V této souvislosti Nejvyšší správní soud podotýká, že jiná by byla situace subjektu, který by generoval zdanitelná plnění dlouhodobě a v každém daňovém období by v poměru k těmto plněním vykazoval stabilně určitý objem přijatých plnění (např. by stabilně výše přijatých plnění činila zhruba 50% z částky uskutečněných plnění). Pokud by následně správce daně stanovil daň podle pomůcek, aniž by reflektoval, že daňový subjekt pravidelně vykazuje a uplatňuje odpočet daně vůči zdanitelným plněním v relativně stabilní výši (např. by započítal daň na vstupu ve výši zhruba 10% daně na výstupu), aniž by tento rozdíl řádně odůvodnil, jednalo by se o zjevně nepřiměřený a nedůvodný rozdíl ve výši stanovené daňové povinnosti.
Informace daňového subjektu jako pomůcka
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
–
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 6 Afs 224/2016, www.nssoud.cz
Institut pomůcek je v daňovém řádu založen na tom, že se jedná zpravidla o skutečnosti vztahující se k jinému daňovému subjektu, kterou lze přiměřeně použít v projednávaném případě. Až příliš často se však stává, že správce daně sice tvrdí, že stanovuje daň pomůckami, avšak v drtivé většině vychází z údajů daňového subjektu samého. Nejkřiklavějším případem je přechod na pomůcky způsobem, že správce daně pouze vyloučí několik faktur daňového subjektu, načež toto vydává za stanovení daň pomůckami.
Využití údajů daňového subjektu možné skutečně je. Takovýto případ popsal Nejvyšší správní soud. Finanční správa by tak buďto měla toto buďto respektovat, případně se zasadit o změnu právní úpravy pomůcek. V opačném případě postupy uvedené výše nemohou obstát.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.