Ochrana daňového subjektu před neukončením zajištění daně

Toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu představuje další příspěvek k aktuálně velmi diskutované problematice zajišťování daní. Nejvyšší správní soud v případě tohoto rozhodnutí především zdůraznil, že pokud důvody pro trvání zajištění daně pominou, je správce daně povinen bezodkladně rozhodnout o ukončení účinnosti zajišťovacího příkazu. Tuto povinnost mu ukládá § 168 odst. 3 daňového řádu. Aby mohl této povinnosti dostát, je nezbytné, aby trvání podmínek zajištění daně podrobil pravidelnému přezkumu, a to v přiměřených intervalech, které odpovídají jednak závažnosti zásahu do práv daňového subjektu zajištěním dosud nestanovené nebo nesplatné daně, jednak konkrétním okolnostem případu. Výsledek takového přezkumu pak musí být podle Nejvyššího správního soudu zřejmý ze správního spisu. Je samozřejmě i na daňovém subjektu, aby se ve vlastním zájmu svými podněty domáhal ukončení účinnosti rozhodnutí o zajištění daně a aby správci daně poskytl tvrzení a nabídl důkazy. Nesplní-li pak správce daně povinnost, kterou mu daňový řád ukládá v § 168 odst. 3, ačkoliv jsou pro to splněny podmínky, postupuje protiprávně a zasahuje do práv daňového subjektu, neboť odmítá zbavit daňový subjekt povinnosti, kterou již podle zákona nemá. Vzhledem k absenci zákonné úpravy přezkumu trvání důvodů zajištění daně na žádost daňového subjektu, o níž by byl správce daně povinen rozhodnout, nepřipadá v úvahu žaloba na ochranu proti nečinnosti správce daně. Proto je podle Nejvyššího správního soudu jediným dostupným prostředkem soudní ochrany žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením dle § 82 s. ř. s.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.