Bezvýsledné vymáhání

Ve správním spise nejsou žádné podklady svědčící o bezvýslednosti exekuce vůči (původnímu) daňovému dlužníkovi; správní spis původního dlužníka předložený spisový materiál neobsahuje. Krajský soud pouze převzal tvrzení obsažená v odůvodnění rozhodnutí žalovaného, a to i přes to, že správní spis neobsahuje žádné vyjádření slovenské daňové správy, která se měla dle odůvodnění zaměřit na zjišťování majetku a bankovních účtů ani žádost o poskytnutí spolupráce při vymáhání ani žádné další úkony směřující např. ke zjištění nemovitého či jiného majetku. Samotná skutečnost, že z daňových přiznání dlužníka žádný majetek nevyplývá, ještě neznamená, že žádným majetkem ve skutečnosti nedisponuje. Ze spisu ani nevyplývá, že by správce daně vůbec postupoval v intencích § 180 daňového řádu (Nebyl-li nebo nemohl-li být vymáhaný nedoplatek uhrazen daňovou exekucí přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb, má na výzvu správce daně dlužník povinnost podat ve stanovené lhůtě prohlášení o majetku.). Spis neobsahuje např. ani žádná dožádání v registrech vozidel či jiných veřejných registrech. Nadto není zřejmé, jakou relevanci má doporučení slovenské daňové správy vymáhání ukončit (viz bod 19 rozhodnutí žalovaného), za situace, kdy dlužník je daňovým subjektem registrovaným v České republice, místně příslušný správci daně FÚ Ostrava I. Předložený správní spis obsahuje pouze soupis spisu dlužníka, v němž jsou založeny pouze exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu a exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky (včetně odvolání ručitele, který zde byl označen jakožto poddlužník a který namítl, že správce daně nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť v okamžiku, kdy byl ručiteli jakožto poddlužníkovi exekuční příkaz doručen, nemá vůči dlužníkovi žádný závazek a povinnost mu uloženou tedy nelze splnit). Nejvyšší správní soud konstatuje, že bez ověření prvotních dokumentů, z nichž správce daně, potažmo žalovaný vycházel, tedy bez prověření daňového spisu dlužníka, z něhož by bylo možno zjistit veškeré podstatné skutečnosti svědčící závěru o bezvýslednosti vymáhání, nelze dospět k jednoznačnému závěru o tom, že správce daně dostatečně účinně a všemi prostředky vymáhal na daňovém dlužníkovi a že je zřejmé, že vymáhání by bylo prokazatelně bezvýsledné (§ 171 odst. 3 daňového řádu ). Rozsudek krajského soudu je v této části nepřezkoumatelný, závěr o tom, že byly splněny zákonné podmínky pro uplatnění ručení, nemá oporu ve spise a je proto předčasný.