Už tomu budou bezmála čtyři roky, kdy Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) akceleroval vývoj názorů v oblasti posuzování podvodů na DPH rozsudkem pátého senátu ve věci (rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 5 Afs 60/2017). Rozsudek přinesl několik zajímavých poznatků, které byly následně judikaturou upřesněny nebo rozvedeny. Jedním z nich je i pojem tzv. příčinné souvislosti, když v bodu 69 rozsudku je uvedeno, že nezbytnou součástí kvalifikace podvodného jednání je mezi neodvedením daně a nárokováním odpočtu. Tato část rozsudku byla nemalou částí odborné veřejnosti vykládána tak, že správce daně je povinen prokázat, že daň nebyla odvedena v důsledku jednání daňového subjektu, který v řetězci nárokuje odpočet daně. Tímto směrem byla vedena i argumentace v běžících daňových či soudních sporech. Bylo tak jen otázkou času, než bude problematika předmětem opětovného rozhodování NSS. Stalo se tak ve věci (rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 4 Afs 104/2018), kde NSS upřesnil, že skutková a příčinná souvislost vznikají i v případě, kdy daňový subjekt nárokující si odpočet daně nemá poznatky o subjektu, který daň do veřejného rozpočtu nakonec neodvede. Příčinná a skutková souvislost však vzniká v případě, kdy subjekty, se kterými daňový subjekt bezprostředně spolupracuje, vykazují podezřelé znaky, jež vedou k naplnění vědomostního testu alespoň ve formě „vědět mohl“ (viz bod 59 rozsudku). Zde NSS docela zřetelně a v souladu s přesvědčením autorů konstatoval, že podvod na dani z přidané hodnoty není představován pouze úmyslnou snahou o obohacení se na újmě, která vznikla veřejnému rozpočtu neodvedením daně kdekoliv v řetězci. Naopak, daňový subjekt nárokující si odpočet daně nemusí mít ani ponětí o faktu, že daň nebyla v řetězci odvedena, a nemusí si být vědom toho, kdo a v jaké výši daň neodvedl. Určující je zejména jednání samotného daňového subjektu, které zmíněnou př