Stížnost (žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti) jako podmínka zásahové žaloby

Shora označené rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu zasluhuje pozornost mimo jiné z toho důvodu, že zde uvedený soud vyjasnil v dosavadní judikatuře existující opačné názory v pohledu na nutnost podání stížnosti jako obecného prostředku podmiňujícího přípustnost zápůrčí zásahové žaloby podle s. ř. s. Ve vztahu ke stížnosti dle § 261 daňového řádu toto rozhodnutí mimo jiné připomíná, že je prostředkem obecné ochrany osob zúčastněných na správě daní, setkají-li se v úředním styku s nevhodným postupem správce daně či nevhodným chováním jeho zaměstnanců, bez ohledu na to, jestli vykonávají postup či vedou řízení podle daňového řádu nebo nikoliv. Stížnost je prostředkem subsidiárním. Nemá tedy nahrazovat „klasické“ prostředky svěřené daňovému subjektu k ochraně jeho práv. Stížnost je navíc prostředkem, který může použít kterákoliv osoba zúčastněná na správě daní, tedy nejen daňový subjekt, ale i osoby třetí. Jestliže zákon všem těmto osobám dává do rukou prostředek, kterým je stížnost dle § 261 daňového řádu, přinejmenším implicitně tento prostředek odlišuje od prostředků k ochraně hmotných či procesních práv daňových subjektů, který mají v rukou jen ony, bez ohledu na to, jak jej pojmenuje. Nejvyšší správní soud pak v této souvislosti uzavřel, že stížnost ani žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti dle § 261 daňového řádu není jiným právním prostředkem ochrany nebo nápravy ve smyslu § 85 s. ř. s., který je nutno před podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správce daně vyčerpat. Případné podání takové stížnosti pak podle Nejvyššího správního soudu nemá vliv na běh subjektivní lhůty pro podání žaloby.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.