Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 2. května 2019 ve věci C-225/18 Grupa Lotos
Nárok na odpočet u nákupu služeb cestovního ruchu
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.
K předpisům:
–
§ 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
–
§ 89 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
Článek 168 písm. a) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že:
–
brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví rozšíření rozsahu vyloučení z nároku na odpočet DPH po přistoupení dotčeného členského státu k Unii a která znamená, že osobě povinné k dani poskytující služby v oblasti cestovního ruchu od okamžiku, kdy toto rozšíření nabude účinnosti, nevzniká nárok na odpočet DPH, kterou je zatížen nákup ubytovacích a stravovacích služeb, jež tato osoba povinná k dani přefakturovává v rámci poskytování služeb v oblasti cestovního ruchu jiným osobám povinným k dani, a
–
nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví vyloučení z nároku na odpočet DPH zaplacené při nákupu ubytovacích a stravovacích služeb, které bylo zavedeno před přistoupením tohoto členského státu k Evropské unie a které bylo po tomto okamžiku zachováno v souladu s čl. 176 druhým pododstavcem směrnice o DPH, a která znamená, že osobě povinné k dani, která neposkytuje služby v oblasti cestovního roku, nevzniká nárok na odpočet DPH, kterou je zatížen nákup takových ubytovacích a stravovacích služeb, jež tato osoba povinná k dani přefakturovává jiným osobám povinným k dani.
Společnost Grupa Lotos, osoba povinná k DPH, pořídila během roku 2014 ubytovací a stravovací služby, jež koupila částečně pro své vlastní potřeby a částečně za účelem jejich přeprodeje svým dceřiným společnostem, které jsou v tomto členském státě rovněž osobami povinnými k dani. Společnost Grupa Lotos požádala polské daňové orgány o vydání individuálního výkladového daňového stanoviska, přičemž se ve své žádosti mimo jiné tázala, zda v situaci, kdy pořizovala ubytovací a stravovací služby, které následně přefakturovávala jiným osobám povinným k DPH, měla nárok na odpočet DPH zaplacené na vstupu podle obecného režimu.
Společnost Grupa Lotos je toho názoru, že ze zákona o DPH vyplývá, že hospodářský subjekt, který na svůj účet pořizuje služby za účelem jejich přeprodeje, je považován za poskytovatele služeb, a dále, když ubytovací a stravovací služby podléhají DPH při jejich přeprodeji společností Grupa Lotos, měl by být umožněn odpočet DPH zaplacené na vstupu při jejich nákupu. Podle uvedené společnosti se omezení, které se týká vyloučení z nároku na odpočet u ubytovacích a stravovacích služeb, za daných okolností nepožije, neboť společnost Grupa Lotos nelze považovat za konečného spotřebitele těchto služeb, ale za poskytovatele služeb po vzoru osob povinných k DPH, které poskytují tento typ služeb.
Pochopení rozsudku trochu komplikuje fakt, že se v Polsku měnila právní úprava před přistoupením k Evropské unii a právní úprava se změnila i po té, a spor je tedy veden o tom, jak se měnila právní úprava. V obecné rovině lze vycházet z rozsudku SDEU ze dne 26. září 2013 ve věci C-269/11
Komise vs. Česká republika,
kdy pro účely cestovní služby je rozhodný pojem „zákazník“, nikoli „cestující“.Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.