Stížnost na hodnocení důkazů

Hodnocení důkazů je součástí výsledků kontrolního zjištění, ke kterým se stěžovatel mohl vyjádřit (což ostatně učinil, a to se stejnou argumentací, kterou uplatnil ve stížnosti). Hodnocení důkazů (včetně odůvodnění, proč navrhované důkazy nebyly provedeny) následně nalézá svůj odraz ve zprávě o kontrole, která je dle § 147 odst. 4 daňového řádu součástí odůvodnění rozhodnutí (platebního výměru). Proti rozhodnutí je následně možno brojit odvoláním dle § 109 a násl. daňového řádu ; není tedy naplněna podmínka obsažená v § 261 odst. 1 daňového řádu , podle které je možno stížnost podat pouze za předpokladu, že daňový zákon neposkytuje jiný prostředek ochrany. Stížnost a žádost o prošetření vyřízení stížnosti jsou tedy svou povahou subsidiární, zbytkové prostředky nápravy, které slouží k ochraně práv účastníků řízení, pokud zákon nepředpokládá uplatnění jiných opravných prostředků. Nejvyšší správní soud upozorňuje, že daňový řád určuje, že opravným prostředkem, který slouží účastníkům řízení k tomu, aby brojili proti skutkovým a právním závěrům (mezi které patří též hodnocení důkazů) učiněných správcem daně při daňové kontrole, respektive v dodatečném platebním výměru, je primárně odvolání ve smyslu § 109 a násl. daňového řádu . Závěr správních orgánů i krajského soudu, že v daném případě nebylo možno stížnost mířící do hodnocení důkazů v rámci daňové kontroly věcně projednat, je tedy správný.