Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 7. března 2018, ve věci C-159/17 , Dobre, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.
Stop podvodům
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.
K předpisům:
–
§ 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
Články 167 až 169 a 179, čl. 213 odst. 1, čl. 214 odst. 1 a článek 273 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2018 o společném systému daně z přidané hodnoty je třeba vykládat v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jaká je dotčena v původním řízení, která umožňuje daňové správě odepřít osobě povinné k dani nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, jestliže je prokázáno, že z důvodu nesplnění povinností, které je jí vytýkáno, neměla daňová správa k dispozici informace nezbytné k prokázání toho, že jsou splněny hmotněprávní věcné požadavky pro vznik nároku na odpočet daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu uvedenou osobou povinnou k dani nebo když tato osoba jednala podvodně, aby mohla požívat tohoto práva, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
Společnost Dobre byla registrována pro účely DPH v Rumunsku v období od 13. července 2011 do 31. července 2012. Nepředložila daňové správě přiznání k DPH za čtvrté čtvrtletí roku 2011 a za první čtvrtletí roku 2012, což vedlo ke zrušení její registrace pro účely DPH od 1. srpna 2012. Od 1. srpna 2012 do 31. července 2013 Dobre nadále vystavovala faktury zahrnující DPH, aniž by podávala příslušná přiznání k DPH. Dne 30. ledna 2014 Dobre předložila přiznání k DPH týkající se čtvrtého čtvrtletí roku 2011, jakož i prvního a druhého čtvrtletí roku 2012. V návaznosti na daňovou kontrolu provedenou mezi 1. červencem a 4. srpnem 2015 daňová správa vydala daňový výměr, kterým společnosti Dobre uložila, aby zejména zaplatila částku odpovídající DPH, kterou vybrala za období, během kterého nebyla registrována pro účely DPH. Společnost Dobre požádala o odpočet ve výši 123 266 RON (přibližně 26 887 Eur) z částky požadované z titulu DPH zaplacené za zboží a služby, které použila k tomu, aby právnickým osobám poskytla služby odpovídající jejímu předmětu podnikání, za období, během kterého nebyla registrována pro účely DPH, což daňová správa odmítla.
Rozsudek mimoděk tedy řeší otázku, zda rozhodnutí o zrušení registrace má
deklaratorní
nebo konstitutivní
účinek, protože jinak by společnost nikdy plátcem být nepřestala (nesplňovala pro to podmínky). Soud zde jednoznačně upřednostnil podvodný charakter celkového chování firmy.Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.