Zajištění výrobků podle zákona o spotřebních daních

Popisované rozhodnutí zasluhuje pozornost především z toho důvodu, že vyjasňuje doposud ne zcela jednotně řešenou otázku, zda rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku podle § 42 o spotřebních daních je či není rozhodnutím předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s., a tedy zda z tohoto důvodu podléhá soudnímu přezkumu či nikoliv. Nejvyšší správní soud přitom pro posouzení dané otázky aplikoval tzv. test rozhodnutí předběžné povahy plynoucí z jeho předchozí judikatury. Poukázal především na skutečnost, že k zajištění vybraných výrobků (dopravního prostředku) může dojít jak v souladu se zákonem (při splnění podmínek dle § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních), tak nezákonným způsobem. Pokud pak dojde k rozhodnutí o uvolnění zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, bude toto rozhodnutí možné napadnout žalobou jen výjimečně. Pokud však žádný důvod pro napadení samotného rozhodnutí o uvolnění zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku žalobou existovat nebude, potenciální žalobce jen stěží může brojit žalobou proti výroku rozhodnutí o uvolnění zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, který zcela svědčí v jeho prospěch, a požadovat jeho zrušení. Osoba, jejíž zboží bylo zajištěno, by tak byla zbavena možnosti bránit se proti tomuto nezákonnému zajištění a domoci se zrušení nezákonného rozhodnutí, v důsledku čehož by jí bylo rovněž zabráněno uplatnit případný nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb. Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku podle § 42 zákona o spotřebních daních není rozhodnutím předběžné povahy, a proto není vyloučeno ze soudního přezkoumání.