Rozhodnutí o nevyloučení znalce v daňovém řízení

V dané věci řešené Nejvyšším správním soudem vyvstala zajímavá otázka, zda ustanovení a činnost znalce, který je personálně spjatý s přímými obchodními konkurenty daňového subjektu, může být nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. Popisované rozhodnutí vychází z toho, že ve věci ustanovený znalec je obchodním ředitelem a jednatelem dvou společností, které lze považovat za přímé obchodní konkurenty daňového subjektu, u něhož má vykonávat znaleckou činnost. Vznikla tak důvodná pochybnost o tom, že by mohlo být porušeno právo daňového subjektu na ochranu jeho podnikání a respektování obchodního tajemství chráněné čl. 26 odst. 1 Listiny. Nejvyšší správní soud na pozadí těchto okolností dospěl k závěru, podle něhož nelze akceptovat poskytnutí efektivní ochrany daňovému subjektu až v řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věci samé, ale že v dané věci rozhodnutí o nevyloučení znalce není rozhodnutím, kterým se pouze upravuje vedení řízení a které není přezkoumatelné samostatnou žalobou ve správním soudnictví. Efektivním prostředkem ochrany v případě opodstatněného tvrzení, že v daňovém řízení byl ustanoven znalec, který daňový subjekt může poškodit na ústavně zaručených právech již v průběhu výkonu znalecké činnosti, a nikoliv pouze jeho výsledkem, pak může být právě žaloba proti rozhodnutí žalovaného o nevyloučení znalce.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.