K aplikaci zásady ne bis in idem

Daný rozsudek si zasluhuje pozornost především z toho důvodu, že se zabývá aktuální otázkou možné kumulace správních (daňových) a trestních řízení a sankcí. Nejvyšší správní soud zde konkrétně řešil situaci, v níž byl žalobce kromě daňového řízení (rozhodnutí o propadnutí zajištěných výrobků) potrestán rovněž v trestním řízení. Uvedený soud přitom dospěl k závěru, že kumulace rozhodnutí správce daně o propadnutí zajištěných výrobků nebo dopravního prostředku dle § 42d zákona o spotřebních daních se sankcemi uloženými v jiných řízeních za totéž protiprávní jednání je možná, jsou-li splněny podmínky zajištění úrovně ochrany zásady , jak byly formulovány v judikatuře Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva. Podle Nejvyššího správního soudu právní úprava tedy musí splňovat zejména následující podmínky: a) sleduje cíl obecného zájmu, který může odůvodnit takovou kumulaci stíhání a sankcí, přičemž tato stíhání a sankce musejí mít cíle; b) obsahuje pravidla zajišťující koordinaci omezující dodatečné zatížení, které pro dotyčné osoby vyplývá ze souběhu těchto řízení, na to, co je přísně nezbytné; a c) stanoví pravidla, která umožňují zajistit, aby přísnost všech uložených sankcí byla omezena na to, co je nezbytné ve vztahu k závažnosti dotyčného protiprávního jednání.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.