Závěrem záhodno zdůraznit, že po celou dobu dokazování tíží obě strany vzájemná povinnost spolupráce (součinnosti). Daňový řád je v celé své šíří protknut zmíněnou zásadou, která se projevuje například v poučovací povinnosti správce daně, možnosti stanovit daň dle pomůcek či oprávnění uložit pořádkovou pokutu. Jednání vykračující za hranice principu součinnosti může vést jak k nezákonnosti postupu správce daně (chybějící poučení), tak i ke stanovení daně podle pomůcek (daňový subjekt rezignuje na spolupráci se správcem daně). Zjednodušeně řečeno, dokazování se nesmí proměnit v „námořní bitvu“, ve které daňový subjekt označí či přímo předloží správci daně důkazní prostředek a ten mu bez dalšího ohlásí „voda“, načež stejnou hlášku použije i daňový subjekt k otázkám týkajícím se zjištění a objasnění skutkového stavu.
Zásada spolupráce v dokazování
Vydáno:
2 minuty čtení
Zásada spolupráce v dokazování
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 1 Afs 102/2016, www.nssoud.cz
Objasňování skutkového stavu a s ním spojené dokazování je úhelným kamenem nalézacího řízení. A právě zde spolupráce mezi správcem daně a daňovým subjektem trpí největším deficitem pramenícím z toho, že strany spolu navzájem nespolupracují. Není výjimkou, že správce daně daňovému subjektu toliko posílá další a další výzvy, aniž by bylo ozřejměno, jak důkazně si daňový subjekt stojí, potažmo co se již má za zjištěné a co se teprve zjišťuje. Tohoto nešvaru si všímá i Nejvyšší správní soud, kdy jej příznačně označuje za námořní bitvu.
Správce daně by tak měl být schopen v každé fázi nalézacího řízení daňovému subjektu alespoň rámcově sdělit, které skutečnosti má již za prokázané, které nikoliv, jakož i z jakého důvodu tomu tak je. Nelze však připustit stav, kdy daňový subjekt stále jen dokládá další a další důkazní prostředky, aniž by věděl, proč tak vlastně činí (krom toho že to chce správce daně).
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.