K soudnímu přezkumu platebního výměru (po nabytí právní moci na základě ukončení přezkumného jednání dle insolvenčního zákona)

Význam daného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu spočívá především v tom, že se zde tento soud vyjádřil k otázce možnosti zachování soudního přezkumu v případech, kdy zpochybňovaný platební výměr nabude právní moci na základě ukončení přezkumného jednání dle insolvenčního zákona (dle § 243 odst. 2 daňového řádu). V daném případě nastala situace, kdy postupem dle insolvenčního zákona (ve spojení s daňovým řádem) nabylo prvostupňové rozhodnutí (platební výměr), kterým byla dlužníkovi vyměřena daň, právní moci a odvolací řízení bylo zastaveno bez toho, že by proběhl přezkum věci. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel zde dostál podmínce vyčerpání opravných prostředků, neboť v zákonem stanovené lhůtě řádně podal odvolání proti platebnímu výměru. Vzhledem k tomu, že odvolací řízení bylo ze zákona zastaveno a bylo tak zamezeno věcnému přezkumu rozhodnutí, neměl stěžovatel možnost jiného řádného opravného prostředku, který by mu zákon umožnil použít, a žaloba ve správním soudnictví musí být podle Nejvyššího správního soudu za těchto okolností přípustná. Jakákoliv jiná úvaha vede k tomu, že by rozhodnutí správce daně o vyměření daně nebylo věcně přezkoumatelné, což by odporovalo principu přezkumu správních rozhodnutí soudem tak, jak je zakotven v Listině základních práv a svobod. Nejvyšší správní soud současně připomněl, že nelze směšovat úkony v daňovém a insolvenčním řízení, neboť tato dvě řízení jsou na sobě nezávislá a obě mají též odlišný smysl a účel.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.