I. Při daňověprávní kvalifikaci soukromoprávních jednání nelze opomenout jejich hospodářskou podstatu a účel a je nutno je posuzovat ve vzájemných souvislostech. II. Pokud ze smlouvy o smlouvách budoucích vyplývá vůle účastníků (zde fyzických osob) uzavřít sérii na sobě závislých převodů obchodních podílů, na jejichž konci dosáhnou transformace uspořádání vlastnických vztahů v jimi vlastněných obchodních společnostech (jakési vícestranné „směny“ obchodních podílů), avšak bez získání jakýchkoliv skutečných příjmů kýmkoli z nich nad rámec toho, co měli před provedením transformace, nelze zpravidla nahlížet na jednotlivé převody obchodních podílů v takovéto sérii izolovaně a považovat každý z nich jednotlivě za zdroj příjmu bez zohlednění převodů ostatních. III. Teprve v případě, že by hodnoty jednotlivých „směňovaných“ obchodních podílů byly takové, že po provedení výše popsané komplexní transakce spočívající v provázaném systému převodů obchodních podílů by některý z účastníků transakce na jejím konci měl majetek ve vyšší hodnotě než na začátku, připadalo by v úvahu zdanění takovéhoto nárůstu majetku v podobě nepeněžního příjmu fyzické osoby podle § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 586/1992Sb., o daních z příjmů.
Daňová kvalifikace souhrnu transakcí
Vydáno:
1 minuta čtení
Daňová kvalifikace souhrnu transakcí
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 2 Afs 192/2017, č. 3670/2018 Sb. NSS, www.nssoud.cz
Správce daně v praxi nezřídka řeší složitější souhrn transakcí daňových subjektů vedených společným cílem. Přitom jejich posuzování se musí vždy udát v jejich celkovém kontextu. Je jedno, o jakou daň se v tu chvíli jedná. Jak vyplývá z komentovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, tak správce daně si nemůže vybrat pouze některé z uskutečněných transakcí, a tyto separátně posoudit. Takovýto postup totiž vede k nesmyslným závěrům, nezřídka v neprospěch poplatníka.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.