Soudní ochrana v případě exekuce prodejem movitých věcí (ochrana dat daňového subjektu)

V tomto rozhodnutí se Nejvyšší správní soud zabýval ne příliš často judikovanými otázkami souvisejícími se samotným průběhem daňové . Pozornost si pak zaslouží nejen jeho zobecňující závěry týkající se možné soudní ochrany daňového subjektu, ale i související odůvodnění akcentující význam možnosti daňového subjektu chránit a zálohovat svá uložená data. Nejvyšší správní soud především zdůraznil, že odpojení datového kabelu vedoucího k serveru daňového subjektu, stalo-li se tak faktickým úkonem daňového exekutora v průběhu daňové prodejem movitých věcí, v důsledku čehož daňový subjekt ztratí trvale či dlouhodobě přístup k datům na serveru, splňuje podmínky zásahu ve smyslu soudního řádu správního. Daňový exekutor musí v průběhu daňové prodejem movitých věcí šetřit práva daňového subjektu. Je-li pak předmětem nosič dat, měl by daňový exekutor daňovému subjektu umožnit zkopírování všech dat. Obecně není možné, aby v rámci byl povinný připraven nejen o nosič dat, ale i o data samotná. Úkony daňového exekutora v daňové exekuci pak podle Nejvyššího správního soudu musí sledovat jen jeden cíl, tj. vymožení nedoplatku na dani. Ustanovení § 207 daňového řádu poskytuje dostatečný prostor pro výkon správního uvážení, které však musí směřovat k onomu cíli. Pokud by exekutor z těchto mezí vykročil (např. exekučním úkonem směřoval nikoliv k vymožení nedoplatku na dani, ale primárně k něčemu jinému), jednalo by se o zneužití mezí správního uvážení, a tedy o nezákonný zásah do práv daňového subjektu.