Zásada legitimního očekávání

Jednoduše lze říci, že není ospravedlnitelné, pokud celní orgány bez dalšího sankcionují chování stěžovatelky, o němž dlouhodobě vědí a stejnou dobu je tolerují. Není přitom z pohledu stěžovatelky jako adresáta veřejné správy rozhodné, zda si protiprávnosti jejího počínání nebyly vědomy, nebo je k přehlížení závadného stavu vedly jiné, i mimoprávní důvody jako např. nedostatečná personální kapacita apod. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že postulátu „dobré správy“ by za popsané situace odpovídal jedině takový postup, kdy by správní orgán užil svého oprávnění protiprávní jednání stěžovatelky s okamžitou platností zastavit (k tomu slouží institut zajištění, který zabrání zmizení lihu z dosahu celních orgánů), sdělil jí k tomu důvody a poučil ji o tom, že je potřeba zjednat nápravu, nebo dojde k propadnutí zajištěného výrobku. K nápravě (ať již prostřednictvím rozšíření prostoru daňových skladů nebo změnou způsobu manipulace s lihem) jí měl být poskytnut dostatečný časový prostor. Protože podmínky režimu podmíněného osvobození od daně jsou z dobrých důvodů popsaných výše nastaveny přísně, představují případné ekonomické ztráty stěžovatelky vyvolané znemožněním dokončení výrobní operace, která byla dosud běžně prováděna (avšak z pohledu celních předpisů nevhodným, zakázaným způsobem), přijatelný následek krytý běžným podnikatelským rizikem, jež subjekt podnikající s vybranými výrobky musí snést.