Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 6. července 2017 ve věci C-254/16 , Glencore Grain Hungary, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.
Úroky z nevráceného nadměrného odpočtu
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.
K předpisům:
–
§ 254a zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád
Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, podle které v případě, že správa zahájí řízení o daňové kontrole a osobě povinné k dani je uložena pokuta za neposkytnutí součinnosti, lze datum vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty odložit až do předání uvedené osobě povinné k dani protokolu z této kontroly a zaplacení úroků z prodlení lze odmítnout, i když délka trvání řízení o daňové kontrole je nepřiměřená a nelze ji zcela přičítat jednání osoby povinné k dani.
Glencore podala u daňové správy žádost o vrácení nadměrného odpočtu DPH, kterou zaplatila na vstupu. V návaznosti na tuto žádost a před požadovaným vrácením zahájila daňová správa řízení o kontrole oprávněnosti uvedené žádosti. V rámci tohoto řízení zaslala daňová správa podniku Glencore řadu žádostí o sdělení údajů a uložila mu tři pokuty z důvodu prodlení s odpověďmi na některé z těchto žádostí, jelikož konstatovaná prodlení podle této správy ztížila vedení uvedeného řízení. Po čase daňová správa částečně vrátila nadměrný odpočet a Glencore požadovala úhradu úroků, za období, po které se daňová správa zpozdila s vrácením nadměrného odpočtu. Daňová správa tuto žádost zamítla z důvodu, že podniku Glencore byla uložena pokuta kvůli maření průběhu kontroly oprávněnosti žádosti o vrácení, a že tudíž podle použitelné maďarské právní úpravy musela být lhůta pro vrácení nadměrného odpočtu DPH a případně úroky z prodlení počítány ode dne předání protokolu o výsledcích uvedené kontroly. Podle této správy tedy nedošlo k prodlení s vrácením, a jelikož ztížení průběhu kontroly a vrácení nadměrného odpočtu DPH bylo způsobeno nepředáním požadovaných údajů, neměl podnik Glencore nárok na úroky z prodlení.
Soud zároveň konstatoval, že nelze požadovat úroky za dobu, kterou si vyžádal daňový subjekt v rámci prodloužení lhůty ke splnění svých povinností. Obdobně judikoval i Nejvyšší správní soud ČR v rozsudku č. j. 6 Afs 3/2017-39 ve věci Hewlet Packard.
Rozsudek tedy potvrzuje ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu ČR ve věci Kordárna, kterou ovšem česká finanční správa ne vždy respektuje. Přitom z judikatury Soudního dvora vyplývá, že výpočet úroků dlužných ze strany státu, který za počátek běhu lhůty nebere den, kdy by měl být nadměrný odpočet DPH obvykle vrácen podle směrnice o DPH, je v zásadě v rozporu s požadavky článku 183 této směrnice. Nejvyšší správní soud ČR nepovažuje za den obvyklého vrácení 30 den po podání daňového přiznání. Ministerstvo financí ČR nejprve zvolilo termín 5 měsíců a navázalo ho na postup k odstranění pochybností. V praxi tak postup trval maximálně 5 měsíců a následně ho správce daně změnil na daňovou kontrolu, aby se vyhnul placení úroku, ačkoli SDEU požadoval zaplacení úroku bez ohledu na to, o jaký procesní postup se jedná. Zákonodárce však letos zákon změnil a úrok přiznává bez ohledu na to, z jakého procesního titulu nebyl přiznán, protože si byl vědom, že znění zákona není schopen obhájit, stejně tak jako 1% navýšení oproti reposazbě, kterou změnil na 2 %. Zároveň však byla vtělena do zákona další ustanovení, která lhůtu staví. Je tedy zřejmé, že soudní spory o výplatu úroků z nadměrného odpočtu hned tak neustanou.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.